Na posranýho i hajzl spadne

DIGITAL CAMERA

Nepublikovatelné škleby a slova:”No tak to dopadlo, jak to dopadlo. Ještě to pro jistotu zopakujem. Teď se to tam někde smaží v umělých hlínách a čeká se, co z toho vyroste  a protože výsledek nebyl v pátek odpoledne (to bych asi byla relativně zdravá), tak si musím počkat do pondělka.

“Vy máte v alergiích uveden Biseptol. Proč? Jste se osypala nebo něco?”

“Já nevím. Prostě si to nepamatuju. Ale určitě to má svůj vlastní důvod.”

“No tak to zkusíme.”

“Hmm.” Přidávám nepřesvědčivě.

A pak vám dám ještě tenhle dryák a slibte mi, že si koupíte probiotika.”

“Probiotika jsou drahý.”

“No prostě si je musíte koupit, ty nejlepší jsou probion.”

“Hmm.”

V lékárně je mi špatně, to jsem ani nezačala brát biseptol. Nakonec to skončí tím, že mě dvě lékárnice křísí a že mám asi hypoglykemii.

Koupím si ten nejlepší a nejlevnější set z nejdražších.

Marketingový trik velké krabičky a v ní malé plastové lahvičky s pár tabletama na dně mě pobavil.

Pak začalo jedno z nejhorších rodeí v dějinách mých, Nemohla jsem se hýbat, co deset metrů jsem chcípala na lavičce, abych ušla aspoň cestu na autobus. V noci jsem zvracela jak o život a v mrákotách se odvalila do postele, kde jsem velmi rychle ztratila vědomí.  No, tak aspoň můžu pro příště popsat, co se mnou dělal Biseptol.

Když jsem volala obvodní doktorce, ta řekla nevysazovat, ať jim nesabotulu léčbu. Nevydržela jsem nesabotovat. V tuhle chvíli jsem už víc než 24 hodin bez Biseptolu a je mi sice strašně, ale aspoň nezvracím.

Myší budíček

DIGITAL CAMERA

Moje kočka vycítí, kdy je potřeba vstát. U nějakých kravin, kde nezáleží na minutách, mě nebudí. Ale třeba dneska jsem měla namířeno do nemocnice. Brzo mi zazvonil budík no a co… Spala jsem dál. V tu chvíli nastoupila Myšinka – budicí četa.

Skočila na postel, cítila jsem, jak její chloupky u nosu prozkoumávají oko, zda je zavřené, pak si na mě stoupla a oko mi začala u vnitřního koutku lízat. To nesnáším. Nejdřív hmatové chloupky, pak rozhodování se, jestli zalíže nebo ne, pak studenej čumák do koutku a nakonec hrubý teplý jazyk… Uáááá…

Víc, než dvakrát tuto proceduru nevydržím, takže jsem vstala a šla do nemocnice.

Nemocnice měla zavříno :) A to kočka nevěděla. Takže zpátky domů a do postele.

A zítra znovu, snad už s větším úspěchem.

Já a mých osm andělů

DIGITAL CAMERA

Tak jsem dlouho psala celkem zásadní článek o víceméně ničem, umyla jsem se, vypadala mi hromada vlasů, pravda, část z nich vlastní vinou, protože si vlasy odbarvuji. Víc blond je víc blond a kdo má víc? :)

Nicméně šla jsem zapálit svíce k oltáři a přemýšlela jsem o Kojotovi a jeho posledních článcích o Živušce, lištičce. Kojot k ní promlouvá doslova horoucně o tom, že ji miluje. Sama jsem to i zažila. Tu něžnou přítulnost. K Živě. A připadalo mi to tak nějak zvláštní, asi jako když pedofil rozdává dětem před školou bonbonky. Jako co to oooook je? To jako nemá, kdo by mu řekl, že ho má ráda jako kamaráda nebo co? A pak jsem šla k oltáři, podívala se na fotku Kulíška a došlo mi to. Ooooooooook Kulíšek. Kulíšek byl má první kočičí láska a jak jsem tu už nesčíslněkrát podotkla, mnohokrát jsme leželi vedle sebe v posteli a koukali si hluboce do očí, že jsme se oba do sebe zamilovali. Jemu jsem určitě milionkrát řekla, že ho miluju a nebylo mi to divné. Říkala jsem mu všechny zdrobnělinky, jak jenom se malý kocourek může nazvat. Byl moje kočička, prdelka, kulička, kulišák, kuliš, kulišour (když zlobil). Dívala jsem se na fotku a hladila ji, to trvalo několik minut a pak se tam cosi zhmotnilo a já jsem se na to nevyprdla, ač je už půl jedný ráno, ale začala jsem hledat odpovědi.

