ledovec

Vrcholek ledovce

„O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“ Ludwig Wittgenstein

Lze mluvit o ledovci, z něhož vidíme jenom špičku? Lze mluvit o příběhu, neznáme-li konec příběhu? A koncem není žádná šťastná či nešťastná událost, příběh vždy pokračuje dál, stejně jako ledovec přibývá a ubývá, mění své složení…

Ledovci i příběhu lze tiše naslouchat. Ale pochopit ho můžeme jedině v celistvosti, kterou nevidíme, jen cítíme. A to je ošemetná věc.

Jako s tím slonem. Jak pochopíme slona v jeho celistvosti? Prizmatem svého života namíříme baterku na kus nohy, na ocásek, na chobot, na kel. Osvítíme ho ze shora, neuvidíme ho zezdola. Podíváme se z boku a druhý bok nám uniká nehledě na světlo a prostředí, v němž slona zkoumáme a to nikdy není typický slon, jelikož každý slon je individuální a norma je jen mnoho slonů statisticky zprůměrovaných.

A tak je to se vším.

Je zdraví smyslem života? Myslím, že ne. Zdraví samo o sobě není ničím. Služba pro druhé je tím, k čemu může sloužit zdraví. Ale co když může být službou pro druhé i zpověď a žití nemoci? Hrdinou není přeci jen ten, který přežije, ale i ten, který padl na své cestě. Zvlášť při službě druhým.

Chceme být snad hrdiny? Nebo jen přežít všední život? I všední život je hrdinství, každý přežitý jeden den. Vidíme to všude kolem sebe…

A co duše a duch? Z neviditelného přichází viditelné. Zkoušku můžeme složit jen tak, že se jí zúčastníme. Jinak to nejde.

„Není vůbec důležité, kolik ran dostaneš, záleží jenom na tom, kolik jich uneseš a jestli jsi potom schopen znovu a znovu vstát. A to je to hrdinství, které v sobě máš nebo nemáš. A ty ho v sobě máš, já to vím, jsi můj syn“. (Rocky)

Žít  a prožít! Až do konce. 

 

 

 

 

saman

Čtení myšlenek? A proč?

Poslední dobou se setkávám s lidmi, kteří věří, že když jsem xxx – dosaďte si dle svých vlastních projekcí – tak jim čtu myšlenky, vlastně je mám prohlédlé skrz naskrz včetně jejich minulých životů a pokud ne, je to znak toho, že se jenom dělám, že jsem xxx, protože jinak bych se neptala, jelikož bych to věděla.

Pracuji pro Zemi a pro seskupení znalostí a zkušeností, kterým můžeme říkat třeba bohové, entity, bytosti, jak chcete. Je to energie. Pracuji tedy s energií a energie je vše kolem nás, hmotné věci, rostliny, živočichové včetně lidí, Země, naše sny, naše představy, myšlenky, světlo, tma, chlad, teplo atd.

Jeden obraz vydá za tisíc slov. Vnímám-li obrazy, tedy energii seskupenou do tvaru, který vysvětluje vše, co je v něm tím, jak probíhá, nelze toto instantní pochopení nějak popsat slovy jinak než jednoduše. V každém obrazu je příběh tak složitý, kolik jste z něj schopni pochopit. A pochopení není přenositelné.

Když mám práci, dostanu informace právě včas k čemukoli, co mám dělat. Stejně jsem jen forma, jejíž obsah tvoří vyšší vědomí. Napojením na vyšší vědomí, tedy poodstoupením od svých nicotných myšlenek, emocí a postojů, proudí informace skrz pro daný účel, ať již to je cokoli.

Z nedostatku vhodného pojmenování vycházím z tradičně ukotveného vágního pojmu čaro-děj-nice, ještě vágněji neuchopitelného pojmu ša-man, se kterým v naší kultuře nemáme mnoho zkušeností. Pojem bojovník chápe každý – je to někdo, kdo prostě bojuje s něčím či někým a protože je tak nastaven, tak se nevzdá.

Věc se má tak, že pokud se bavím třeba s křesťanem, tak ten má v Bibli psáno, kdo je čaroděj a co dělá. Takže mně odkáže na příslušný text a to jsem tedy já. Aha. Jak dotyčný ví, co dělám? Spolčení s ďáblem? Ha! Matematika, fyzika, astronomie, lékařství atd. jsou podle křesťanů od ďábla. Je to ďábelské učení od nějakého 13. století. Vždyť ještě roku 1000 se křesťanští duchovní ženili, měli rodiny, děti a žena nebyla ďábelské, nečisté stvoření plné hříchu. Takže tedy z principu se základní gramotností, s tím, že poznám Velký vůz, měsíc a Jitřenku/Venuši/ Večernici, znám lidskou anatomii a nějaké obecné základy lékařství, jsem čarodějnice a se mnou vy všichni.

