Lucienne

"Nic jednoduššího než se nahřát v sauně a pomazat se směsí z medu, droždí a olivového oleje. Praktikuju to už dvacet let, pani, podivejte se... To je ouplnej zázrak na pokožku a elixír mládí. A jak jste rozehřátá, pani, tak to tak hezky táááhne, uvidíte, že budete spokojená."

A pani šla, smíchala kvasnice s medem a olivovým olejem, přinesla elixír ke sprchám a na horké a vláčné tělo, na tu netrpělivě očekávající kůži, se jala nanášet balzám.

Což o to, balzám to byl. Na pokožku určitě. Ale zapáchala jsem přes celé sprchy. I ženy deset metrů ode mne najednou začaly říkat, že tam něco ale děsně smrdí.

Přiznala jsem se, samozřejmě. Omluvila se, samozřejmě. A doufala, že to za chvíli někdo přebije šamponem s jinou vůní.

Rychle jsem polepenou pokožku umyla a zbaběle odešla – hodně rychle – z místa činu.

Jak jsem kolem sebe šířila zápach pekárny nebo já nevim, kde se nejvíc používá droždí, všichni na mě koukali v dosahu x metrů. Fakt jsem přitahovala pohledy kolem dokola.

Dokonce se kolem mě utvořilo místo jako kolem někoho, kdo se opravdu moc často nemyje. Pro kolem se nacházející to muselo být puchostrašný. Sjížděli mně pohledama, já dělala, že si čtu a nevšímala si jich.

Víte, jak páchne droždí, když se nechává růžovět na oleji, když děláte drožďovou polívku? Jo, hrozně. Je to už kolik hodin a stále, když si k sobě čuchnu, to cítím. A to jsem to droždí jenom s tím olejem smíchala.

Nevím, jak jsem to dokázala, že i někteří muži, kteří vystupovali z jiného vagonu, se po mně otáčeli. Opravdu neposoudím, jestli byl odér tak silný, že prostupoval z vagonu do vagonu nebo jestli jsem už byla tak nebezpečně krásná...

To si zase někdy nechám poradit. A ani nemusím skákat na špek, stačí na droždí a výsledek vyjde nastejno – újma na dobré pověsti.

linkuj.cz vybrali.sme.sk