Lucienne
úterý, 20. února 2007
Malované hrníčky
- tak o těch to vůbec nebude. Vlastně... bude... Když nabírám keramickým půllitrákem barvu a zasněně do ní hledím, vidím uvnitř vizi čistě bíle vymalovaných místností. Je to krásná vize.
O to bolestnější bylo probuzení do světa párového vnímání a vnímání muže zhýčkaného luxusem toho, že má kam šlápnout aniž by si přilepil nohu na podlahu a dokonce najde i čtvrt čtverečního metru, kde se může najíst něčeho právě uvařeného.
"A zvládneme aspoň tenhle pokoj, viď," žebroní on. "Vím, že víc nezvládneme."
"Zvládli bychom i víc, kdybych měla připravené prázdné zdi ometené od pavučin. Zasádruju a vymaluju to už sama, to jde rychle, to je to poslední. Nejhorší je připravení zdí, odsunutí nábytku a tak. Víš co? Tak já si půjdu teď lehnout, protože jak jsem málo spala na dnešek, tak prostě když zakloním hlavu a chci malovat strop, tak se mi točí hlava a hrozí, že mi upadne i s tělem a přeci jenom je tu trochu barvy na parketách a potom to prát... Ráno v šest vstanu a budu pokračovat. Šlo by to takhle?" ptám se já.
"Jasně, jdi si lehnout. Ale já takhle brzo neusnu. Já budu ještě něco dělat. Připravím Ti ty zdi a tak. Až to budeš mít vymalovaný, tak mě vzbudíš a pak přesuneme další část nábytku. To půjde," dí on.
Zamyšleně na sebe hledíme a na ten bordel kolem.
"A myslíš, že bychom to ještě mohli zhruba stihnout vymalovat a uklidit než odjedeš? Víš, já už jsem si zvykl na to, že když se vracím domů, tak je tu tak hezky... Jasně, přežil bych to tu i tak, ale chtěl bych to tu mít hezký, když tu nebudeš. Už mi to nevyhovuje mít kolem sebe nesoulad..."
"!?" mlčím já.
Prosebně upřené oči "nešťastného muže v místnosti plné igelitů, cákanců od barvy, naprostého nekomfortu a stěn zbavených přítulnosti starých obrázků."
Tak tomu se říká rychlá odezva na činy. Rozmazlete si ho a sklidíte to, co já. Klidně mi v půlce malování nešťastně řekne, že už chce, aby bylo uklizeno, že se mu to líbí se vracet do uklizenýho bytu a já večer musím odjet a nevím, jestli to všechno stihnu. Zabít málo. A já se mám jako přetrhnout nebo jak to mám udělat? Přemýšlím v duchu....
"Kdybych měla připravený zdi, tak by to šlo rychleji. Uvidíme."
Šel si lehnout v půl čtvrtý ráno. Když jsem vstala, vstala jsem do bytu zabaleného v igelitových plachtách plného stěn ometených od pavučin a jen začít malovat... Tak tomu se říká vnitřní zdroj motivace...
Říká se, že svět je řízen třemi touhami – touhou po ženách, drogách a zbraních. On má jako svou vnitřní touhu pořádek...
Tak nevím, je to pro mě dobře nebo ne? :)
Komentáře (6)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.2( ):Jestli myslíš rekonstrukci nebo vyhoření, tak mírná rekonstrukce velkého nepořádku by asi situaci definovala nejlépe. Při malování se dobře vyhazuje právě odhalený nepotřebný balast :)
A já bych se ani nenechala :)))))
A vzhledem k tomu, že si oba vezmeme do ruky radši knížku nebo klávesnici než kýbl a hadr, myslím, že u nás se nikdy extra blýskat nábytek nebude :)
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.