jaguar

Touha duše

Touha duše je touha jako každá jiná…
 
Je krásný, silný, opálený, s duší černého pantera a má něžná jaguáří duše mu sahá tak maximálně po zadek… Což je z fotky opravdu dobře vidět.
 
Ach, jak já si přeji si dětsky plivnout pod natažené špičky a být aspoň o kousíííček lepší, vědomější a uvědomělejší, s větším poměrem vědomostí ku slámě v hlavě… Mít ještě větší trpělivost, víc lásky a tolerance v srdci než mám, umět jít jako ztělesněná síla tiše po vyšlapaných pěšinách v džungli.
 
Až příliš často mne vytrhne kdejaký bzučící komár ze vzpomínek, kdy mám zavřené oči a bezhlese mi kanou slzy.
 
Láska je mocná čarodějka.
 
Možná si jednou všimne očí, jež ho tiše sledují zpovzdálí. Možná si všimne pár čerstvých úlovků, jež mu náhodou leží na jeho pěšině jak na zavolanou. Jen aby se v klidu nažral a spočinul u studánky, ze které někdo vybral napadané listy. Odpočinul si ve stínu lípy, jež neúnavně vrhá stín na místo, kde lehává, aby mu nebylo horko. I hmyz utichl, když se tiše svalil do svého místa v trávě. Jakoby nějak vytušil, jak důležitý je momentálně klid. Možná mu to někdo prozradil…
 
Černý panter je velký bojovník.
 
A velcí bojovníci nevnímají pole za sebou, jdou vždy první do bitevní vřavy. Jsou to samotáři a ostatní jsou jen pěšáci.
 
Možná si všimne mého smotaného černého šátku kolem hlavy, jež drží neposedné vlasy. Možná mě někde uvidí, jak cvičím s malým mečíkem nenadrilované seky malé bojovnice. Možná mě vycítí, jak vnímám džungli intuicí a se zavřenýma očima vidím za víčky celý svět.
 
Možná jednou…
Možná jednou spadne hvězda a osvítí jeho cestu. Možná se jednou pomalu otočí a zjistí, že malá jaguářice je na dohled. A ona pustí z mordy čerstvou kořist na jeho cestu, pěkně pomalu, aby nevytvořila jediný zvuk, a tiše zmizí ve tmě. Vítr začne vát a tráva bude šelestit o sebe, nebe se zatáhne mraky a ona, čerstvě prozrazena, požádá džungli o úkryt. 
Pak bude vnímat světlo a dívat se na rosu v trávě, strkat čumák do pavučin, naslouchat hlasům džungle a přemýšlet o Cestě.
Bude čekat…
ňufinkový včelí vosk

Jak se sešel osud s krásou Umění

Oheň ve mně stravuje vše. Minulost, současnost i budoucnost. Život jako květ ohně. Světlo. Dívejte se do světla. Vytvářejte světlo. Zapalujte oheň ve svém srdci, je to prudce nakažlivé!

Oheň a jsoucno. Oheň jako božská jiskra. Oheň jako součást ducha, který tvoří i ostatní živly. Být živlem, být životem, být…

20160808_202141[1]

Pět let čekal. Čekal na mě. Již šest týdnů po vyrovnání závazku čeká na vhodnou ochranu pro své Umění. Leží na jím určeném místě u svého tvůrce. Trpělivě čeká, čas nehraje žádnou roli. Teď už ne…

pazourkový nůž 1

Dvě magické věci k sobě našly cestu časem. Obě se dočkaly svého budoucího určení.

20160811_004026[1]

pazourkový nůž 3

 

 

 

svetzesvetla19

Mohendžodáro s Hankou Radostnou open lekce v Otevřené zahradě v Brně 2.8.2016

Systematicky vás připravíme na umění tantrické jógy. Znovu objevíte své ženské vlastnosti a jejich moc. Povedeme vás k tomu, abyste jako žena byla atraktivní, šťastná, plná života. Naučíme vás legendární cvičení a ženské meditace, které  mají omlazující a zkrášlující efekt. Získáte schopnosti rozvíjet intuici, budovat láskyplný partnerský vztah, objevíte tantrické milování a kouzlo intimity. Ponoříte se do hlubokých zážitků a zvýšíte své vědomí.

