V rámci psychologického úklidu v sobě,

který se projevuje fyzickým úklidem, jsem konečně objevila potkyšovu zašívárnu. K velkému úklidu spojenému s pátráním po potkyšovi předcházelo nešťastné dloubání ve víčku od olivového oleje, kde takové to zaseknuté udělátko na pomalý tok oleje vyskočilo rovnou vedle trouby do té jediné díry, která vede za kuchyňskou linku. Hmmm. Tak potkyška si nakrade brambory, cibuli a já jí k tomu ještě dodám zbytek olivového oleje ve víčku, které si do své spižírny v klidu odnese. To už je vrchol.

Teď jenom zbývá rozebrat stěnu, naštěstí to vypadá, že nemusím vyklízet všechny knihy, ale jenom plný smetník a dolní knihovnu se svíčkárnou. Také to ovšem znamená sundat všechny věci z vrchu smetníku. Práce na další dvě hodiny… Ještě, že ten čas mám…

V okamžiku, kdy jsem si chtěla dneska uvařit, zjistila jsem, že moje spižírna zeje prázdnotou. Co potkyška mohla, to si odnesla k sobě do spižírny pod knihovnu a mně zbyla pytlíková rýže, nějaký těstoviny a dvě pytlíkový polívky. Jo a nechala mi milostivě jednu cibuli.

Takže my si to u nás doma takhle přeléváme. Jednou potkyška uzme něco mně, pak já jí, no ještě že nás tu není víc, to bychom si to asi kradli do trojky nebo čtyřky nebo bychom udělali takový režim "všechno všem".

Ještě, že tu máme tu tyranii, tj. vládu jednoho v zájmu vlastním, s anarchií by to asi fakt nešlo…