Lucienne

Byl večer. Chtěli jsme jít do kina, ale nakonec jsme se rozhodli jinak – podíváme se společně na Coppolova Draculu z roku 1992.

Film byl zajímavý, ale po pár desítek minutách jsem ucítila doteky na svém těle, které jsem vyhodnotila po naladění se na jev jako samovolné napojení na egregor Vlada Draculy. Poslední dobou mám tendenci směřovat k ostrým netopýřím tvarům, líbí se mi netopýři, na duchovní rovině zpracovávám temné archetypy spojené právě se smrtí a nicotou, takže mě něco takového nepřekvapilo. Jevy na stejné rovině mají tendenci se spojovat a pro mě už dlouhou dobu neexistuje prostor a čas v klasickém slova smyslu.

Byly to velmi smyslné dotyky, takže jsem se rozhodla nepokračovat v kontaktu a bytost odsunula na druhou kolej použitím energetické ochrany světelnými drahami a vysvěceného růžence. Vycházím z premisy, že pokud něco nemám důvod řešit silou a dá se to odsunout z dosahu, sílu nepoužívám. Prozatím se mi vždycky méně násilný postup vyplatil. Bytosti z minulých kontaktů si zatím vždy daly říci, dal se s nimi uzavřít obchod, dohoda, někdy i jakási forma kooperace za přiznání životního prostoru, protože to je to, co postrádají – úctu, respekt a prostor, který jim přirozeně náleží. Bez noci není den a bez temnoty není světla.

Zde jsem se rozhodla jev ignorovat a vystrčit ho mimo prostor, který má mysl obývá, což je strategie, která zabírá, ale tentokrát nebyla správná. Měla jsem se s jevem zřejmě nějak porovnat, komunikovat a ne se v klidu dívat dál na film a pak si jít lehnout. Jenomže kdybych reagovala na každý jev, který se kolem mě objeví, pak bych nedělala nic jiného. 

Kojot si během filmu začal stěžovat na brnění rukou a kůže na těle, přičemž se mu občas takové věci stávají a když jsem mu nabídla růženec, tak odmítl s tím, že je to zbytečné. Růženec skončil na stole. Nechala jsem to být, přeci jenom každý máme jiné vnímání a to, co rezonuje se mnou nemusí rezonovat s ním, a sám se jako praktikující mág dokáže ochránit dobře, nevzala jsem si žádné béčko. Já jsem měla po aplikaci růžence klid, jen jsem viděla byt v jakési šedé mlze, ale nepřikládala jsem tomu zvláštní důležitost, protože jsme ve fázi vyhazování věcí a energetickou nerovnováhu mohlo způsobit nakupení věcí na vyhození. 

Film jsme dodívali, já jsem nakrmila potkyše, Kojot šel s vlčačkou Eliškou ven a po jedné hodině ranní jsme si šli lehnout. Já jsem si pro jistotu pověsila růženec nad postel na poličku a druhý malý na parapet u okna. Obkreslila světlem postel a přitulila se k muži. V noci mě vzbudila rána, jak spadla sklenička na parkety a vycítila jsem nějaké pohyby. Protože takové věci se mi stávají a náš život je plný parapsychologických jevů různé kvality, rozhodla jsem se jev ignorovat. Byla noc a nebudu vstávat kvůli každé spadlé skleničce či řádění bytostí. Selektivní vnímání uzavřelo mé smysly a vědomě jsem znovu ochránila postel s námi dvěma po křesťansku a pohansku a v klidu usnula.

Druhá moje chyba – nechci se v noci věnovat lítání skleniček a dalším energetickým jevům, přičemž časy, kdy jsem byla full-time exorcista a vyrovnávač vah mezi bytostmi, už pro mě minuly tím, že jsem se vdala a chtěla být ženou místo jakousi živou bytostí na hranici světů. Věřte mi, že není nic jednoduchého skloubit tyhle dvě reality a ještě při tom normálně žít. Většina jevů se nyní vyřeší sama tím, že je ignoruji a změní se podmínky – třeba myšlenky, místo a nebo se noc změní v den.

Jenomže po dlouhé době ignorace jevů se z ní stane zvyk a tím, že už tyhle věci nedělám a daří se mi jim vyhnout, když mě konfrontují, občas dojde k chybě, kdy prostě situaci nepovažuji za dost vážnou na to, abych ji řešila. Koneckonců tím, že jsem si navlékla čepec vdané ženy nezměním to, že kdesi ve mně dlí síla, kterou jsem dříve používala celodenně. Ráda si tu iluzi někdy dopřávám a zapomínám na to, že své dary také musím využívat a ne je jen zasunout do šuplíku a zamknout.

Ráno jsem vstala a uviděla v oblasti, kde jsme se dívali na film, na zemi krev. Jdu po krvi a vidím deku. Z ní kouká jakási hadice, v šeru pod stolem neidentifikovatelná. První mě napadne, že utekl had a podvědomě srovnávám velikost hadice s aktuálními velikostmi našich pěti hadů – nesedí to. Sáhnu na to – nehýbá se to. Odhrnu opatrně deku a vidím cosi jako krtka, v šeru není tělo moc vidět. Dotknu se těla a je mrtvé. Vezmu ho do ruky a na světle zjišťuji, že je to Freyinka. Jak se Freyinka dostala sem? Jak to, že je mrtvá? Včera jsme se ještě muchlovaly na posteli a věšely spolu prádlo. Krev všude po zemi.