Ty otázky jsou nezbytnou součástí každého takového hledání odpovědí. Já se je pokusím minimálně zkrátit a sešoupat text k sobě jako summary, protože jinak byste se unudili. Otázky – to je moje know-how a to se zase tak lacino nedává. Jeden čtenář, respektive čtenářka ví, jaké dávám otázky a jak se většinou k odpovědi dostanu, takže zdravím na Cejl! :)

Takže jsem se dostala k tomu, že to je anděl mnou stvořený z lásky. Mnou stvoření jsou anděl lásky (síla 4), anděl žalu, co mě má ochraňovat před příliš velkým žalem (síla 10) a anděl duchovní cesty (síla 10). Z toho to asi tak vypadá, že mám často velké žaly (deprese), které musím zpracovávat a mám opravdu silného anděla, který mě drží na duchovní cestě a pomáhá mi s ní. Anděl lásky je poměrně slabý a přichází, když intenzivně myslím na Kulíška. Kulíšek mě otevřel syrovou lásku. Nebyla to láska partnerská nebo zodpovědnost z lásky, žal z lásky, prostě byla to láska sama. Kulíška jsem prostě milovala. Používám stupnici od 0 do 10, která se automaticky klopí na 11 a dál, pak už to nejde lineárně, ale progresivně. Je to takový můj systém při práci s kyvadlem.

Ptala jsem se jich, jestli se mnou mají hodně velkou práci a bylo mi řečeno, že ne, že jenom tak trochu. Zalovila jsem si ve svědomí ohledně duchovní cesty a že asi postupuji pomalu no a oni na to, že sice postupuji pomalu, ale že rychleji to nejde. Takže vlastně pohoda jazz, kejty na stůl a dvě deci vody :) No, doopravdy mě to sice moc nepotěšilo, ale aspoň mám někoho za zadkem, kdo mě hlídá a pokud jdu pořád dostatečně rychle, tak není důvod se nějak víc zatěžovat. Všechno se má udělat v ten pravý čas.

Pak mám další čtyři anděly a ti mi byli přiděleni. První je anděl, který mi přibyl ve věku mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem. Někdy kolem patnácti let. Je to anděl ochránce a má sílu 11. Dále mám anděla duchovní cesty od 24 let se sílou 15. Dále mám dva anděly se silou 4, kteří chrání obsah mé hlavy a ti přišli při spojení vajíčka a spermie.

Poslední z andělů je anděl strážný a tam mi přišly informace, že jsme se znali ještě před mým zrozením a fungujeme v tandemu už tři životy dozadu. Jeho síla je nekonečná, proto nekonečno ho poslalo. Dohlíží a stráží mě, abych přežila.

Takže tak se to má… Samotná síť reality.

 

Jak já dokážu předstírat, že něco vím…

DIGITAL CAMERA

Tak si čtu mé poslední komentáře a říkám si:”Kdo je vlastně ta holka, která takhle píše? Kdo jsem? Kam kráčím? Co vlastně chci od sebe a od života?” A tak dále. Myslím, že asi každý si tyhle otázky někdy v průběhu života položí.

Podívala jsem se na Youtube na videa o duševních nemocech, z toho jsem se podívala na odkazy na sériové vrahy, pak na natáčení porna, prostituci, vězeňství, šikanu, zakončila to videy od Ravena Argoniho, u kterého mám už dlouhou dobu podezření, že si z nás dělá jenom bohapustou prdel a považuje to za smysl života. To a peníze a ženský. To, že se asi na sto procent rozešel už před několika lety s Arianou a našel si místo ní o dvacet let mladší milenku, protože už dlouho vidím na jeho stránkách nové tělo, nová prsa a nový rozkrok. A je výrazně mladší.

