arduinna_by_cyrilbarreaux-d4w07yt

Setkání s Bohyní, čarodějná cesta 27.9. – 28.9.2016

Jdu na rituál. S Bohyní jsme se dohodly na trojbarevném vřesu, který ozdobí její oltář už navždy. Nesu výborné víno a paraořechy, svíčky a pár dalších drobností.

Jdu o půlnoci temným lesem tři dny před novoluním, tudíž tma jak v pytli. Jsem ve svém rituálním rouchu, jako vždy. Je temně zelené, šité od maminky. Dá se povolit na určitých místech tak, že z člověka zbude jen pár stínů. Je velice dobře vymyšlené.

Přede mnou slyším kroky. Hlasité brodění se listím v lese. Lešij? Běsi? Lidi???

Rozhodnu se učinit neviditelnou. Odložím proutěný košík, pomalu. Shrnu roucho a nasadím si kapuci. Pomaličku stáhnu auru až pod kůži, oči vtáhnu dovnitř pod temnotu kápě, pevně se ukotvím nohama na zemi v dřepu a znehybním. Stanu se lesem.

cyril-barreaux-_4600_861

Vnímám jemnohmotnými smysly, které se rozhoří naplno. Brodění a dupání. Na ježky je to moc velké, funění a občas zachrochtání mi dává na vědomí, že v těsném okolí pár metrů se nachází stádo divokých prasat. Napadá mě pár krvavých historek na téma setkání s kancem, ale zaháním je. Zkontroluji neviditelnost a mělké dýchání, zatemním i myšlenky, abych nerušila čas kančí procházky.

Sedím a čas ubíhá. Kanci jsou kolem mne evidentně spokojení, sem tam uchroupnou větvičku a ta se zlomí jak rozšlápnutý kelímek. Zachroustání a nezbude nic. Jestlipak se přijde nějaký kanec podívat blíž ke mně? Čekám…

Stádo je mezi stromy tak dva až tři metry ode mne a obchází kolem. Jeden štíhlý kanec s protáhlou tlamou se vydal směrem ke mně. Vyšel ze stínu a pomalu přicházel. Tři metry, dva metry, jeden metr… Zkamením. Těsně kolem mne mě obešel, na délku ruky, a vběhl znovu do stínů.

 

Čekám, dokud stádo neprojde dál. Pevně se zvednu z širokého dřepu zapřena do těžkých bot. Vezmu tiše košík a nechám se vést Bohyní dál po Cestě.

Pak odvedu svou práci, zasadím vřesy, poděkuji a obdaruji Bohyni. Prasata se vrací, jsou ode mne tak deset metrů. Svíčka vydává jasné světlo a oslepuje. Dívám se do světla a dupání mne obklopí. Listí šustí. Jen Bohyně, les a já.

Odcházím za doprovodu kanců z lesa a vracím se domů…

Bohyně, děkuji za vlídné přijetí…

nerthus

 

 

cimg0025

Knihy

Už druhý den třídím knihy. Zvolna. Nikam nespěchám. Zjistila jsem, že polovinu veškerého mého skromného majetku jsou knihy. Knih mám asi dvě stě kilo. Hromady knih, když se to vyndá z knihoven a skříní. Pak mám hodně předmětů magických, trochu nádobí, postel, stůl, pár skříněk. Potřeb pro potkyše a pro Myšinku je asi tolik, co té trochy prádla. Ale knih, těch je strašně moc.

Takže – loučím se s knihami, vytvářím místo pro nové věci ve svém životě, už mám prázdnou jednu knihovnu a dvě skříňky.  Kolem krabice knih na prodej.

Tady budou knihy magické, tady čarodějnické, tady rozum, tady intuice. Tady dobré rady a návody, tady jóga. Tady motivační příručky, na které sahám v době třeskutých a temných den. Tady bude škola a tady budou věci, co jsem psala do šuplíku. Těch je… Možná jednou vydám knihu. Nebo dvě. Nebo moc…

Tady budou zvířata. Achanah, samička malé formy hroznýše královského (Boa constrictor imperator), zbarvení Sonora.Tady nějaký pěkný chlupatý milý sklípkan, rosnička s rosnatkami, oblovky, gekončíci, potkani. Čtvrt stěny čeká jen na ně.

Tady bude velká fontána a spousta kytek, co už jsou ve sklepě připraveny. Tady malá fontána. Tady oltář. Kameny. Velká tichá zahrada plná zurčících potůčků stékajících po skalách, plná zvířat, květin, lásky. Tak to chci.

Pečlivě jsem vytřídila i všechny detektivky. Beletrii, nic takového tady mít nebudu. Odbornou literaturu, školu, osobní zájmy ku mému rozvoji a k rozvoji druhých. Šup, šup, šup! Jedna kniha za druhou padají na hromadu.

