A přece jsou! Nepochybujte!
Díky, můj Sethe...

Dopsala jsem příspěvek o božích mlýnech a hlídárnách, mišulka mi pofňukávala na předloktí, neboť se sípáním vylezla z akvárka a potřebovala utěšit v bolesti.
Sípali jste někdy nosem tak, až jste pískali? Jako kdyby vám tam něco překáželo? Potkyška prostě nemohla pořádně dýchat. Říkala jsem si, že to je tím otokem u zlomeného čumáčku. Mišulka dýchala stále hůř. Chodila jsem po místnosti s potkyškou v náručí a přemýšlela, jak jí pomoci. Od zlomené nožičky Macinky jsem měla v lékárně nějaká dvě homeopatika, došla jsem pro ně, řádně vyhledala popis léčiva na netu, abych neudělala něco špatně, hladila, mazlila, přesvědčovala jí, že to už nebolí, už ne...
Mišulka se dusila. Stále se pokoušela nadechnout, stále sípala, nic nepomáhalo. Krystal křišťálu a ještě jednoho minerálu v akváriu, kuličky homeopatického léku na zlomeniny ve spojení s homeopatickým kostivalem v mišulčině mističce s vodou, potkyška nemohoucí se nadechnout u mne v náručí, co víc mohu udělat?
Napadlo mne, že v lednici mám kostivalovou tinkturu z loňska, kdy jsem jí vlastnoručně vyrobila a tinktura je čím starší, tím lepší a více vazká. Namažu jí tím ten čumáček a otok poleví. Idea byla nosná, tak jsem i udělala. Jak jsem ale mazala čumáček tinkturou, napadlo mne, že by se mohla tinktura omylem dostat do očí. Vzala jsem mišulku k umyvadlu a vatičkou namočenou ve vodě otírala očička a když už jsem dělala takovou cestičku mezi tinkturou a očíčkem, udělala jsem očistu i očíček, která byla stále od krve, která vytekla z očíních kanálků a nikdo se jich ve snaze nezpůsobit bolest dotekem poraněné hlavy nedotknul.
A přitom jsem si všimla, že má mišulka krví ucpaný nos a proto nemůže pořádně dýchat! A tady je ten dotek Anděla, který ideu dovedl až do konce. Tady je ten malý zázrak, který stejně jako tomu miminku ve filmu Město andělů ulehčil život, tak ho ulehčil i mojí mišulce. Postupně jsme vatičkou s vlahou vodou rozpustily krevní sraženinu a pak mišulka začala klidně dýchat a pomalinku jsem jí ukonejšila až usnula.
A neříkejte, že to nebyl dotek Anděla! Dvě, tři hodiny konejšení a přemýšlení, jak pomoci a najednou... bylo to tady...
Až si budete jednou myslet, že jste v dané situaci udělali všechno, opravdu všechno a víc už dělat nejde... Andělé, když budou moci, tak pomůžou...
Zázraky se dějí........................