Dotkla jsem se ženských mystérií. Lehce. Doporučuji.
Osobní zkušenost s Hankou Růží Radostnou: vnímá, cítí, dokáže to předat dál. Pohoda v kolektivu žen, cvičení má logiku a náboj. Práce s energií nebeskou a energií Země, práce se směry, s živly a dalšími korespondencemi, jak kdo zná a co se mu s tím spojí. Fyzické uvolnění. Doporučuji.
Hanka Radostná a Delfína 02082016
kámen mudrců panna cz

Všimli jste si někdy toho, kdo záhadně mizí?

Všimli jste si někdy toho, kdo záhadně mizí? Nejsou to zapřisáhlí ateisté, ale vždycky jsou to nějací mágové, alchymisté, čarodějové, vědmy a mudrci. Zmizí ve zdi, v horách, na neznámém místě, v půlce cesty končí stopy.

Někteří zmizí do Jiného světa, jiní tu s námi pobývají staletí na Zemi, v různých proměnách. Z poslední doby mě zaujala povídka Jaroslava Bočka Případ doktora Karpety, vynikajícím způsobem namluvená na Youtube Případ doktora Karpety mluvené slovo.

Alchymista a popisovatel esoterických děl, Jean Julien Fulcanelli, autor knih Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla a Příbytků filosofů I, II, zmizel v roce 1932. Prý dokázal měnit kov ve zlato, měl Kámen mudrců a celým jeho dílem dýchá důraz na morální vlastnosti Adeptů Velkého Díla. Jacques Bergier (Jitro kouzelníků) byl přesvědčen, že muž, který ho roku 1937 žádal, aby varoval prof. A. Helbronnera před nebezpečím experimentů se štěpením uranu, byl Fulcanelli. Proto po druhé světové válce nesmírně vzrostla jeho popularita a obě jeho díla byla znovu vydávána. (luzs.cz)

Johann Georg Faust (asi 1480–1540), potulný alchymista, astrolog a mág, o kterém již za jeho života kolovaly zvěsti o jeho spolčení s ďáblem a jeho hrozném konci. Po Faustovi zbyla díra ve střeše.

„Za „prafausty“ lze považovat již postavy ze starých pověstí o mocných kouzelnících, kteří se zapletli s démony. K nim patří především Kristův současník Šimon Mág, Cyprián z Antiochie z 3. století a svatý Teofil z Adané z 6. století.“ (Wikipedie, heslo Faust)

Ludvíku Součkovi jako našemu známému lékaři, spisovateli, záhadologovi byl umožněn vstup do tajné vatikánské knihovny, kde měl pár dní na studia a potom mu nabídli na čtyřiadvacet hodin vstup do tajné místnosti. Bez ničeho. Jen on sám s přísahou mlčenlivosti.

Ludvíka Součka záhadně zabili posléze, jeho rukopis posledního díla Stopy světla, se ztratil  beze stopy. Ví se, že kopii nosila jeho manželka, ale ztratila se i ta kopie. Nikdy mu nebylo umožněno vyjít s některými fakty ven.

Dodnes se vracím k jeho interpretaci Betlémské hvězdy. V jeho podání to všechno vypadá tak jednoduše, čistě, jasně, oproti známým informacím. Jakoby věděl něco víc, něco co my nevíme. Inspiruje jako Mistr.

Pochopitelně to, co říká, není všechno co ví. Jenom si vezměme tu poslední trilogii. Tušení stínu vyšlo v roce 1974, Tušení souvislosti v roce 1978, kdy začal psát už poslední díl Tušení světla. 26. prosince 1978 zemřel za záhadných okolností. Fragment Tušení světla vyšel až čtrnáct let po jeho smrti, v roce 1992.

Pět let se věnoval souhrnu toho, co znal. Ke konci života dostal odměnu v podobě znalostí z vatikánské knihovny. Pokud vezmeme základní body jeho života podle tarotových symbolů, narodil se v roce symbolu Smrt, osudové zlomy, uzavírání a otevírání věcí, vnitřní proměna osobnosti – smrt starého Já, životním úkolem je odpoutat se od všeho, k čemu jsme připoutáni a otevření se novým zkušenostem. To vše se během života dělo.

Jeho geniální paměť a neuvěřitelná tvořivá dálnice mozku zemřela v roce Velekněžky, toho nejúplnějšího začátku cyklů, neboť Blázen ani Mág nemohou být součástí růstového cyklu, jsou součástí každého z nás, sice jako všechny tarotové symboly jsou součástí naší Cesty a zrcadlí nás, nicméně pro růstové symboly jsou natolik individualizované, že se nepočítají.

