Flexibilita?

27.4.2007 jsem reagovala na nabídku práce v jedné agentuře. Odpověděli mi dnes…

Že nemají zájem a kdesi cosi. Přijít na to, že nemají zájem, jim trvalo plných 33 dní. Nechápu, co jim na tom trvalo tak dlouho…

Častokrát jsme s holkama v práci drbaly práci druhých stran, kterým to nepřiměřeně dlouho trvalo, tak, že kdybychom takhle pracovaly my, tak si nevyděláme ani na slanou vodu. S oblibou jsme takhle počítaly s obstrukcemi při fungování státní správy, s věcmi dělanými na zakázku a tak podobně. Kolegyni jsem usmlouvala dokonce patnáct stovek slevu při čalounění nábytku za nedodržení dvouměsíčního termínu dodání zpožděného o plných šest týdnů a dostala za to malou plyšovou řvoucí opici – ano, jsme si se ségrou podobné 🙂

Ale zpátky k agentuře. Kdybych se spoléhala na ně, čekala netrpělivě, až mi odpoví a seděla na mailu jak přibitá, nedočkám se. Pochopitelně, kdybych zrovna nebyla nemocná a jednou nohou v nemocnici, budu dávat pozor a pravidelně vyzývat k odpovědi a zabývat se tím usilovně. Ale nebylo to tak a měla jsem čas a časem jsem zapomněla.

Ale kdybych nezapomněla…

Kdo by byl ten blbější v tomhle podivném vztahu?

Ten, kdo sedí na jedné straně a neodpovídá s klidem mrtvého brouka a nebo ten, kdo sedí na straně druhé a čeká a čeká a čeká a čeká…

Prostě zpožděnost je nemoc dnešní doby. Každý má dost času. Včetně mě, pochopitelně. Jenom u sporáku musíte hlídkovat, protože ten Vám neodpustí ani minutu…

6 thoughts on “Flexibilita?”

  1. Já taky pořád čekám, až přejde bolest. Ale s tím rozdílem, že za tu bolest žádná druhá strana nemůže.Jinak myslím, že dneska právě skoro nikdo nemá dost času. Všichni honěj peníze, PLPOUNI!

  2. Dobře víš, že tak jsem to rozhodně nemyslel a že vím, žes Tys to tak nemyslela; a už vůbec se nemusíš omlouvat. Jsem prostě taky PLPOUN.

Komentáře nejsou povoleny.