Tak! A je to. Je tu prázdno až na hromady knih k odnošení do sklepa.

Co budu dělat? Na co jenom budu já mít tolika prostoru? Z čeho se budu těšit, když jsem si všechno vyhodila. Do téhle knížky se jednou podívám. Do téhle přece taky. To taky můžu jednou potřebovat. Tohle mám už deset, dvacet, třicet let a nepodívala jsem se do toho ještě ani jednou. Pryč s tím!

Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Ztěžka jsem oddychovala a držela si bříško, jež bolelo po takové námaze tolika set kilo přeházených knih.

A pak jsem tichounce klekla ke knihám a pohladila je. A přepečlivě vybrala všechny Rexy Stouty, Conany, Mostecké a další zvrhlou pokleslou literaturu, kterou už jsem aspoň třikrát četla a stála za to. Zelazneho Amber sérii, vyčistila místo na Pratchetty.  A se zavřenýma očima jsem je potichoučku zašoupala za motivační příručky a návody, do úplně dolních poliček až úplně dozadu do stínu…

20160912_133633

Martin Šrubař – BARVY-LAKY, Brno, Blackfield

 

Dnes jsem kupovala míchanou barvu na míru a mnoho dalších věcí k rekonstrukci bytu. Obrátila jsem se na Martina Šrubaře z Blackfieldu. Pan Šrubař se mi individuálně věnoval, poradil mi co a jak, namixoval barvu, kterou přesně spočítal a respektoval mě i s kyvadlem, nedivil se vůbec ničemu ani trošinku.

Narozdíl od původního „takymalíře“ na otázku, proč mi spadla malba, řekl:“Vy tam vaříte plynem, co? Plyn, to je největší mastný svinstvo na malbu. Doporučuji místo interiérové barvy namíchat barvu fasádní, ta držet zaručeně bude. Ale musíte dobře chránit podlahu a lišty nebo to hned po ukápnutí setřít, protože pak už to nesundáte. Barva vydrží mnohem víc, je omyvatelná a přitom dýchá, je otěruvzdorná, no jako na fasádě. Z rukou to dostanete normálně kartáčkem.“

A bylo vymalováno.

Doporučuji!

BARVY A LAKY Martin Šrubař
Zdráhalova 36, 61300 Brno-Černá Pole

Kontaktní informace:
srubar.m@seznam.cz
Mobil: +420 776 262 220

Otevírací hodiny:
Pondělí 07:30 – 16:30
Úterý 07:30 – 16:30
Středa 07:30 – 16:30
Čtvrtek 07:30 – 16:30
Pátek 07:30 – 16:30

This slideshow requires JavaScript.

 

20160905_142944

Kdo má židli, ten si bydlí…

Bohyně, děkuji Ti za laskavé shlédnutí na mé záležitosti ohledně nového lůžka a nového stolku, který na mě v pátek čeká a bude zajisté důstojným partnerem židličce, kterou jsem dnes nalezla…

Bohyně mě neustále učí zlatou střední cestu. „Neber to nejlevnější,“ říká. Vždycky ber to prostřední. Se zárukou. Ale nacházet je v pořádku. Stolek si odnesu na zádech a židli jsem si přinesla v zubech🙂 Věčné sliby, že něco někdy bude, nestojí za řeč. Bohyně vytvoří cestu, ale jít už musím sama…

Také se budu starat o tři nové přírůstky. Oblíbenkyně Bohyně, jako vše živé na Zemi, zlatá barva bohyně Země, tvar, který má ráda. Budou to v magickém pojetí tři hermafroditky, Achatina iredalei (oblovky zlaté). Pojedu si pro ně koncem září, až budou přestěhované do Brna. Nejsou sice tak velké, jako oblovky obrovské, které dorůstají až třiceti centimetrů, ale jak Bohyně říká, zvol zlatou střední cestu. Budou velké asi jako dlaň. Už jako malá jsem chovala šneky, tak se k tomu ráda vracím…

 

 

20160827_214104_2

Čarodějná cesta 27.8.2016, cesta konjunkce Jupitera a Venuše

Za posledních dvacet let jsem neslyšela tolikrát „miluji Tě… lásko…“ a podobně. Užasla jsem nad personifikovanou silou konjunkce Jupitera s Venuší, které jsem, kromě jiné své práce, rituálně uctila.

Nejdříve prošel stařec tmou, symbol velekněze. Mohla jsem začít. Za nějakou dobu, to už jsem skoro končila, šla kolem dvojice mužů. Jeden se hluboce sehnul a zjihle mi políbil ruku.

