Lucienne

Posledních několik týdnů se potácím mezi uzdravováním a vracením se k nemocnici. V nemocnici se nemohou dohodnout, jak to udělat, aby mi víc neublížili než pomohli a tak to dělají fikaně – pošlou mě domů s tím, že to zkusím vyležet a nic mi na to nedají a ať přijdu za týden, jestli to náhodou nepřejde samo. Klasika.

Za týden jsem přišla, jiný pan doktor se na mě podíval a ohleduplně řekl:"Tak víte co? Nemáte s těmito výsledky náhodou problémy tohoto druhu?" Já na to, že už se mi to střídavě vrací dlouho a nejsem schopna to vyležet, i když se snažím a že jsem si tam měla jít lehnout, ale minulý pan doktor to vyřešil tím, že mě poslal domů a v případě krize že mě přijmou hned. A protože jsem zatím všechny krize přežila, tak jdu až dnes.

Pan doktor se shovívavě podíval a řekl:"No co s Vámi. Když Vám dám tohle, tak zase skončíte v nemocnici, protože Vám to rozhodí něco jinýho a to máte prašť jak uhoď. Zkusíme novinku, šetrné a nové antibiotikum, to by Vám nemělo ublížit. A kdyby to nepomohlo, uvidíme, co dál."

A tak už několik dní beru antibiotika, po kterých mi sice nic fatálního není, ale ve finále ještě nejsem. Vedlejší účinky jako příšerná únava a pospávání za dne spolu s dalšími libůstkami vytváří takovou obvyklou smyčku, kdy jste rádi, že jste a na nic dalšího už nemáte sílu.

Mezi to další, na co nemáte už sílu jako žena, je holení. Holím se asi jako každá žena respektive jako většina žen, co chtějí vypadat in i v posteli a prostě chtějí být připraveny na všechno... Bohužel díky tomu, že se poslední dva týdny dostávám do postele sice pravidelně ale napůl mrtvá, má to své výsledky v rašení porostu. Bujném rašení...

Dnes ráno jsem sklidila od Kojota udivený pohled a ten mi ležel celý den v hlavě. Odpoledne jsem na to téma ještě zahájila debatu, v níž klíčové bylo jeho prohlášení, že se holit nemusím, když na to nemám sílu. Že on mě bude mít rád stejně, dle jeho slov. No to by jeden vraždil.

Takže večer polomrtvá, když šel s pejskou ven, lezu do vany a modlím se, abych to zvládla. Najednou se otevřou dveře, Kojot vstoupí, podívá se na trojbřit v akci v mé ruce a jemně podotkne:"Vždyť víš, že nemusíš... Jako v tý reklamě. Nemusíš... Vždyť víš, že já Tě mám rád i tak..." (auuuuuuuuuu)

"Jasně, to jsem ráno viděla v tom pohledu, jak moc se Ti to líbí. Vždyť víš, že sotva lezu a tohle je taková jemná prácička, je to únavné. Jsem ráda, že obstarám domácnost a uvařím."

"Ale lásko, já Tě přece miluju i s chlupama..."

A já doufám, že fakt se všema...

linkuj.cz vybrali.sme.sk