Odešel ve dni Poustevníka. 225 dní po jeho posledních narozeninách. Součet 9 a to z dvou dvojek a jedné pětky. Devítka je ukončení cyklu, dvojka znamená Velekněžku, Lásku, Tvořivost, čtyřka jako součet je Země. Jsou to tři čísla, tedy Bohyně. Zároveň je to pětka, pentagram, znak Bohyně a zasvěcení, jedno z archimédovských těles, první hmotné těleso ve vesmíru. Pět už je hmota. Bylo to přesně načasované.

„V létě 1971 se kamarádi Julia Ashton, Lucas Addams, Shary Wilson Jr., Danniel Wilson a Wilma Rupert rozhodli kempovat uprostřed kamenů Stonehenge. Překvapila je děsivá bouřka, blesky spálily několik stromů v okolí a uhodily přímo i do pravěké stavby – modré světlo, které to vytvořilo a vyděšený křik přilákal oči několika svědků. Druhý den ráno nebylo po mladých lidech ani stopy, zůstalo jen vybavení na táboření.“ Expres.cz Tady k tomu snad není co dodávat, nedráždi Bohy bosou nohou, jinak basama fousama.

Jediného obyčejného člověka jsem našla v Čapkově povídce Šlépěje. Může se stát i to. Ztratí se mnoho lidí, většinou zásluhou jiných lidí. Běžné šťastné i tragické osudy. Ale jenom si vezměte ty cesty čarodějů, mágů, alchymistů, lidí, co znali a věděli a uměli. Nepodléhali času, osudu a hmotě. Byli mimo dobro a zlo.

Je to otázka k zamyšlení… Jak se chovám ve svém životě já, člověk…

Můžeme se inspirovat. Mít alespoň částečnou kontrolu nad svým životem, vědět a chápat víc, už jenom pro to, že vědomosti otevírají oči. Cítit a milovat přítomnost, žít v ní. Neupínat se k minulosti, ale ani k budoucnosti. Ukotvit se v realitě, ctít bohy a Být.

Protože jenom ten, kdo vědomě Je, dokáže měnit Svět. Pochopení sebe sama dává možnost mít pevný bod ve Vesmíru a pak pohnete čímkoli.

