Sen o důvěře

Když jsem přemýšlela o jaký text se s Vámi podělit a přitom nestát oběma nohama na zemi a zároveň nebýt příliš odlišná, napadl mne právě tento.

Toto je sen, který odráží pouto mezi mnou a Kojotem. Zároveň se v něm odráží jedna z mých dalších stránek – láska k noci.

Sen se mi zdál v noci ze 6.prosince na 7.prosince 2006.

 

Byli jsme v nějakém bytě kdesi v centru Prahy, já a dva muži a ještě jedna žena. V tom bytě byl můj domov. Byla sychravá noc neurčité roční doby, tmavá, pršelo velkými kapkami deště, vnímala jsem jejich bušení a vnímala odlesk světel na ulici a neonových reklam, kterako se blýská asfaltový chodník a každé projíždějící auto udělá to „džžžžžž…. džžžžžž…." v crčících loužích vody, jak přejede prvním a posléze dalším kolem tou proudící stružkou u obrubníku a přitom jsem vnímala ještě to jemné „dž dž dž dž" zapnutých stěračů. Svým způsobem jsem tu noc měla ráda, byla mi blízká. Byla svým způsobem tak osamělá, až mi byla blízká. Souzněly jsme spolu.

Ta žena, která s námi byla, byla taková jemná blondýnka, štíhlá, subtilní, oba muži byli tmavovlasí snědší typy. Sice jsem byla s nimi všemi, ale i když jsem se s nimi cítila provázaná, žila jsem v sobě sama a měla vlastní sny. Byl to přátelský vztah nás všech. Ta žena se zamilovala do jiné ženy, také blondýnky. Musely to hrozně tajit a scházely se jenom tajně, za takových sychravých deštivých nocí a byl to románek jak z červené knihovny.

Neustále se spolu pokoušely domluvit, ale dělaly to tak, že vždycky vyndaly jedna i druhá baterku mobilu, který byl do véčka, aby se vyresetovaly hovory a pak spolu chvíli mluvily aby se domluvily na schůzce. Na displeji té ženy jsem viděla fotku té druhé ženy, proto vím, jak vypadala. Nějak jim nešlo navázat spojení, baterka vypadávala a bylo to velmi napínavé. Přála jsem jim, aby se domluvily a vyšlo jim to. Byla jsem velmi pacifistická. A ony se domluvily, že ta druhá žena za chvíli přijede k nám a budou tam mít rande.

Chlapci okamžitě zareagovali tím, že všichni zmizneme, aby měly dámy prostor. Nevadilo mi to. Necítila jsem se ve své posteli bezpečně kvůli bytosti a tak jsem uvítala možnost nebýt doma, ale být venku, v té deštivé noci. Všude líp, než doma. Vyšli jsme v rychlosti ven, snad do půl minuty od rozhovoru těch dvou žen. Jenom jsme si vzali bundy a boty.

Chlapci říkali, že s nimi mohu jet autem, takové velké starobylé černé fáro to bylo, jako opravdu exkluzivní, s těmi velkými kulatými světly, jak z nějaké detektivky. Ale nechtěla jsem s nimi jít. Chtěla jsem být chvíli sama. Měla jsem v ruce Tarotový trumf „Kojot" a nějak jsem Kojotovi zavolala, možná i mobilem, že nemohu být doma, že tam má někdo schůzku a že prší a jsem sama venku, v dešti, kdesi v centru.

Chlapci už pomalu odjížděli za svou zábavou a ptali se, jak strávím následujících pár hodin, měli starost. Kojot řekl, že přijede za čtvrt hodinky. Řekla jsem jim, že on právě řekl, že přijede za čtvrt hodinky, tak nemusí mít obavy a mohou odjet kam budou chtít, že se vrátím až budu chtít. Odjeli.

Sedla jsem si kamsi ke zdi na bobek a vnímala noc a déšť a vůni deště a padání kapek na chodník a v ruce držela tu kartu Kojota, kde byl nakreslen kojot v černošedivobílé kresbě, taková hlava s pomyslným tělem kdesi za hlavou. A důvěřovala jsem, že opravdu za čtvrt hodinky přijede, také v nějakém velkém černém vyhřátém autě a pojedeme se spolu projet v tom dešti.

