Zašívání

"Lucienne… Prosím…" řekl ON.

a Lucienne………

*chvilka napětí, virbl*

… souhlasila.

Každá dívka nese takovou napjatou situaci jinak. Lucienne ji nese obtížně, protože je stydlivá a velmi uzavřená a velmi, velmi nejistá. Není nejistá ve výběru partnera, to ne, je to spíš taková jistota o naprosté nejistotě naprosto všeho, balancování na vratké hraně reality a snaha udržet alespoň nějakou mentální rovnováhu v nastalých životních situacích.

Ona se dá vlastně taková mírná panická nejistota řešit různě. A vlastně i vysoká. Různí nervózové mají na hraní tužky, prsty, knoflíky, klepají o stůl, lecčíms cvakají, hrají si s vlasy, koušou si nehty a tak. Lucienne ten vnitřní přetlak, nebo spíš už protlak, vyřešila jinak. Poznala, jakou váhu pro křehký ženský svět a jeho přítulnou vyrovnanost má…

RUČNÍ ZAŠÍVÁNÍ

Dlužno podotknout, že odjakživa šití a cokoliv spojené s jehlou naprosto nesnášela. Z ručních prací jí bylo pravidelně špatně, vařit neuměla a nejbližší z ručních prací jí bylo držení knihy nebo pera. Tyto dvě věci v rukách snášela celkem bez problémů a dobrovolně. Občas se rukama dotkla kazeťáku, aby si vyměnila kazetu nebo pustila rádio. Všechno ostatní, co zavánělo ženskou povinností odmítala. Od dětství probíhaly boje s bratrem o mytí nádobí, podlahy, luxování, utírání prachu a podobné činnosti, jimiž se dá nezáživně a tudíž naprosto nestravitelně nudně trávit čas. Bohužel, ke své ostudě, musím zkroušeně dodat, že často vyhrála maminka. Ale zase jsme díky ní neshnili v kopách špíny.

Všem svým láskám jsem hlásila dopředu svou naprostou neschopnost udržet v ruce jehlu či ji jenom vzít do ruky. Všichni mě měli rádi i přes tenhle handicap. Dokonce i expartner vyřešil mou hrůzu ze zašívání čehokoli tím, že věci rozbité odnášel mamince na spravení, což jsem kvitovala s povděkem. Jak to kvitovala maminka, to si netroufám odhadovat.

A protože žádný takový zlozvyk nemám a dokonce i kouřit jsem před pár lety přestala, nebylo jak ventilovat vnitřní chaos. Mé oči upřené do země objevily – díru v pantofli přítele. I uzmula jsem mu botu z nedostatku jiných vhodných podnětů a jala se zašívat.

Lidi, to byla ALE úleva…

Něco děláte, vypadáte při tom dobře, tak jako žensky, tváříte se zaměstnaně a přitom se můžete tak jako po očku (když zrovna vytahujete jehlu a nit ze zašívané části) ptát a nekolabovat u toho.

"A jak by sis to jako představoval tak jako, hmmm, prakticky?" jeden steh, druhý steh, třetí steh. Nervóza Lucienne šije jak divá a pomalu ani neví, že šije.

Přítel povídal…

Lucienne šila…

U popisu jeho představ o ztělesnění zritualizovaného zpečetění jí vyschlo v ústech, praskla nit a došly díry v oblečení.

I přesto, nebo právě proto, bylo následující zašívání jedním z nejhezčích…

Také jste někdy během nabírání životních zkušeností objevili kouzlo zašívání?

21 komentářů: „Zašívání“

  1. líp bych to výjádřit nedokázala..několikrát do roka řeším téměř to samé, akorát že jsem ještě neobjevila žádnou denervující a uklidňující činnost…šití na mě nefunguje, i když občas něco musím pošít, nemám ho furt v oblibě..to radši vysaju..

  2. :-))) Super článek, teď jsem si vzpomněla, že nemám zašitou díru na kraťasech, jdu na to.

