A jak to probíhalo?

Úkol první: Připravit si argumenty PRO a náležitě si připravit ženské zbraně pro použití v přímém boji.

Úkol druhý: Najít cestu a nezabloudit. To, že věčně hledám i kliku u vlastních dveří neznamená, že nenajdu kliku u cizích včetně dveří.

Třetí bojový úkol celostátního významu: Koupit flašku. Lepší flašku. Tu nejlepší flašku za přiměřený peníz. Hmmm… Koupit tu nejdražší flašku v sámošce.

Všechny tři body odškrtnout a vstoupit do jámy lvové…

"Vy ještě žijete? Volám Maríno a Vy tady. To jsou věci," povídá doktor mezi dveřmi.

"Hmmm…" kníká Lucienne.

"Tak jak jste se tu octla?" hartusí doktor.

"Kníky kník," vykníkává celý příběh Lucienne během několika minut. Na blogu už toho nakníkala dost, takže tenhle článek je zkrácená verze, taky nemusíte poslouchat kníkání pořád 😉

Na konci vykníkne flašku z tašky.

"Co to je tohleto? Tohle nepiju."

"Ale tohle je dobrý dámský pití. My jsme to se ženskejma pily v práci a je to dobrý. Fakt. Nejlepší pití."

"To jako pro mě???" nevěřícně vykulí oči.

"Tak to vemte manželce… Hele, dražší tam fakt neměli," doráží trapas Lucienne.

"A ještě mi řekněte, kde jste byla ty čtyři roky? Nikde? To se divím, že ještě žijete. A cože to ten doktor řekl? Tohle?" A když viděl odhodlání v mých očích, napsal recept.

Zřejmě si briskně domyslel, že když jsem od něj byla schopna odejít na tolik let, jsem schopna to udělat znovu i se Smrťákem za zadkem, protože z jeho pohledu návštěva u něj byla patrně má poslední instance a pak se zdejchnu jak pára nad hrncem a pošlu doktory do háje i s ním.

"Uděláme ještě kontrolní vyšetření," podíval se kulatě a Lucienne zakníkala o problémech a bolesti spojené s deckami prolitých slz na vyšetřovacím stole a doničených žilách a doktor bez mrknutí zařídil anestesii.

Pak jsem si ještě oběhala asi dvacet lékáren, protože něco tak speciálního mají jenom ve speciálkách, v lékárenském ESU a jenom za Bony.

A teď uvidíme, jestli nastane i ten Clyde

Hlavně, aby to ty nahoře moc nebolelo…

9 komentářů: „A jak to probíhalo?“

  1. Upřímně řečeno……tebe je taky dost. Být doktorem, tak bych tě za pacientku asi nechtěl.Nechci ti vymlouvat tvoje negativní zkušenosti s českou medicínou, ale já znám spoustu opačných příkladů – míním tím negativní zkušenosti s českými pacienty, ale taky pozitivní zkušenosti s českými zdravotníky. Nic není jenom černé nebo jenom bílé. Taky bych chtěl podotknout, že stav zdravotnictví, stejně tak jako stav školství nebo stav veřejné správy, odráží stav české společnosti. Zkrátka máme to, co si zasloužíme 😦