Člověk léčí, Bůh uzdravuje, ne? Tady se nám to už nějak posunulo. Nechci se úplně dostat do války pojmů, to bych tady z toho zblbla a místo toho bych mohla napsat na téma knihu, jakých jsou v knihovnách stovky.

Každopádně zpátky k věci – dovedu-li – svým způsobem – pochopit energii a zacházet s ní, je to tak obsažné téma v každé setině vteřiny, jak jen je všeobsáhlý bod z kroniky Akáši. Najít konkrétní informaci pro práci dá docela práci, je k tomu potřeba zastavení vlastních myšlenek a pocitů, nějaké to napojení a umění s ním dělat, intuici a racio pro odladění atd. A pro svou práci to mám.

To, co má každý vevnitř, je každého věc. Mně to nezajímá. Co potřebuji, to mám. Nedívám se do lidí, neujíždím si na moci, je mi to úplně fuk. Naslouchám a povídám. Pokud mám něco dělat, tak to dělám a vy o tom ani nevíte, protože vypadám úplně normálně a není třeba jakéhokoliv vysvětlení. Nezpovídám se nikomu kromě sebe a těm, co mě vedou. Nezáleží mi na tom, jestli vám to je příjemné či nepříjemné, jestli se mě bojíte či mě vyhledáváte, jestli mě uznáváte či mě odsuzujete. Myslete si co chcete. Mojí práci to nezasahuje a nejsem na vašem názoru závislá.

Nejsem ani velká, ani střední, ani malá. Mám svou úlohu a tu dělám. Jen kolečko v soukolí, těžký osud na cvičišti běžné reality pro lehkost na bojišti světa druhého. Nikdo, kdo pracuje s energií na určité úrovni, nemůže mít život lehký, protože by nepochopil o čem to je, ať už je to cokoli.

paleni-carodejnic

 

 

 

 

dsc00832

Procházka do jeskyní

„Kam půjdeme?“ Žadoním.

„Nech se překvapit…“

A tak jsme jeli ze Staré Osady do Ochozu u Brna do skal. Bylo náledí, všude to klouzalo.

„To asi nedáme. Nahoru se možná dostaneme, ale dolů to bude těžší.“ Rozhlížíme se po ledové krajině.

Kloužeme a u toho se držíme za ruce a jistíme se při nebezpečných stoupáních. Někdy lezu po kolenou na mrazivých spádech ledu a držím se stromů a kořenů.

„Dáme to! Když to nezkusíme, nemůžeme se rozhodnout, jestli se to dá nebo ne. Mám dobrodružství v krvi! Pojď!“ Dodávám naději během Cesty.

A tak jsme šli a šli, až jsme lesem plným sněhu a stop zvířat došli kolem skal až k Pekárně.

dsc00775

dsc00776

Uvnitř bylo sucho a vzduch byl čistý a chladný.

Potěšili jsme se a šli jsme do Netopýrky kolem několika soucestí a stop psů a zvěře. Cestou jsem si hrála na Mařenku a usypávala semínka. Věčně jsem běhala ve sněhu, protože cesta byla tak kluzká, že jsem radši chodila ve stopách zvěře po stráních.

dsc00844

Našli jsme i schované dřevo kdesi uvnitř kamenů. V Netopýrce je fakt tma. Přesto je tam spousta vyhořelých kalíšků svíček. I my jsme dvě zapálili.

dsc00848

Cestou jsme šli i kolem dvou spojených stromů.

dsc00819

Mrazivou krajinou jsme pokračovali dál, až jsme došli zpátky do Ochozu kolem hasičů.

dsc00868

Děkujeme.

aktivovanymozekzaricijakhvezdy

Krajiny za prahem

KRAJINY ZA PRAHEM

V krajinách za prahem, v temném lese, kterým každý čaroděj prochází jako učebním procesem vyššího vědomí, je dobré požádat o průvodce a naklonit si ho prosbami a modlitbami. Každý se tam dostane, ne však každý projde skrz do světla Branou.

Zkoušky a prožité utrpení, které dokážeme zapracovat vědomě do sebe, nás činí silnějšími a vědomějšími, s většími možnosti pracovat pro ty, jež nás vedou a dle vůle matky Země.