  3. 2watsi: Vítej :)Nojo, jenže u vysávání nemáš tu možnost konverzace z očí do očí 😉 při důležité debatě. Přemýšlela jsem i o mytí nádobí, ale to bych stála zády k partnerovi a popravdě řečeno mě nic jiného nenapadlo. Možná tak ještě kreslení nebo přebírání hrachu a popela…2Adél: Jó díry… Pořád je co zašívat, co… :)2Gomba: Pravda, vy muži to máte o hodně těžší. Máte dost zúžený rozsah prací při důležité debatě pro snížení nervozity a odvedení panických myšlenek jinam. Ale zase na druhou stranu – vy se přece nebojíte už od přírody! :)))

  4. aha,tak to jsem vynechala tu konverzaci..já asi potřebuji ten nerv ze sebe „vymlátit“, takže konverzuji až jsem v klidu..a to se nepíchneš do prstu?mě se to běžně děje i bez konverzace..mmj se snažím pročíst tvé dřívější články, a ovečka i jar mě dost dostaly, že tě už napadlo vydat knihu?

  5. 2Watsi: Nojo, konverzace byla důležitá. Konkrétně tahle konverzace se vztahovala k tomuhle článku: http://lucienne.bloguje.cz/529870-jaro-prislo-brzo.php, takže to byla právě strašně důležitá konverzace 🙂 A jinak, pochopitelně, že se píchám… Zvlášť, když jsem nervózní, tak mi to vůbec nejde. Vlastně mi nejde nic kromě nervozity 🙂 A ta mi jde na jedničku.Ad dřívější články: Podařilo se Ti mě dostat do rozpaků až jsem tu zčervenala… Nejenom Jaroslav na to má patent, ale i Watsi… Myslím, že nepíšu zle… Snažím se, aby mé články měly hlavu, patu a i prostředek, abych měla lehké pero a na vrchu humor i u těžkého tématu. Někdy se mi to třeba i podaří… Každopádně díky za pochvalu. Čti dál a já se dál budu červenat… Svý k svému :)))A možná ještě maličkost: Na vydávání knih je tu přeci Jaroslav…. 😉 To je přeci spisovatel apriori, vydaných papírových děl už má hromadu. Nějaká Lucienne… Koneckonců mi sporák taky sluší :)))

  6. 2Henry Psanec: No to bys koukal, v čem všem já chodím oblečená! :)))) Takový sporák je jeden z těch lepších modelů. Představ si, když mi sluší třeba čištěná klec ověnčená pěti šesti potkyši nebo smeták s hadrem, popřípadě hrnec napůl oloupaných brambor zároveň s větším hrncem plným rýžové pochoutky s granulemi pro náš zvěřinec! Občas, v záchvatu krášlivosti přidám malou růžovou mašličku… 🙂

  7. No, přeju, ať se Tě nechytá rez. Mně se teď roztrhla bunda, po 47 letech. Ach jo! Asi si vezmu pytel od brambor a s uchem přitištěným ke krajíci chleba s máslem se vydám hledat Serotoninské údolí.Mch, právě mi tady hraje Alan Parsons.

  8. 2Henry Psanec: Tos jí jako nosil a ještě jsi byl na houbách nebo jak jako? Takový mladík, perspektivní k tomu! :)Zkus pytel od rýže a naslouchat neviditelné mapě s ukazováčekem přišitým k datu expirace a tím nalézt cestu do království vrbenského. Btw. Četl jsi Stín modrého býka?Parsonse znám jenom Talcotta, bádal nad strukturálním funkcionalismem v sociologických teoriích… :)Já teď poslouchám Skácelovy zhudebněné verše a je mi krásně…Kdy budou zhudebňovat verše Tvé?

  9. Nee, nosil ji tatínek. Stín modrého býka jsem nečetl. Já českou fantasy vlastně ani nečtu (teda kromě Kojota). A na severskou transcendenci mám Snorriho Sturlusona.Nemělas v „Právě poslouchám“ Alana Parsonse? (Andrew Powell plays AP nebo takového něco?)O Skácelovi jsem si teď četl v pamětech Pavla Švandy. Pro někoho maličko ikonoklastní pojetí, ale já dávám přednost pravdě.

