Vlasy

Kdo čekáte velké drama, právě jste se dočkali.

Neexistuje NIC tak dramatického v péči o vizáž ženy, jako jsou vlasy. To i průpovídky o ženách, co nemají věčně nic na sebe, jsou out při přiznání, že není pod čepicí to, co by tam žena chtěla. Stovky a tisíce salonů krásy se zabývá líčením a vlasy. Sajrajtů na vlasy najdete na tisíce. Pravda, kosmetika obličejová v počtu sajrajtů s honosnou reklam/n/ou a názvem nijak nepokulhává.

Žena je prostě spoutána do velkého byznysu o Krásnou Ženu. A už chytila do svých spárů i Lucienne…

Kdo čte delší dobu pokroky jeskynní konzumuprosté dívky trávících všechen volný čas v modlitbách a rozjímání nad učebnicemi sociologie nebo řadami fantastiky, občas to střídající s hermetickou a esoterickou literaturou, tak ví, že Lucienne zásadně neláká mužské pohlaví minisukněmi, vyzývavým líčením protože žádným, výstřih má pro ni konotaci papíru a nůžek vystřihávajích vločky na okno a vlasy, to je něco, co roste a je potřeba to večer umýt, aby to další den nevypadalo blbě. Nic víc, nic míň.

Vlasy mi rostou, jak jim zobák narost, lehce se vlní, blond září na slunci jak vymydlený blesk a jediné, co s účesem dělám je, že si stříhám ofinu, aby mi vlasy nepadaly do čela. Tedy, stříhala jsem si ofinu.

Od té doby, co se nacházím od dvorního rodinného holiče 250 kilometrů daleko a když už se s ním vidím, tak je pro nás lepší si popovídat, než ztrácet čas podomním stříháním v koupelně s odpadkovým košem v umyvadle. Dospěla jsem až k názoru, že se i na tu ofinu vykašlu, ono to nějak naroste. Nepočítala jsem však s neposlušnými vlasy. Totiž, jakmile ofina ztratí glanc, začnou se na spánkách tvořit pejzy. A pejzy mají tu nepříjemnou vlastnost, že se kroutí, takže vypadám jak rohatá.

No, rohatá Lucienne, nic nového pod sluncem. Konečně moje andělská ďábelskost vylézá na povrch, ale… vypadá to prostě blbě. Cítím se z toho blbě, protože vypadám jak pitomec. Voňavá, upravená Lucienne a pejzy jak hrom. No katastrofa… Jak říkám, horší, než když nemáte co na sebe. Ale co s tím? Kde hledat radu?

Žádné dámské časopisy nehnojí Lucienne hlavu, televizní samopaly střílí tak maximálně u sousedů a na vraždy stačí internet. Postoj:"Když se to píše v časopise nebo to dávají v televizi, tak je to pravda," jí je cizí.

Až jednou…

V autobuse do Prahy mi stewardka nabídne časopis a protože si takové věci už ze zásady nekupuju, ze zvědavosti mám chuť si ho prolistovat. Koneckonců zásady jsou tu proto, aby se občas porušovaly. Totiž, "Hair" zní zajímavě. Vlasy… Zrovna takové aktuální téma.

V časopise mne na první pohled zaujme žena s podobnými vlasy, jako mám já. Blond, vlnité, i délka je stejná, ona to má ovšem upravené tak, že nemá ofinu! Má tam místo toho upletený copánek lehce přehozený přes čelo a vypadá úchvatně. Takhle bych chtěla mít upravené vlasy na své svatbě, zasnívám se. Pod oblohou víček mi vyskakují vize vílích šatů, bílých jako sníh a v zelené trávě mezi vrbami tančím jak víla Amálka…

Má to jeden problém, akutní problém. Ona nemá ofinu. Já mám zprzněné cosi s pejzy. Sen se boří…

Bloncka vysněná

Ne! Nenechám si vzít svůj maličký aktuální sen. Já tu ofinu přemluvím. Já ji zvládnu. Určitě nejsem jediná, která má ofinu v čase rozrůstání se. Čas na změnu: odhodlání mne zachvátilo pravou silou.

Pánové asi těžko pochopí pejzové dilema. Možná, že přiblížením dialogu v drogerii i pánský svět pochopí odlišnost různých dámských světů – těch, co na vlasy dbají a těch, co na ně víceméně kašlou.

"Prosím Vás, slečno, co mám udělat, aby mi pejzy přilehly k hlavě a netrčely? Víte, chci si nechat narůst dlouhé vlasy a nějak překlenout to období… Nevím, jak na to. Vy vypadáte, že máte určité zkušenosti…"

"No, ukažte… Vy máte asi tak jemné vlasy jako já. Hmmm… No, já si je po každém mytí fénuju přes velký kulatý hřeben a takhle si je natahuju, dávám si na ně tohle tužidlo, aby to drželo a každé ráno si je ještě upravuji, jak vstanu, přes tuhle věcičku. Co si s těma vlasama děláte Vy?"

