Lucienne

Pokud je situace, ve které jsem, jako řeka, vstoupím do řeky. Uvidíme, co z toho bude. Taková malá konstelace pro singla.

A bosýma nohama jsem si stoupla na pražec v potoce. Došla jsem až do poloviny. Voda mi omývala nohy, spodek tepláků se vznášel těsně nad vodou.

Tak jo. Jsem uvnitř řeky. Nic extra necítím. Pražec klouže, páč je porostlý řasami, vody je tak akorát pod kotníky, po dešti jsou trsy trávy na obou březích svěží a hejna zlatých a černých rybiček plavají asi o kus dál. Z mých nohou vznikají po proudu bublinky. Zkouším se postavit na jednu nohu a udržet rovnováhu. Nejde to ani na pravé, ani na levé. V současné situaci to i očekávám, protože aktuální stav nerovnováhy v mé mysli nemůže vyústit fyzicky nikam jinam, než zase do nerovnováhy.

Zkusím si tedy stoupnout proti proudu. Má smysl jít v mé situaci proti proudu? Co při tom cítím? No, nic zvláštního. Voda je mokrá, vidím, jak se proud valí kolem mých ťapek a víc mi omývá nárt než paty. Pramen potoka nevidím, vidím lávku a další spádové jezíčky z pražců. Cesta proti proudu mě neláká, ale ani neodpuzuje. Tak nějak je mi to jedno.

Zkusím se otočit po proudu. Hmmm... Proud mi omývá paty a jen tak zurčí u špiček. Opět vidím bublinky pod jezíčkem. Zas vidím odlišnou lávku a jiné spádové jezíčky z pražců. Abych řekla pravdu, ani tam mě nic neláká, směr po proudu je mi dost putna.

Zamýšlím se nad současnou situací, kdy si říkám:"Co vlastně chci?" Dalších několik minut medituji v zurčícím potoce s chladnoucíma nohama o vývoji mých přání.

Po proudu nebo proti proudu?

Napadá mě, že já vlastně vůbec nechci stát v potoce, ale chci jít domů. V potoce mě to nebaví, nic mne tam nenaplňuje. Nemá to ten efekt, aby mi to chladnutí tlapek za to stálo.

Takže vystoupit z proudu???

Ale kudy?

Jít cestou, kterou jsem přišla a vrátit se nebo prostě dojít až do konce pražce a řeku si symbolicky přejít?

Symbolicky jsem si řeku přešla. Vylezla jsem z toku na druhém břehu a dívám se zpátky na cestu, kterou jsem ušla. Plné tři kroky přes dvacet centimetrů hlubokou bystřinu po dřevěném pražci, pár minut vnitřního dialogu a v těch mlčenlivých minutách se skrylo takové drama.

Tak jo, neříká mi to vůbec nic. Nijak svou vůli jít tam či onam neprožívám, nebouřím se ani se extra nepodvoluji. Spíš mám touhu z řeky vystoupit a jít...

...jít za vrbou.

Ale to jsem si přešla na špatnou stranu řeky. Měla bych se vrátit na druhou stranu k vrbě lávkou, která je proti proudu. Takže ani symbolická řešení nejsou vhodná, protože když to tak necítím, tak je to maximálně tak na efekt, protože se to tak dělá a člověk by měl...

Vlastně chci něco jiného, než jsem si myslela, že chci. Je to někde uvnitř mě, pramen vody živé, který je symbolizovaný vzrostlou vrbou, která mě vždycky přijme i s mými dilematy a nerozhodností, radostí i bolestí.

A jestli k němu půjdu potokem, přes lávku, bosa trávou či obuta po asfaltu, to je vcelku jedno.

Dotkla jsem se vrby, poděkovala a šla si dát domů ten čaj. Přeci jenom ty psychoterapeutické konstelace a práce s psychikou k něčemu jsou...

...vždycky dostanete odpovědi tou cestou, jakou kladete otázky.

linkuj.cz vybrali.sme.sk