  10. 2Henry Psanec: Aha.Vrbenská je fajn, mám ji moc ráda. Severskou transcendenci nějak nemám zpracovanou. To víš, jsem ještě takové house…V „Právě poslouchám“ jsem měla Andrew Powell – Ladyhawk – Jestřábí ženu soundtrack. Nevím, jestli to má s Parsonsem něco společného, popravdě řečeno dostala jsem se k tomu jako slepý k houslím a zamilovala jsem se do toho. Slepě, proto víc nevím… :)O brněnském Skácelovi moc nevím, vím, že jeho verše jsou na kašně na Svobodově náměstí, mimochodem ta kašna je taky má láska na první pohled. „Vlastně kráčíš po vodě a objevuješ skrz verše hlubiny nevědomí symbolizované plným kruhem vody… Nádhera. Kdykoli jdu kolem, vždycky se pokochám a smočím pokorně dlaně…“ (tyhle věty jsem napsala Inkovi na http://www.mojebrno.wz.cz/ a tak se mu líbily [aspoň doufám, že to byly tyhle věty], že je chtěl dát ke své fotce kašny, aby se neztratily v davu a tak jsem si je také uschovala tímhle okopírováním… 🙂 )A kromě jiného, ráda si čtu před spaním Skácelovy Uspávanky. Uspávanka o ovečkách na mne spolehlivě zabírá! 🙂

  11. …jsem – přiznávám bez mučení i zašívání – docela mimo mísu, tak mě ber s rezervou (téhle je po dlouhé době blognutí, co jsem si přelouskl :O), jo? ale neubráním se nezeptat se, co je míněno „ztělesnění zritualizovaného zpečetění“? snad tím není myšlena … ?!?!? :O)

  12. 2Hanys: Vítám Tě… Chyběls moc… Snad se budeš objevovat častěji a já se budu snažit psát tak, abys tenhle blog četl rád a vracel se častěji než párkrát do roka. Ano… Ztělesněním zritualizovaného zpečetění je myšlen akt z nejposvátnějších… Btw. doma už je to lepší, já už jsem pak na to neměla naprosto sílu… Exaktní popisy byly nad mé síly. Promiň, že jsem se pak už neozvala. Bylo to pro mě příliš bolavé. Omlouvám se Ti…

  13. 2Henry Psanec:A víš, žes měl pravdu? Dívala jsem se do popisu a fakt to nahrál Powell s Parsonsem!Jsi velmi všímavý… Dobrý 🙂

  14. Díky. Obávám se ale, že to není díky zenbuddhistickému satori, ba ani třídní bdělosti, ale prostě díky stále ještě slušné paměti.

  15. 2Henry Psanec: To nebude jen tím… Díky tomu, že jsi milovník hudby, tak na to máš prostě voko. Je to také podle zájmu, mozek si prostě vybírá to, co považuje za důležité 🙂

  16. 2 L: …nemáš zač .o) chyba nebyla na vaší straně :O)…nekecej! Fakt? ty teda umíš překvapit! :O) tak to jsem asi o hodně přišel!!! a to je tak vážné? a pozveš?.o)…jo, já už se bál, že je po tobě (drsně, ale upřímně řečeno :O( ale pak jsem se jukl tu a zjistil, že ne :O)))

  17. 2Hanys:Popravdě řečeno jsem na tom nebyla nejlíp, i když exnout by mě asi nenechali. Mám ale tuhý kořínek a už jsem přežila kdeco, takže se poperu i s tímhle. Zítra si jdu užít zase k doktorům, žádná slast. Koneckonců, každý druhý příspěvek od 27.4. do 30.4. je takový depresivně laděný, pak už jsem se vykecala a je mi líp. Nu, asi nejsem úplně k zahození, když po mne touží takový muž, jako On, přes všechny životní zkoušky a tak… Asi mu za to stojím. Detaily si už domluvíme soukromě, ju? Na některé věci ještě není čas na zveřejnění na síti.

Komentáře nejsou povoleny.