Pak jsem se dívala na video od Zdenky Blechové, respektive rozhovor s ní, který mne svým způsobem povzbudil k další práci na sobě, svým způsobem zdeptal a ve třetině jsem radši to dlouhé video vypla a šla se dívat na něco, co má větší smysl. Ne, že by paní Blechová neměla smysl, ale je poznamenaná, jako všichni z nás, kdo něco děláme, svou duchovní cestou, která se neslučuje s mou, ač obě říkáme v určitých místech to samé. Ta by mohla z placu psát moje blognutí. Akorát já teda neumím automatické písmo a neprovozuji channeling tak, jak ona, ale zase mám místo toho něco jiného – bohy, bytosti, vize, někdy slova shůry.

Velmi dobře si bere distanc od lidí, i já mám stejnou zkušenost. Jenomže já nejsem bohatá podnikatelka se statkem a neoslovuji svět mnoha channelingovými knihami. Wow, to už by šlo asi za moje hranice, protože já píšu sama za sebe, zatímco ona za jiné. Ale není sama, co vím a svého času mne hodně obohatil Marcel Vanek, který dělá něco podobného, akorát tak nehazarduje s Orionem, Plejádami nebo dalšími souhvězdími, ale rovnou hupsnul na vesmír. To je pro mě takové uvěřitelnější, protože to i cítím, ale pokud bych měla komunikovat s určitou duchovní bytostí, která by se představila jako duchovní poradce Země, tak by mě to přinejmenším velmi zarazilo a pravděpodobně bych vyhledala psychiatra s tím, že mám hlasy a jsem nemocná. Naštěstí ke mně žádný duchovní poradce Země nepromlouvá a vystačím si s meditacemi s bohy a hlavně, s napojením na vyšší sílu, Boha, při kterém mě přepadá pocit marnosti ze Slovanské magie a magie vůbec, z těch všech duchovních věcí, co se tu dějí a co je možno dělat včetně channelingu a automatického písma. Připadá mi to tak nicotné proti samotnému Bohu.  Přišlo by mi to jak rouhání zkoušet automatické písmo. No, asi jsem se právě nezavděčila spiritualistům a lidem provozujícím channeling. Co nadělám.

Nicméně, shrnu to, mám stejný postoj jako ona k lidem. Pokud něco chci, tak si to udělám sama a ona k tomu přidává věc za peníze. Což je správné, nicméně, já ten postoj nemám vkořeněný a proto peníze nemám a nemám v současné době ani “svolení shora” dělat duchovní věci za peníze a tak tu patlám blog jak svůj deníček, velmi pěkně řekla, že knihy jí začaly dávat souvislosti a pomáhat lidem až když zjistila, že pomáhá sama sobě a když sama sobě pomohla, tak pak pochopila, že může pomáhat lidem, přičemž měla výrazné duchovní vedení a věřím, že propsala desítky tužek automatickým písmem. Ne, vážně… Obdivuji jí za to, co dokázala, sama u sebe nevím, nevím… Pět knih, dvě cédéčka a u Ravena blažený dotyk s mužem, s nímž cítí, že další dvě cédéčka vydá v roce následujícím. Mě hlavně odrazuje ten channeling.

Magie jako taková pracuje s bytostmi v naší sluneční soustavě. Nejsem tedy nijak soustavně sečtělá v oblasti magie, vždycky jsem spíš dala na osobní duchovní poznání, ale zdá se mi pochopitelnější, že se magie a její symbolismus začal po vynalezení dalekohledu vkládat do okolních planet a dalších jevů, viz astrologie. Ale astrologie v žádném případě není magie! To je něco úplně jiného. Astrologie, jak myslím kdysi řekl Kojot, je příběh. Je to umění vyprávět příběh ze symbolů. Magie, podle mne, je tvrdá práce se symboly z různých soustav, z různými písmy a vyvolávání bytostí z obrazů písem a symbolů k určeným účelům. Chápu, proč to mnohým připadá jak vlákání se ďáblu do chřtánu. Chápu, proč od toho Bible odrazuje. Protože to může přinést mnohé a to především nepochopené a špatně uchopené může člověku dost těžce duchovně uškodit. Tedy nejenom duchovně, ale i duševně. Ale správný mág na správném místě – to je hotový poklad. O tom žádná.

