O komunikaci

Nedávno mi opět zazvonili na zvonek Jehovisti. Myslela jsem, že to je kontrola ohledně neschopenky a ona to byla kontrola trpělivosti jako mezilidského faktoru pro přežití ve společnosti.

Shodou okolností Gomba napsal text o přemlouvání k víře, které mu nesedí. Nesedí mu nerespektování hranic, netolerance ze strany druhých ohledně své nevíry. Já si ale myslím, že se za tím schovává obecný jev.

I ateismus je víra. Je složité definovat co se vlastně skrývá za pojmem jak "věřící", tak "nevěřící".

Každého světonázor se s věkem a nabytými zkušenostmi mění. To neznamená, že věřící (nevěřící) bude chodit za každým nevěřícím (věřícím) a v pravidelných intervalech mu vysvětlovat, jak on to vidí správně a ten druhý nesprávně nebo neúplně. Avšak to také neznamená, že na to není nikdy ta správná doba.

Z mého pohledu to vidím jako dvě množiny o jednom bodu. Hraniční oblast hraničí a někdy – a nemusí to být také vůbec nikdy – se mohou protnout ve společném zájmu. Jestli se to děje pravidelně na úkor jedné buňky nechtějící komunikovat, je to agrese ze strany druhé buňky.

Ale to nemá s vírou a nevírou vůbec co dělat, to už má co dělat jen a pouze s komunikací mezi lidmi.

Jehovisty jsem už po x-té poslala pryč. Hodně mi pomohla pejska, když to z mé strany se zavřenýma očima vypadalo, že je vedle mě pes baskervilský při záchvatu amoku a Jehovisti sami řekli, že bude lepší, když ani neotevřu dveře.

Z jejich strany, stejně jako ze strany extremistů různých směrů to vnímám jako akt agrese, který se mi nelíbí. Zasahují do mé autonomie zas a znova, do mého času, mého prostoru. Neslyší ne… Ale tím jsou známí fanatici, tím, že mají zúžený prostor vnímání.

Ale je to o komunikaci s druhým člověkem, o jeho vnímání a bezpodmínečného akceptování jako samostatné a plnohodnotné bytosti, ne o víře…

14 komentářů: „O komunikaci“

  1. Vzpomínám si na rozhořčení jednoho přítele, kterému si mormoni stěžovali, že za misionářskou činnost dostávají od pobočky své církve v ČR „jen“ byt a stravu.Nevím, jak přesně se tvářit na to, že když je já (totiž mormony, Svědky ne) pozvu dál abychom si požvatlali anglicky, akceptují můj požadavek „žádný pokud o konvertování mne“.

  2. Lucienne,možná je chyba na mé straně. Možná bych mohl dát najevo, že podobné řeči nechci poslouchat. Ale – mám svoje přátele rád, vím, že to (dle svého) se mnou myslí dobře. Já je prostě nechci zranit. A tak jsem to napsal, vím ,-) že tohle nikdo z nich nečte, nedal jsem jim adresu 🙂

  3. 2Gomba: I Ty máš svou vnitřní kontrolu dostatečné trpělivosti pro příjemné soužití s lidmi kolem Tebe 🙂 Fakt je, že oni si neuvědomují to, že když nereaguješ, tak je to také komunikace a přitom jsi trpělivý, velkorysý a nejsi agresivní – máš je rád. Prostě to nevidí… Ale tak to je v podstatě pořád v čemkoli – většina vidí jen svou půlku kruhu, svůj horizont a přitom celý kruh opíší až když si uvědomí tu sílu, kterou NEpoužiješ… 🙂 A to z Tebe dělá člověka a ne instinktivní živočichy!

  4. 2 LucienneAč nerad, ještě jednou Ti musím oponovat. Domnívám se, že vidí, že je mám rád. A také mne mají rádi. Právě proto doufají, že jednou, prostě jednou poznám tu milost … oni věří, že uvěřím, abych byl spasen.

  5. 2Gomba: Tak to je krutý pocit na obou stranách. Jim je líto, že skončíš někde jinde a nebudeš spasen tak, jako oni, kteří poznali milost víry a tak to zkouší stále znovu, zatímco Tobě je líto, že oni nerespektují Tvou volbu zkoušením Tě přetáhnout stále znovu. A to do toho nezatahuju přemýšlení o tom, jestli si myslíš nebo nemyslíš, že jsou to jednostranně vidící lidé. Předpokládám z kontextu, že Tě snaží konvertovat ke křesťanství. Ono je úplně jedno kdo a kam Tě tlačí, protože ten fakt tlačení někoho někam se nedá ukecat… A to Tě ještě párkrát můžou napadnout myšlenky na to, že – přijmeš-li existenci jejich Boha v jejich existenci – zrovna teda Ty nevěříš a tak teda spasen nebudeš a basta. To je taky cesta do pryč.Celkově je to na nic. Soucítím s Tebou. Takové komunikace vytváří ve vztazích hluchá místa, která při prohloubení „té jedné pravé víry přesvědčeného člověka“ vede k destrukci jeho vztahů s lidmi jiného světonázoru až k totálnímu propadnutí do „jiného světa“.

  6. Asi jsem měl štěstí, ale já si s mormony vždycky pěkně popovídal, o jejich a mém státě, o tom, jak se vyslovují jejich příjmení, když byl dědeček Švéd a tak. Zřejmě chabé světlo mé lampy láká toliko líné můry.

  7. 2Henry Psanec: Zrovna u Tebe bych čekala spíš toto přirovnání: Zřejmě oslňující světlo mé lampy a dostatečná dávka náhradního oleje už neláká můry, které by chtěly do tak jasného světla jít. A i kdyby chtěly, tak nemohou…. Světlo je taková neviditelná ochrana a to nejenom můr…Štěstí, najdeš-li spolutvůrce dialogu a ne jen dva monologující.

  8. Oslňující? „Kryštůfek Robin mě chtěl naučit nějakému skloňování a časování, ale nešlo to.““Jak to, nešlo?““Nevím. Prostě to nešlo.“ :o)

  9. 2Henry Psanec:Oslňující… Byl to svým způsobem odkaz na tibetskou knihu mrtvých – jasné světlo kontra světlo příjemné a mlžné. Ty máš v sobě světlo, které plane. Nepotřebuješ přístup od Mormonů nebo jiných zprostředkovatelů, když si v sobě otevřeš okno a nasáváš světlo z plných plic a ono se odráží a vyzařuje plně ven.Cítím to z Tebe. Vyjádření nevyjádřitelného nestandardními cestami, avšak z jiné roviny jedině pochopitelnými a rozum v tom nehraje roli. „Proto to nešlo. Já vím.“ :o)

  10. Nedá si říct, děvčica. Tak eště jednou:“Kara ben Nemsí efendi, který nic nemá, nic neumí a ničemu nerozumí.“ :o)

Komentáře nejsou povoleny.