Čím hlubší je hlubina, jež prozkoumáme, tím více můžeme následně podat ruku těm, jimž jsme posláni jako průvodci v jejich Cestě, protože pomoci může jen ten, kdo už dané utrpení prožil a pochopil. Bez pochopení je průvodce jen stínem bez opravdové moci.

Proto důvěřujme průvodcům, kteří jsou nám posláni či se o ně modlíme a prosíme, ale dobře prověřujme a analyzujme každou jejich radu, neboť Cesta je naše Cesta, ne jejich, a mnoho rad jsou jenom šalby ke zmatení, aby vyzkoušeli naše schopnosti rozlišování. Hlídejme každý svůj krok v temném lese a to ještě před tím, než ho učiníme. To především.

Opatrně a ostražitě naslouchejme, navnímávejme realitu, v temném lese je mnoho bytostí, které nás budou zkoušet, mnoho nástrah, které nás mohou poranit a dobít. Les není krutý, i když to tak může podle přicházejících událostí vypadat. Nekonečná bolest, starosti a slzy. Les zná smilování dle pokory daného žáka, čisté duše, modliteb a trpělivě konaných činů, které přichází. Je to vnitřní světlo, které pomáhá v temném lese neztratit směr a pohybovat se. Vnitřní světlo je napojení, víra a důvěra, pramen čisté lásky proudící z duše. Vděčnost za každý krok na Cestě, za vedení na Cestě. Uvědomování si souvislostí. Učení, poznání, pochopení.

Odmala jsem prozkoumávala realitu i se šátkem na očích, různě se omezovala a následně zkoušela, kam až dojdu, co všechno zvládnu. Nedávno jsem byla tak hluboko, že se mi takto nachozené kilometry ve městě a přírodě velmi hodily. Kus lesa, jímž jsem procházela, se dal projít jen tak, že jsem prostě zavřela oči a šla jen naslepo, podle vnitřního vedení. Nešlo jít jinak. Se zavřenýma očima jsem zvládla cestu nočním Brnem domů, dva přestupy, schody, silnice, chodníky, překážky. Jen zavřené oči a šlo to. Byl to jen trochu vyšší level oproti malé holčičce, co si zavázala oči šátkem a dělala vše, co dělala s otevřenýma očima. Dokonce i číst se tak dalo. Kupodivu. Všechno šlo.

Desetiletí práce v jiných rovinách vědomí, jeden dokončený příběh za druhým, jedna podaná ruka za druhou, to je naše odměna. Jen to, že můžeme tuto práci dělat. Že můžeme být průvodci, šamany a čaroději. Vidět za oponu a moci s tím něco dělat. Pro druhé i pro sebe. A většina spí, zatímco my bdíme a pracujeme. Jaká čest! A radost za tu možnost vidět a cítit a moci dělat více!

Temný les jen čeká, lačně čeká na tu důvěru v něj vloženou ve tmě životních událostí, jež chodí jedna za druhou. Vezměte lampu jak poustevník do jedné ruky, rozsviťte ji vnitřním světlem, do druhé poutnickou hůl a v poutnickém plášti se vydejte na Cestu, jež je tak zajímavá a cenná, tak dobrodružná a nádherná, že člověk nemůže odolat každému dalšímu kroku do Tmy s vírou, že tma je jen koncentrované světlo.

Jděme s bohy a s vírou a láskou!

andel-zeme

Vyšší princip mravní

Dnes ráno jsem zaspala, protože se mi i v síťové nabíječce vybil mobil do nuly a nezvonil tudíž budík.

Mělo to jedno plus – když jsem sbíhala schody, protože nejel výtah, potkala jsem své sousedy ze šestapůltého patra. Desetiletého kluka, jak se o jedné noze snaží s poraněnou nohou vyskákat schod po schodu a jeho babičku, která mu držela berle, jež dostali v nemocnici, odkud se právě vrátili.

Takže jsem odhodila notebook a bágl a kluka v náručí vynesla do toho zatraceného šestapůltého patra. Dobře třicet kilo váhy.