Sluší se povědět, že pokud máte opravdu velký, ale opravdu v e l k ý problém, pak Raven Argoni vám může pomoct. Připravte si taky spoustu peněz, ale co vím, tak maskuje opravdu velké vědomosti. Maskuje se momentálně za třicátníka, ač je mu už šestašedesát. Trochu barvy na vlasy a trvalého líčení s tím, že nejde několik let ke kadeřníkovi a je to celý Raven, jak se teď prezentuje. Milionář. Mág. Prodává se za opravdu těžké peníze. Spoléhá jen na jediné – že lidé nejsou trpěliví a pomalu odpadnou. A má pravdu. Lidé nejsou trpěliví a odpadnou velmi rychle. Někdy o té zkušenosti s ním napíšu, ale zatím ne.

Nicméně to, co jsem teď napsala mi dává do své duše velkou životní pravdu, kterou Raven popírá a to, že když za něčím jdete, dosáhnete toho. On sám to v jednom videu popisuje na případu přestárlého pidlovokého adopta na letce. Chce lítat za každou cenu. Ale zapomíná na jednu věc: on sám je příkladem, když se on narodil do magického draka s hlavou dolů, podle astrologie, tak byl předurčen, aby naplnil svůj osud, pidlovokej přestárlej pilot nepidlovokej přestárlej pilot. Šel duchovní cestou přes mnoho zemí a mnoho duchovních směrů včetně holotropního dýchání a transcendentální meditace, přes čtyři ženy, až došel sem. A teď si může tropit z kohokoliv blázny, protože na to má. To mu rozhodně neupírám. Ale je to malý ďábel – vezme si ne prsty, ale celé tělo za službu, kterou prokáže. Duši mu upírám, má příliš znaků cesty blázna (v tarotovém pojetí).

No a jak tu asi osm nebo devět let předstírám, že mám co říct, učím se sama od sebe, když si čtu minulé články. Jako kdybych psala ve změněném stavu vědomí. Jakoby něco psalo skrz mě, možná takový elektronický minichanneling, i když si za každým slovem stojím, protože mám dar slova. To už jsem prokázala. Taky důslednost, trpělivost sama se sebou a pochopitelně – mých šestnáct stálých čtenářů to ještě neunavilo, poslouchat tady moje kecy. Zřejmě tedy mám co říct.

Ale co do budoucna s životem, to napoví až budoucnost.

 

Kefer, Kabelák a magické obřady proti Hitlerovi

Významné zasazení Dažboga a dalších slovanských bohů- Voudou bytosti začínají být dost nabité.

Právě jsem shlédla zajímavý dokument o tom, jak se naše česká scéna, konkrétně Universalia, postavila proti Hitlerovi a jak potom postupně všichni zemřeli. Hmm. Zemřít ve věku 36 let, to je právě můj věk, se mi moc nelíbí. Padla bych ovšem za magické úkony proti novodobému Hitlerovi? Kupříkladu Kim Čong Unovi? Mám takové tušení, že má právě tohle za lubem. Napadnout všechno kolem sebe. Nějak moc nevěřím, že nevystřelí. Mladý člověk je schopen velkých výkonů a představa, že je jednou z nukleárních velmocí světa je lákavá.

Když se tak podívám na naší republiku, Univerzalia je plná stařečků, co si schovávají “pravou magii” na své soukromé schůzky, pak je tu tlupa magiků, kteří umí, pak různé kmeny šamanismu a pohané. Pokud si mám představit někoho, kdo praktikuje “magii” jako magii, sebe vyjímaje, protože já to beru úplně jinak a moje slovanská magie není ani vzdáleně podobna magii ve vlastním slova smyslu, tak tu takovou skupinu vidím. Ovšem jestli by je napadlo po případném jaderném útoku vzdorovat skupinově na magickém poli, to nevím.