Z dostupných informací mi vychází zhruba takováto fakta:

1) Pokrevní linie oběti v klasickém slova smyslu – synchronicistní jev. Její maminka Amiška, která zemřela zhruba před třemi týdny dala svůj život za můj za okolností, které souvisejí právě se zpracováváním nicoty a otázek života a smrti. Po Amišce byla můj druhý aktuálně nejoblíbenější potkyš právě Freyinka, ve které jsem hledala krevní odkaz její matky. Pouto bylo duchovní a právě i fyzické – krevní.  Domnívám se, že toto byl hlavní důvod, proč zemřela jako jediná ze všech zvířat a ještě k tomu takovou mučednickou smrtí. Tendence k oběti je přenositelná nejenom krví a výchovou, ale i duchovními okolnostmi, přičemž nikdy nevíme, jaké faktory hrají právě prim. Kdybychom to věděli, zřejmě bychom neumožnili většině krutých událostí vzniknout a nemohly by se naplnit podle svého předurčení. Pro egregora upíra byla tudíž jednoznačně vidět.

2) Klec, kde žila, se dala jako jediná z našich všech typů klecí otevřít tím, že potkyška, pokud chtěla, mohla nadzvednout střechu klece a opustit klec. Klec jsem poslední dobou nikdy nezavírala a nestalo se, že by některá potkyška zdrhla. Klec byla otevřená a vršek posunutý o několik centimetrů – pro otevření byla potřeba rozhodnost a síla – napůl bych to neuzavřela. Musela se z klece dostat silou, nutkání muselo být nadlidské a ona ho vyslyšela.

3) Boj probíhal v napůl uzavřeném prostoru výklenku v nábytku. Egregor v malém prostoru mohl natěsnat svou sílu k ulovení potkyšky. Nedokážu si ani představit, jak strašlivé to pro ni muselo být. Sama mám zkušenosti s dotyky čirého zla a rozhodně to nic příjemného není a dokáže to zabít. Tekoucí rozplizlá krev všude po věcech ve výklenku dávají boji prostor zhruba deset centimetrů na výšku, tj. potkan a kousek, a čtyřicet pět centimetrů na šířku a hloubku. Ideální prostor pro nerovný boj čirého zla a potkyšky, která nemá kam utéct. 

4) Předpokládám, že energie, která vznikla soubojem potkyšky se zlem posílila zlo. Věřím, že v přírodě se dokáže potkyš ubránit skupinovou silou, zde nejsou na něco takového potkyši připravení ani složením týmu, ani ochranou, protože zatím nebylo nic takového potřeba. Nicméně oběti malých zvířátek jsou známy u krvavých egregorů odedávna a oběti se stávají silou agresora, který z nich žije, tj. klasický upíří princip. 

Nevím ještě, jak se zachovám na energetické rovině dál. Je možné, že se po zvážení všech pro a proti rozhodnu pro vyrvání energie Freyinky z Draculy a odvedení jí do světla, protože by to bylo fér. Byla to moje potkyška a já jí neochránila svou vlastní neopatrností před takovým agresorem, přičemž ona naplnila pokrevní linii oběti, bůhví, co jí egregor nakecal. Koho by napadlo, že běžný den skončí masakrem. Otázkou je, zdali na něco takového mám sílu, protože to, co žije po staletí z krvavých obětí a nejenom v pověstech a mýtech či filmech, je pravděpodobně příliš silné na jednoho člověka. V Transylvánii jsem byla před několika lety a musím říci, že jsem se energetickým  jevům spojeným s Draculou vyhýbala a záměrně nerealizovala žádné jím nabídnuté setkání.  

Jasné je, že byt musí být vysvěcen čirou boží silou, vyčištěn a zharmonizován, od věci ani nebude aktivace strážných bytostí. Pro mě osobně to znamená věnovat se více svým branám do astrálního světa a intuitivním pocitům, zatím jsem se poslední měsíce věnovala svému čistému přežití, což bylo extrémně náročné. Není světla bez tmy a nelze zpracovávat světlo bez zpracování tmy. Čím více je světla, tím více je i tmy. Prohlubováním svých schopností dosáhnete na přiměřeně velkou tmu, je třeba si to uvědomit dopředu a pokud jste dočetli až sem, berte to jako mé laskavé upozornění na existenci takových jevů i když je nevidíte či s nimi zatím nepracujete. 

Freyince už nikdo život nevrátí, ale tento článek píši s tím, že si ho přečte pár lidí, kteří třeba chtějí vyvolávat duchy, upíry a pracovat s temnou silou. Vždy vyčistěte prostor, i když by projevení sil bylo spontánní. Berte si na svá bedra jenom to, co zvládnete... Pokud se o něčem říká, že to je nebezpečné, zřejmě to opravdu je nebezpečné.

Škoda každého zmařeného života. 

Freyinko, je Tě škoda, byla jsi milovaná potkyška a budeš nám chybět! Fly away to the rainbow in the sky....

Kojot zpracoval svou úvahu nad upířím elementem zde.

linkuj.cz vybrali.sme.sk