  2. Hmmm … 🙂 Ahoj, zdravotníku… :)To víš, jestli si myslíš, že si myslím, že máme takovej stát, jakej si zasloužíme, tak si to teda fakt nemyslím. Na druhou stranu: čteš JFK? To jsou takový malý knížky od dobré společnosti – Žamboch, Walker Procházka, naposledy i Ondřej Neff a další, kteří píší fantastiku o „Svém světě, který si musíme zasloužit!“ Tvrdě na tom makají a s každou zachráněnou realitou se povzbudí české národní sebevědomí skrze Johna Františka Kováře, jednoho z nás. To beru. Zrovna dneska jsme se bavili s kamarádem o tom, že já se tady prostě aspoň nějak domluvím, zatímco na Ukrajině se už třeba nedomluví. Jeho známému se narodilo miminko a když ho chtěl nechat oočkovat, prostě nebyla vakcína. Ale nejenom, že nebyla u jednoho doktora, ale nebyla v celým státě, nikde. Marně nabízel, že ji zaplatí… A tak se chlapík přestěhoval sem, do Čech, kde to funguje alespoň za peníze. No a pak jsme se vedli debatu o tom, jak se připravujou lidi o život různejma způsobama a že vlastně mají to, co si zaslouží. Když jsou to takový bastardi s agresivitou, tak se občas prostě najde nějakej magor, kterej se tím baví a jak se na to kamarád kouká, je těch magorů docela dost. Tak jsem tak poslouchala ten monolog morbidnosti a neměla k tomu moc co říct. Z logickýho hlediska, pokud se tu civilizovaně vraždíme, čtvrtíme a řežeme si hlavy a díváme se na to na televizích, jsme vadní a máme nejenom to, co si zasloužíme, ale máme se kurevsky o moc líp, než bychom si zasloužili. Ale nějak už mi nedochází, o co jsou na tom na Ukrajině hůř, jestli vůbec. A jestli jsou na tom třeba ve Velké Británii nebo Švédsku líp. Třeba Velkou Británii jsem vyzkoušela a je to úplně to samý, co tady. Společnost je tam normálního rozložení. Vraždí se i se milujou normálně, mají děti i psy a kočky a zdravotnictví. Jako my.Proč teda má každý stát naprosto jinou úroveň a někde se nedoptáš péče ani klackem? V čem jsou tamti jiní, než my? V barvě ksichtu? Ve výši „morálky“? Prdlajs. Nemyslím si, že úroveň zdravotnictví odráží úroveň společnosti. Myslím si, že chyba je jinde, že si to opravdu nezasloužíme. Jenomže pozvednout masy k činu a defenestraci nebo upravení zákonů nebo tak něco, to nejde jen tak. Víš, tak si říkám, jak na to šli v té Ukrajině, která je za rohem? Proč dospěli do stavu, kdy prostě nemají nikde nic? Kde oni udělali chybu? Kde udělali obyčejný lidi chybu, že nemají vakcíny pro miminka? Jsou horší, než my? Tak proč? Zaslouží si to snad? Tušil tam někdo, kde a jak to zastavit, aby se nedopracovali tam, kde jsou teď? Netušil. A my to taky nevíme. Při každým dalším státním dluhu, při každým dalším ovlivnění z EU a pokutách a kdesicosi nemůžu jako občan vzít darebáka, co to nechal schválit a to už nemluvím o úplatných darebákách ale třeba jenom schválení z blbosti, a vymáchat ho ve Vltavě a nechat ho nést „osobní zodpovědnost“. Nejde to. Kde udělali soudruzi z NDR chybu? Kde jí děláme my? Vždyť není síla, která by to zvrátila. Proto si nemyslím, že máme systém, který si zasloužíme. Myslím, že moc přešla po roce 89 na lidi, který neměli nejenom čistý úmysly, ale ani ruce. A najednou nám nepatří nic a ještě dlužíme. Co bude dál za deset, dvacet let… Ukrajina? A zasloužíme si to víc, než teď? A upřímně řečeno, jsem dobrej pacient. Chovám se slušně, zdravím a chodím na kontroly čistě oblečená a mám učesaný vlasy a vyčištěný zuby. Tak mě napadá, pozná se podle toho dobrej pacient? 🙂 Nebo je to snad podle toho, že spolupracuju a snažím se léčit podle mého nejlepšího vědomí a svědomí? To je oříšek… Znám dobrý doktory a znám i doktory, který už tak dobrý nejsou. Mám lékaře, kam chodím už od dob, co jsem byla malá holka, takže pětadvacet let. Bez problémů. Je to se mnou k vydržení :)Chtěla bych, aby systém byl takový, aby mohlo mít léčbu standardně každé miminko, každý člověk, takovou, která mu minimálně ublíží a maximálně zabere. Momentálně jsem se nesetkala v Brně s takovým přístupem k sobě a k tý diagnóze, kterou mi přišili ve dvaceti. Na to jsem si tu žehrala. Tak šel život. Když si přečteš těch 250 dalších článků, o doktorech tam není ani zbla. Já jsem totiž byla tak hodnej pacient, že jsem se tam už ani moc neobjevovala. Nu, ale neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a tak tu píšu o tomhle psím hledání specialisty. Ale jinak jsem ženská jako každá jiná. Hodná i zlá, s láskou dělající muži snídani i s láskou mu připalující večeři. Semetrika i komedie, prostě obyčejná ženská 🙂 To víš, ale dej jí semlít kameny špatnýho systému a je z ní cynik jak hrom, možná horší ženská, než obyčejná ženská. A to už je co říct :)))))

  3. Lucy, vždyť jsi to řekla jasně: 4 roky jsi po nikom nic nechtěla. Tak by ti snad jednou, když to opravdu potřebuješ, mohli bez keců vyhovět. Hezký večer. PS: dlouhé obhajoby jsou naprd, vyčerpávají. A navíc podstata věci se vždycky skrývá v jedné větě. Hezký večer tobe a Kojotovi.

  4. 2Inka: Máš pravdu, i Tobě dobrý večer. S tím komentářem – bylo to ve mně dlouho a dnešní debata s kamarádem tomu dodala poslední kapičku. Tak jsem to ze sebe dostala v komentáři a je to. Vidíš, ani mi to nestálo za článek, i když je to dlouhé. Je to jen reflexe na aktuální stav společenských systémů…

  5. Lucienne……promiň, já tu debatu vůbec nechtěl začínat, omlouvám se. Rozhodně to nebylo míněno na tebe osobně, tím „zasloužíme si to“ jsem myslel celou společnost, která se bohužel neskládá jenom ze samých Lucienne.Já mám tu smůlu, že jsem insider, ve zdravotnictví pracuji už 14 let a navíc nejsem lékař, takže netrpím provozní slepotou. A věř mi, celých 14 let se s tím snažím něco dělat… Sisyfos hadr :-)Začínám být unavený…Každopádně ti přeji, ať se ti podobné zkušenosti propříště vyhýbají.

  6. 2Armin: I já jsem to myslela „na společnost“. Jenomže pořád si myslím, že si to prostě „jako společnost“ nezasloužíme. Soucítím s námi a zdá se mi, že lidi jsou všude stejní a někdo má horší a někdo lepší péči díky pár vychcánkům nahoře. Obyčejný lidi s tím nemohou vůbec nic dělat. A Ty, který netrpíš provozní ani jinou slepotou, pro Tebe to musí být také hrozné vídat osudy a nemoci s tím kolikrát nic dělat, i když se snažíš jak Sisyfos.Každý se přeci snažíme „pomoci převést stařenku přes přechod…“ A zkušenosti? Jsou cenné, i když se nevyhýbají nikomu nebo možná právě proto.

Komentáře nejsou povoleny.