Co mi přišlo úsměvné na dokumentu, bylo přirovnání magie k voodoo, jak to prý vnímají lidé. Nevím nevím… Možná někomu, kdo o tom přemýšlí, ale že by to byl skupinový jev?

No, posuďte sami…

Sen o průhledné helmě se zlatými znaky

DIGITAL CAMERA

Často ve snech létám. Ráda létám. Létám i ve svých kontemplacích. Ovšem ve snu, nečekaně, je to úžasný zážitek.

Moje snové město je Praha. Prolétám nad Prahou, zkoumám ji, zvláště její architektonické prvky. Myslím, že mám tak architektonickou Prahu, jaká nikdy nebyla. Dnešní sen byl nádherný. Létala jsem mezi skutečnými architektonickými skvosty, jak je ještě nikdo nepostavil. Viděla jsem vývoj. Byla jsem v lázních, které ležely na ulici. Byla tam měděná kašnička, kde byla teplá lázeňská voda a já se svlékla a omyla se. Pak jsem šla létat dál. Lidé mě viděli, ale nevěřili tomu, co vidí. Bylo to tak nepravděpodobné, že by nad nimi létal člověk.

Letěla jsem také kolem nějaké žluté budovy, kde byla dvě sošná těla a dvě hasičské helmy. Jedna byla měděná, nazelenalá, se zlatými znaky a druhá byla nad vchodem, byla tam jen tak položená na výstupku a byla průhledná se zlatým symbolickým kruhem kolem čela. Vzala jsem si ji a vložila pod tričko. Letěla jsem dál a potkala průvodce. Opět jsem letěla kolem nádherných budov z kovu, prozkoumávala krátké spojovací uličky, letěla k Podolí přes Náměstí Jiřího z Poděbrad, přes Muzeum, Národní divadlo k nevídaným architektonickým skvostům v podobě do sebe vlitých trubkovitých ocelových prstenů. Do jedné, velice málo známé, budovy mě průvodce vzal. Byla u lázní. Byla zavřená, ale kolem byly kašničky s léčivými oleji, na každé kašničce dva druhy, člověk měl zaplatit rovnou, co si lahvičku vzal. Létala jsem kolem kašniček a prohlížela olejíčky. Mezitím průvodce domluvil s obyvatelem architektonického díla a ten prorazil zeď, bylo to jak zemětřesení. Prý bylo normálně otevřeno jen v listopadu až prosinci. A teď bylo teplo a všude zeleň.

Bylo to na kopci. Z kopce jsem se dívala dolů na město, bylo neskutečně rozlehlé a nádherné. Spousta míst k objevování.

Byl to jeden ze snů, na které je radost vzpomínat. Helmu jsem si nevyzkoušela, nebyl na to čas. Ale ukázala jsem ji průvodci a ten ji znal. Neřekl nic ohledně toho, že jsem ji vzala. Bylo to tak prostě dané.

Jsem chameleon

DIGITAL CAMERA

Tak asi jako jediná nevím svou barvu očí. Ony totiž svou barvu mění. Dneska jsem na to přišla. Při líčení jsem se dívala na svoje oči a zjistila, že i se svou slovní zásobou nevím, jakou mám barvu očí. Šedozelenomodré. Nějak tak. V pasu jsem měla napsánu modrou, ale i když jsem se dobře podívala na své oči, tak jsem prostě modré oči neviděla. Vůbec. Bylo to tak komické, jak mám sakra žít, když nevím svou barvu očí? Znám lidi, co mají modré oči, například Kojot, moje kamarádka Jana, Veronika atd. Ale já? Já modré oči zaručeně nemám.

A tak jsem se na sebe trochu zlobila, abych po půl hodině znovu přišla k zrcadlu a zjistila, že na mě koukají modré oči. No to jsem byla  najednou překvapená. Tak já jsem chameleon. Z šedozelenomodrých na modrou, sice s šedým podtónem, ale modrou, to je dobrý. Budu na pasu mlžit.

Příště se zkusím zaměřit na zelenou a uvidím, jestli mi oči zezelenají. Tomu se říká doopravdy mlžit tělem.