Těšila jsem se na tu projížďku, na tu intimnost zrychlení, když Vás přisaje do sedadla a máte přitom pootevřené okénko, kudy mohou proskakovat malé kapky deště jen tak pro radost a přitom jste chránění a v teple a můžete slyšet to „džžžžžž…. džžžžžž…." kol projíždějících loužemi a „dž dž dž dž" a stěračů jedoucích na plný výkon zevnitř, když se koukáte na stromy kolem silnice a vnímáte tmu kolem a vzdálenou záři měst.

Taková projížďka za deštivé noci je něco nádherně uvolňujícího, víte? Ještě před pár lety jsem měla takové staré auto, staré jako já sama a občas jsme spolu jely samy nocí ven, když jsem měla chuť. Jen ona, tiše vrnící, když tedy naskočil motor a já, tiše vrnící, když jsem nechtěla spát a chtěla se uklidnit projížďkou kdesi ve vzdálených krajinách okolí Prahy za tmavých deštivých nocí.

A za chvíli Kojot opravdu přijel a otevřel mi zevnitř dveře a já nastoupila… a probudila se…

13 komentářů: „Sen o důvěře“

  1. nevěřím tomu, že by to mohl být jen sen! až doteď jsem si nemohl ujasnit, jaký zvuk auta vydávají když projíždějí kaluží,,, ano, je to „džžž,,, džžžžž!“ Díííky :o) PS: proč to ty dvě ženy tajily? Byly vdané?

  2. Ale ano, byl to jen sen 😉…Ale to neznamená, že v něm nefigurovaly reálie :)Já myslím, že ty dvě ženy v tom snu byly zároveň i na ženy i na muže. Myslím, že muže měly a současně spolu tajně chodily. Znám takové dvojice, tuším dvě. Pravda, po čase se vztah s mužem rozpadl a ony zůstaly s ženou, protože to v nich převážilo. Ale takový už je život…Tohle je opravdu reálný záznam snu, mám sny tak živé, barevné a smysluplné, že se kolikrát probudím s „kaprem“ v ruce a ještě se mrská – to když se mi zdá o rybníku :)A jsem ráda, že Tě „džžžž…“ obohatilo :))))

  3. vidíš jak jsi mne dokázala zblbnout – j á se ptal na opravdové do sebe zamilované dvě ženy :o)))

  4. 2Inka:Vždyť já jsem Ti odpověděla…Byly to dvě ženy, byly do sebe zamilované. Pozadí – asi to z nějakého důvodu musely tajit, mohu se pouze dohadovat, proč byla ta komplikovaná utajovací komunikace s mobily, ale dali jsme jim prostor. Dál tam byla mužská dvojice, ti spolu byli v přátelském vztahu a bydleli jsme dohromady. A pak tam byl Kojot, kterému jsem naprosto důvěrovala. A pochopitelně já. Ženy byly světlé archetypální postavy, muži byli tmavých vlasů a tmavého archetypu. V podstatě jin-jang a v hloubce vyznívá, jak vystoupit z kruhu…

  5. ty, Lucy, máš ráda věci jasné, u kterých víš, jak asi dopadnou, jistotu, a nebo spíš věci dopředu nedané. překvapení? Ale asi se tě ptám zbytečně, řekl bych, že je to docela jasné

  6. „Volila jsi noc, avšak má láska patří jitru. A mé srdce tuší, že to už brzy odejde navždy.“

  7. To je věta, kterou mi Tolkien v šestnácti definoval – nebo spíš verbalizoval – všeobecný smutek, který mne držel (drží?)… Je to z rozhovoru Gimliho s Éomerem, o tom, zda je krásnější Galadriel nebo Arwen.Sorry. I am a mine of useless info.

  8. Ale no tak. You are a mine of less info than you should have.Kojot tomu nerozumí. Ale já vím, že Ty víš, že use-less je ne-pou-žitelný. a žitelný Ti zrovna chybí k tomu, aby byl use-full. 🙂 A nelituj se furt sakra. Kdo to má poslouchat… 🙂

Komentáře nejsou povoleny.