Do práce jsem přišla pozdě tak jako tak. Ale aspoň mé selhání získalo další, vyšší, smysl…

jak-nahore-tak-dole

hekate

Volání bohů

Volám Tě Háde a Persephono, v záležitosti, o níž již víte. Vše se bude dít pod vašimi bedlivými přísnými zraky.

hades_and_persephone_2_by_sandara-d3hkrew_large-1

 

Volám vás, Erínye, bohyně pomsty a kletby, jež trestáte viníky posmrtně hlavně tam, kde selhalo uplatnění lidských zákonů. Jste služebnice boha podsvětí Háda a vaší vládkyní je Persefona. Volám vás Aléktó, Tísifoné a Megairo. V souladu s Hádem a Persefonou zjednejte nápravu!

erinye

Volám Tě Nemesis, která jsi bohyní spravedlivé odplaty, která obdarováváš lidi štěstím nebo neštěstím, podle jejich zásluh. Ztělesňuješ hněv bohů a hybnou sílu odplaty a smrtelníky stíháš tak dlouho, dokud nebude spravedlnost naplněna. A o to Tě prosím.

hel

Volám Tě Athéno, jež jsi bohyní moudrosti a vítězné války, ochránkyní statečnosti, spravedlnosti a umění. Pomoz mi dobře ovládat taktiku a strategii ve válce, kterou povedu pod Tvým vedením moudře a rozvážně až k vítězství.

athena

Volám Tě Héro, jež jsi nejvyšší řeckou bohyní, patronkou manželství a zrození, která vládneš mlhám, bouřím a bleskům. Tvým manželem je Zeus, vidíš do budoucnosti, ovládáš počasí a dovedeš se měnit do podoby zvířat a lidí. I Ty mi, prosím, pomoz. Vím, že do mého aktuálního řeckého bojového uskupení patříš a Ty víš proč. Máš velkou zodpovědnost a já to vím a ctím Tě pro to.

hera

A nakonec volám Tebe, Hekaté, bohyni cest, křižovatek, vládkyni tajemných sil, kouzel a strašidel, jež se proháníš za noci v doprovodu černých psů po cestách. Jsi čarodějnice a zároveň vládkyně mrtvých, která ses nakonec proměnila v mocnou vládkyni démonů. I Ty patříš do mého bojového uskupení a je na Tobě, jak se s danou situací, do které jsem Tě přivolala, vypořádáš.

hekate

Prosím všechny zúčastněné o rychlé a efektivní vyřešení situace ať už nahoře nebo dole. Sama zůstávám bez přání, vše odevzdávám do vašich rukou. Budu se řídit vašimi radami a postupovat s vaším vedením krok za krokem.

Velké díky všem!

Staniž se!

dark_delusion_by_softyrider62-d8pkcru

Smrt v rodině, během tří měsíců už pátá, respektive šestá.

Během tří měsíců mi zemřel můj nevlastní otec, mí dva milovaní potkani a nyní i můj otec. Také jsem potratila dvojčata. To je celkem pět, respektive šest úmrtí. Docela síla.

Fraškou je, že můj bratr, další povedený kousek mé rodiny, mi to zavolal o měsíc později. Takže dnes jsem se dozvěděla, že ho 13. prosince 2016 našel a nevolá, že zemřel. Že volá proto, abych se vzdala dědictví, jinak se bude soudit a je na to dobře připraven. Dal si na to měsíc času, aby si rozjednal právníky a na mně šel s těžkým kalibrem.

Paráda, co?

Chlapec má barák za čtyři mega, dvě auta, padesát tisíc měsíčně výplatu. A já tu bojuju za každý halíř a rozpočet mám v korunách. Nemohu si dovolit si vzít volno z práce, protože na mých výsledcích závisí výsledky dalších sedmi lidí, kteří čekají, až jim domluvím zakázky. Nemohu si dovolit vykašlat se na školu, protože to  chci aspoň zkusit dodělat. Jako že začal semestr a pořád řeším to, že mi někdo umírá a další jobovky, to školu nezajímá.

crowley-kralovna-poharu

Dnešní tarotová odpověď zní: Staň se královnou pohárů…

Nauč se mistrovství citové jednoty. Pochop princip mateřství a smysl ženské autority, pochop úlohu své matky. Uchop vědomě své city a vyjadřuj je beze studu a bez toho, abys je předem posuzovala. Neutíkej před svými city, nepotírej je ani je nepotlačuj. Nepoužívej je k útoku ani se za ně neomlouvej. Dej přednost citové poctivosti před iluzí a sebeklamem. Neptun vyjadřuje tři vitální impulsy ducha: zachování, znovuzrození a vývoj. Královna také upřednostňuje inspiraci před klamem a podvodem. Odraz ve vodě zobrazuje její neměnné rozhodnutí vyjadřovat své city otevřeně ,jak nahoře, tak dole“. Ať uvnitř cítí cokoli, je rozhodnuta své city vyjádřit, aby zabránila pocitu rozdvojenosti z toho, že cítí něco jiného, než co dává najevo.

Poddávám se tomu všemu s pokorou… Staň se vůle bohů…

9957d0d6c13e2cb00518c92af0df3b9655354a188a388