Jak řekl Archimédes:“Da ubi consistam, et terram caelumque movebo.“

vytí vlků

Neznáme celý příběh…

Před dávnou dobou žil na samém konci indiánské vesnice v Americe starý muž. Byl velice moudrý, měl vlídnou vrásčitou tvář a hluboké laskavé oči. Všichni vesničané starce milovali, vážili si ho a často k němu chodili pro radu.
Starý muž měl neobyčejně krásného koně. Všichni lidé ve vesnicích po celé zemi o tom koni slyšeli. Bylo to nádherné zvíře s dlouhou lesknoucí se hřívou. Jeho svaly se rozehrály leskem a krásou při každém pohybu. Stařec a kůň spolu žili již dlouho. Starý muž věděl o každé myšlence svého koně a kůň zase dobře věděl o všech starcových přáních dřív, nežli je vyslovil. Byli si za ta léta velice blízcí.
Velký Náčelník slyšel o tomto koni a vyslal svého posla, aby se muže zeptal, zda si ho od něj může koupit. Náčelníkův posel uháněl tryskem k vigvamu starého muže a seskočil ze svého koně. Když se jeho mokasíny dotkly země, prach se rozvířil všemi směry. „Starý muži, jsem zde jménem Velkého Náčelníka. Posílá své pozdravení a ptá se, zda si může koupit tvého koně.“
Starý muž byl člověk vlídný, důstojný a choval se s klidnou rozvahou. Nakonec odpověděl: „Odevzdejte, prosím, mé pozdravy Velkému Náčelníkovi a poděkujte mu, prosím, za jeho laskavou nabídku ke koupi mého koně. Ten kůň je však mým přítelem Jsme společníci.Znám jeho duši a vím, že i on zná mou. Nemohu prodat svého přítele.“ Posel odjel pryč. Za dva týdny nato kůň starého muže zmizel.
Když vesničané uslyšeli, že kůň se ztratil, všichni se shromáždili kolem starého muže.“Starý muži, to je ale velká smůla! Mohl jsi svého koně prodat Velkému Náčelníkovi. Teď nemáš koně ani peníze za něj. To je ale smůla!“
Starý muž se na každého z vesničanů podíval svýma mírnýma očima a řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň utekl.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavou, protože věděli, že je to veliká smůla.
O měsíc později se kůň starého muže vrátil a za ním následovalo dvacet dalších nádherných koní. Každý z nich byl bujný a překypoval vitalitou a energií. Vesničané běželi ke starému muži. „Starý muži, měl jsi pravdu. Nebyla to smůl, že tvůj kůň utekl. Bylo to štěstí. Teď nejenže máš svého koně zpátky, ale ještě dvacet dalších krásných koní! To je štěstí!“
Starý muž jen pomalu zavrtěl hlavou a s hlubokým soucitem řekl: „Není to dobré, není to špatné. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň se vrátil.“ Lidé odcházeli a kroutili hlavou. Věděli, že je to převeliké štěstí, mít tolik krásných koní.
Starý muž měl jediného syna, který začal koně drezírovat. Syn každý den brzy ráno vstával a pokračoval ve své práci. Jednoho rána se starý muž přišel na svého syna podívat. Mladý muž se vyšvihl na neosedlaný hřbet divokého černobílého koně s přirozeným půvabem. Kůň se divoce vzepjal, otočil se doprava a pak doleva. Najednou jediným mocným kopnutím zadních nohou vyhodil černobílý kůň syna vysoko do vzduchu. Syn starého muže dopadl na zem a zhroutil se v prachu. Měl zlomené obě nohy.
Všichni vesničané se shromáždili s velkým nářkem a lamentováním. „To je ale neštěstí! Máš pravdu, starý muži. To že se tvůj kůň k tobě vrátil, byla velká smůla.“ Teď má tvůj jediný syn obě nohy zlomené a je z něho mrzák. Kdo se o tebe postará, až budeš starý a nemohoucí? Je to velká smůla.“
Starý muž se napřímil a vážným hlasem řekl: „Není to smůla. Není to štěstí. Řekněme jen, že můj syn si zlomil obě nohy. Neznáme celý příběh.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavami. Věděli, že je to velká smůla.
V zemi vypukla válka. a Velký Náčelník povolal všechny mladé muže do boje. Byla to krutá válka a vesničané věděli, že už nikdy svoje syny neuvidí. Ještě jednou se shromáždili okolo starého muže. „Starý muži, máš pravdu. Není to smůla, že si tvůj syn polámal nohy, protože i když je mrzák, pořád máš svého syna. My už nikdy své syny neuvidíme. Bylo to pro tebe štěstí.“
A starý muž znovu řekl: „Není to štěstí. Není to smůla. Neznáme celý příběh.“
________________________________________
Když budeme zkoumat své životy, narazíme na období, kdy si budeme připadat jako oběť a jindy zase jako ten, kdo ubližoval. Dostaňme se za rozlišování na dobré a špatné. Neposuzujme. Uvědomme si, že kým jsme byli a co jsme zažili v minulosti, není dobré. Není to ani špatné. Možná jen neznáme celý příběh.
Všechno, co jsme zažili, všechno, co nám jiní udělali a co jsme udělali my jim bylo nesmírně důležité pro náš vývoj. I ty lži, které jsme vyslovili, nebo ty případy, kdy jsme se chovali krutě nebo nespravedlivě, byly důležité. Dokonce i ty věci, za které v hloubi duše stydíme, nám pomohly stát se tím, kým jsme.
Všechny naše zkušenosti nám pomáhají být soucitnými, milujícími, celými osobnostmi. Do té míry, do jaké jsme schopni si odpustit a přijmout se takoví, jací jsme, se můžeme stát účinnější silou při uzdravování naší planety. Nezapomeňme: „Není to dobré. Není to špatné. Neznáme celý příběh.“

Zdroj: Radosti.huu.cz 

kdo se bojí, že bude trpět, trpí, protože se bojí

Jak ovlivnit svou realitu

Bašar v jednom ze svých videí uvedl, že odstranění války nedocílíme tím, že budeme válku nenávidět, ale tím, že budeme milovat mír. Toto lze samozřejmě aplikovat i na vše ostatní. Takže pokud chceme být např. zdraví, tak toho nedosáhneme tím, že budeme nenávidět svou nemoc, ani tím že ji budeme milovat, ale tím, že budeme milovat opak, čili že budeme milovat zdraví. Nebo, pokud chceme mít všeho nadbytek, tak nebudeme nenávidět to čeho máme nedostatek, ani nebudeme milovat svůj nedostatek, ale budeme milovat OPAK, čili budeme milovat nadbytek všeho, co si jen přejeme.

Zdroj: Inner Light

 

 

http://radosti.huu.cz/rubriky/nezname-cely-pribeh