"Nic. Večer si je umyju, v noci mi samy uschnou a ráno si je učešu. Myslím, že ani doma nemám fén…" zhrozím se já. Už vidím ty časové nároky natáčení si a natahování se vlasů a prostě spousta práce pro nic. Tedy, chci říct, že pro efekt.

"Hmmm, no, vidím, že kdybych si s těmi vlasy nedělala to, co Vy, vypadají asi stejně."

Lucienne zalapá po dechu.

"No víte co? Zkuste to třeba jenom přeláknout, to bude dobrý."

Koupila jsem si tedy lak. Vyšla jsem ven z drogerie, vezmu jeden pejz, přicvaknu ho k hlavě, postříkám lakem. To samé udělám z druhým pejzem. Lehce to prohrábnu a… Pejzy mi trčí už nejenom přirozeně, ale i nalakovaně. Čertík Bertík hadr. Já ne a ne je přilepit k té hlavě, samy se kroutí a vizáž se hroutí. Do háje… Já si ty vlasy snad ostříhám. Co já se tady budu trápit s nějakými pejzy, pro život naprosto neužitečnými. Knihou si aspoň můžu podložit roh stolu, místo šatů si vezmu pytel na brambory, ale co s pejzem? Jenom k vzteku to je a podporuje to marnivost. Tak. Jsem na sebe nazlobená.

Ale co ten krásný obrázek v časopise? Což nechci vypadat jako ona? Což netrpí všechny ženy pro krásu? Trp a budeš odměněna! Manipuluji sama sebe vlídně a víly se rozbíhají v mé hlavě v bílých šatech se závojem do všech stran.

Vracím se do drogerie. Marnivost vyhrála. Kupuji ještě tužidlo, čtvery různé minisvorečky se sluníčky a různými krávovinkami (á 34,90Kč), jiné, ještě menší, ale s větším počtem kusů (á 29,90Kč), čelenku (36,90Kč) a celkově ta sranda s ofinou už teď sežrala tři stovky. Aby mě pak nesežral Kojot i se sponkama za utrácení ještě před svatbou.

Ale zvítězila jsem!

12 komentářů u „Vlasy“

  1. :-)))))))))))))Hýkala jsem smíchy po celou dobu čtení a sousedi teď asi vážně pochybují o mém duševním zdraví, ale nevadí. Více takových článků, fakt super. Sponky dost pomůžou, když jsem si nechávala narůst opět dlouhé vlasy z velmi krátkého sestřihu (na kluka), měla jsem jeden čas na hlavě dvacet černých pérek (ženy vědí), ale jinak to prostě nešlo. Nechtěla-li jsem vypadat jako beran, nebylo vyhnutí. Přeju hodně trpělivosti, plody tvého úsilí budou sladké, vždyť každý měsíc vyrostou vlasy o 2 cm.

  2. Adélka má pravdu :o)))) Ale nemysli si, že podobná „trápení“ muži nemají, naopak! Víš co mne stálo úsilí, abych si vytvořil na svých rovných černých vlastech alespoň tři kudrlinky????? Jenže.. tehdy mu bylo 17 a měl jsem hodně času :o) Zajímavé je, že jedna z těch kudrlinek (na „pejzu“) mi vydržela až do dnešní doby. Zřejmě jsem ji tak trápil, až mi podlehla. Dnes bych ji nechtěl, protože odstává, ale nemám tolik času, abych ji zase rovnal. Jo, holky, nejstrašnější je, že mi chlapi na vás ty upravený hezký vlasy fakt oceňujeme. Že?

  3. 2Adél: Díky, jsem ráda, že ses pobavila. Konkrétně s Tvými vlasy to muselo být vážně big hell :))))2Inka: Většina mužů je nakrátko ostříhaných a tak to prostě moc neřeší 🙂 Ale taky si myslím, že ty hezký vlasy muži oceňují… Ale tý práce k tomu výsledku….. Uff 🙂

  4. Článek je to myslím dobrý, ale protože nejsem žena, nemohu jej tolik ocenit. Přemýšlím, jak jsem to s ofinou dělal já, když jsem si nechával růst dlouhé vlasy. Nevzpomínám si. Ale sponky jsem určitě nenosil, to bych si pamatoval. Takže jsem ty vlasy patrně odfukoval z očí… To by mi bylo podobný… A mimochodem: Fotkám z časopisů se nedá věřit. Dnes už ty modelky upravují – zvětšují jim oči, zeštíhlují je, upravují proporce obličeje… Před takovými polosyntetickými ženami dávám přednost skutečné kráse 😉

  5. Kojot má pravdu, ta baba na obrázku, to jsou krásný vlasy a do nich vsazenej číchsi ksicht. Teda doufám, že to tak je, jinak se z ostudy picnu :o)

  6. Si to tak neber, L.Až Tě bude K. žrát i s těmi sponkami, oběma se vám to bude líbit. Jsem si jist 🙂

  7. (Pro Z)Kroky ztrátosférou,tvář zabořenou do stromů,abys neviděla moje slzy,které se mísí s jejich.Slzy stromů:tak voní barva tvých vlasů.

Komentáře nejsou povoleny.