Lucienne
středa, 9. srpna 2006
Jsem skrytý masový konzument televizních pořadů?
Televizi už leta nemám, pravda, mezi tím jsem ji asi dva roky měla, ale dávno již tomu. Od toho žrouta času, šedých buněk mozkových, trpělivosti a tolerance k reklamám a vymývání mozku, jsem prostě utekla a byla na sebe velmi, velmi tvrdá. Prostě žádná televize, na návštěvách televizi v mé přítomnosti vypínají, do osvěžoven s televizí nechodím a DVD ani jiný podobný přijímač nemám. Když už si dovolím vidět film, tak v kině.
Nu což, internet je médium všestranné, zprávy, blognutí a jiné užitečné informace ze světa i z domova se ke mně dostanou, já občas v netu taky zanechám otisk a jsme si tak nějak oboustranně vyhovující dvojicí.
Když jsem se tedy dostala do vleku televize u známých na chatě, půjčili mi neprozíravě i televizní program a já si udělala volný den. Začala jsem detektivkou "To je vražda, napsala II", usnula /radši/ u neuvěřitelných rádobyzvuků nazývajících se hudbou "Dluhy Hany Zagorové", pokračovala JAG III, zbytkem Huntera V, M*A*S*H 221, 222 nestál za nic, dále shlédla Columba – to už jsem psychicky nevydržela a vzala knihu do ruky a finále patřilo televizním novinám a nějakým dalším dokumentům.
Hmmm. To, co běželo úspěšně před deseti lety, běží stále v x-té řadě. Jsme my to ale vděční konzumenti pořadů. Takové detektivní telenovely. Reklamy na vaše denní dávky emocí, jak dokonce i přesně řekli, mne neohromily. Ale ani neochromily. Vnímat to ale denodenně by mne asi zanechalo lehce retardovanou a hlavně nemyslící. Kulturní úroveň národa, jak kdysi řekl – pokud se nemýlím – pan ocelový Železný – je taková, jaké pořady sleduje a vyžaduje. Jednoduchost, akce, sex, zlo/dobro, účinkuje tisíc rozšrotovaných aut denně a žádní sloni...
Takže jsem se přesvědčila, že na televizi jsem stále schopna se dívat, dokonce se stát natolik závislou, že chci vidět pokračování. Vnitřně usnu hypnotickým spánkem a vnímám velmi okrajově. Mysl vlastně tupě vnímá jeden obrázek za druhým, pohyb je iluze. Četli jste "Čtyři důvody pro zrušení televize" od Jerryho Mandera? Jestli ne, tak si je přečtěte, je to velmi užitečná činnost v čase reklam.
Pro mne z toho dne vyplývá poznatek, že je dobré se i pro vlastní budoucí dobrou mysl držet dál od těchto blikajících bedýnek, protože nejenom, že jsem se dokázala na televizi skoro celý den dívat, ale ještě jsem si vydupala M*A*S*H přes stálý odpor domácích a vůbec to byla ostuda. To bych do sebe opravdu neřekla.
A tak jsem další den z nedostatku vizuálních podnětů řvoucích a blikajících šla do kina.
A neříkejte, že televize není droga, nevěřím...
Komentáře (8)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.Je velmi těžké televizi globalizovat. Stejně tak jako mezi blogy najdeš spoustu blábolů, stejně tak jako můžeš jíst hamburgery, brambůrky nebo si dát dokonalou večeři v drahé restauraci, tak v nekonečné řadě televizních pořadů najdeš spoustu a možná i většinu konzumního zboží a sem tam nějaké perly.
Televize pokrývá celou řadu přirozených potřeb člověka. Touhu po informacích, touhu po zábavě, touhu po úniku z vlastních šedých dní a prožití iluze jiných příběhů. Sledování cizích příběhů , jakkoliv někdy nepravděpodobných či přímočarých, zkrácených třeba do hodinového dílu seriálu, nám paradoxně umožňuje prožít iluzi jiného života. Prožít mix napětí, uvolnění, prožít emoce v maximální míře domácího pohodlí, bez nutnosti exponovat se. Je to vlastně kontinuální voayerismus, umožňující přísun x emocionálních zážitků s maximální mírou pasivity.
Pokud jsme vtáhnuti do sebeblbějšího příběhu, určitý červík uvnitř hlodá - jak to bude dál? Pokud člověk skutečně není intelektuál, žijící v jiných rovinách, může si plně uvědomovat plochost většiny televizní zábavy, jeho skutečné lidské já ale neodolá.
Já také dokážu perfektně přežít x týdnů někde, kde není televize a nepláču po ní. Ale jakmile jsem v její blízkosti, začnu ji přirozeně používat a konzumovat. Protože tady prostě je.
Víš Dariene, z jakých filmů mne mrazí a které obdivuji? Ďáblova past (1961) od Františka Vláčila a Je třeba zabít Sekala (1998) od Vladimíra Michálka.
A oba byly shlédnuté v televizi, mnou v tomto článku tak zatracované... :-)
A není to jenom o jiném žánru a režii, je to v celkovém přístupu k natáčení. Třeba Indiana Jones nebo Návrat do budoucnosti měly podle mne větší náboj a srandu.
Každému prostě sedne něco jiného, koneckonců i Voltaire prohlašoval:"Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do poslední kapky krve budu bránit tvé právo to říci.
ale vysvětlí mi tu někdo koncčně, co je to ten televiz?.o))))
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.