„Já Tě miluju, abys věděla. Jsi skutečná, panenko Maria?“ Štípnul mě opatrně na ruce, až jsem řekla:“Au.“Dloubnul mě prstem do nohy, jestli jsem se mu nezjevila. Nezjevila.

„Jsem stejně skutečná jako tohle jablko, které vám nabízím.“ Vzala jsem z oltáře jablko a podala ho poutníkům.

„A co v něm je?“

„Je v něm síla matky Země, spraví vám to pajšl a dá vám to sílu.“ Začali se přetahovat o jablko a nakonec ho společnou silou snědli.

„Fakt mi to dalo sílu!“ Užasl ten, co mě zahrnoval oslovením „lásko“ a „miluju Tě“.

„Mně taky!“ Radovali se oba až s torničkami poskakovali.

„Miluju Tě, miluju Tě, má lásko!“

Tak tohle mi nikdo neřekl už hromadu let. Ani jsem nevěděla, co na to říct. Jenom jsem důstojně stála v hábitu a mlčela…

Nepodceňujte bohy, jejich síla je bezmezná.

20160827_21385920160827_21400620160827_21393820160827_21394920160827_21404920160827_21405620160827_214039

 

 

 

jaguar

Touha duše

Touha duše je touha jako každá jiná…
 
Je krásný, silný, opálený, s duší černého pantera a má něžná jaguáří duše mu sahá tak maximálně po zadek… Což je z fotky opravdu dobře vidět.
 
Ach, jak já si přeji si dětsky plivnout pod natažené špičky a být aspoň o kousíííček lepší, vědomější a uvědomělejší, s větším poměrem vědomostí ku slámě v hlavě… Mít ještě větší trpělivost, víc lásky a tolerance v srdci než mám, umět jít jako ztělesněná síla tiše po vyšlapaných pěšinách v džungli.
 
Až příliš často mne vytrhne kdejaký bzučící komár ze vzpomínek, kdy mám zavřené oči a bezhlese mi kanou slzy.
 
Láska je mocná čarodějka.
 
Možná si jednou všimne očí, jež ho tiše sledují zpovzdálí. Možná si všimne pár čerstvých úlovků, jež mu náhodou leží na jeho pěšině jak na zavolanou. Jen aby se v klidu nažral a spočinul u studánky, ze které někdo vybral napadané listy. Odpočinul si ve stínu lípy, jež neúnavně vrhá stín na místo, kde lehává, aby mu nebylo horko. I hmyz utichl, když se tiše svalil do svého místa v trávě. Jakoby nějak vytušil, jak důležitý je momentálně klid. Možná mu to někdo prozradil…
 
Černý panter je velký bojovník.
 
A velcí bojovníci nevnímají pole za sebou, jdou vždy první do bitevní vřavy. Jsou to samotáři a ostatní jsou jen pěšáci.
 
Možná si všimne mého smotaného černého šátku kolem hlavy, jež drží neposedné vlasy. Možná mě někde uvidí, jak cvičím s malým mečíkem nenadrilované seky malé bojovnice. Možná mě vycítí, jak vnímám džungli intuicí a se zavřenýma očima vidím za víčky celý svět.
 
Možná jednou…
Možná jednou spadne hvězda a osvítí jeho cestu. Možná se jednou pomalu otočí a zjistí, že malá jaguářice je na dohled. A ona pustí z mordy čerstvou kořist na jeho cestu, pěkně pomalu, aby nevytvořila jediný zvuk, a tiše zmizí ve tmě. Vítr začne vát a tráva bude šelestit o sebe, nebe se zatáhne mraky a ona, čerstvě prozrazena, požádá džungli o úkryt. 
Pak bude vnímat světlo a dívat se na rosu v trávě, strkat čumák do pavučin, naslouchat hlasům džungle a přemýšlet o Cestě.
Bude čekat…
ňufinkový včelí vosk

Jak se sešel osud s krásou Umění

Oheň ve mně stravuje vše. Minulost, současnost i budoucnost. Život jako květ ohně. Světlo. Dívejte se do světla. Vytvářejte světlo. Zapalujte oheň ve svém srdci, je to prudce nakažlivé!

Oheň a jsoucno. Oheň jako božská jiskra. Oheň jako součást ducha, který tvoří i ostatní živly. Být živlem, být životem, být…

20160808_202141[1]

Pět let čekal. Čekal na mě. Již šest týdnů po vyrovnání závazku čeká na vhodnou ochranu pro své Umění. Leží na jím určeném místě u svého tvůrce. Trpělivě čeká, čas nehraje žádnou roli. Teď už ne…

pazourkový nůž 1

Dvě magické věci k sobě našly cestu časem. Obě se dočkaly svého budoucího určení.

20160811_004026[1]

pazourkový nůž 3