Co přinesla pošťačka?

Bude to velká hádanka…

Je brzké dopoledne, pejska štěká jak šílená, někdo opakovaně zvoní. Nejde nám mluvítko u domovního zvonku, pouštíme tedy tajného agenta všech anonymních návštěvníků dál do domu a…

čekáme…

"Ty někoho čekáš?" ptám se já, značně rozespale.

"Já ne, a Ty?" odpovídá on.

"Taky ne. Kdo by sem za mnou chodil, prosím Tě…" odpovídám rozmrzele já, květinka vyrvaná z kořenů dalekého domova.

A ona to pošťačka…

Držím pejsku, tedy malého pošťačkodava v berserkovém záchvatu svých úctyhodných třiceti kil chránících krále.

Přítel zavírá po nějaké době dveře od bytu. V ruce drží malý, nenápadný balíček a velmi významně se u toho ksichtí.

"Jestlipak víš, co je v balíčku? V balíčku až z Emeriky, jak vidíš," ukazuje balíček potetovaný nápisy "Air mail" a "Bez cla".

Dramaticky se odmlčí…

No přece kojotí lebky jsou tam!

Kojotí lebky

Konečně vím, co nám chodí domů v balíčkách… No přece kojotí lebky! Co jiného jsem mohla čekat, jak mne mohla nenapadnout tak jednoduchá a prvoplánová odpověď. Mne, ženu od těsta v kojotím doupěti nenapadnou kojotí lebky… Ostuda…

Kojotí lebky putují na posvátné místo a krabička?

Ano, hádáte správně. Krabička se mi hodí na koření v pytlíčkách, má tu správnou velikost.

U nás se prostě využije všechno…

3 komentáře: „Co přinesla pošťačka?“

  1. Kojotí lebka, to je vzácnost. Kolik jich u nás asi je? A jak se k nim Kojot vlastně dostal? Já chci taky :o) Lebku z Ameriky.

Komentáře nejsou povoleny.