Ztopořené rakety aneb Kam až jsme to dopracovali…

Sáhl do knihovny po těžkém, zaprášeném svazku s mužskýma hračkama. Usedl na židli, zapálil si kontemplativně cigaretu a položil knihu do klína. Na přebalu byly vyobrazené tři rakety směřující vzhůru, každá měla jiný tvar, ale bylo jednoznačně vidět, odkud muži brali inspiraci. Zasněně začal listovat knihou, rozvířil prach prosluněným prostorem – to jak otáčel stránky-, a s několikanásobným falickým symbolem koukajícím mu z klína ke mně obrátil oči a řekl:

"No nejsou krásné?"

"Nejsou?"

"Ale no tak… Tolik umu, znalostí a energie bylo investováno do nástrojů hromadného ničení. Jsou tak vznešené a silné, mají takový ten vnitřní majestát," téměř zamilovaně listoval různými obrázky raket zepředu, zezadu, zevnitř i z boku.

"Hmmm…" bavím se já různými erotickými podtexty, protože odjakživa ženy přitahovali muži ve zbrani. Jsou tak vznešení a silní a mají takový ten vnitřní majestát… Ale svlékněte je a iluze moci ve zbrani a stejnokroji zmizí jako dým. To jen muži, kteří si armádu a zbraň vtipně vtiskli do duše, i doma cepují rodinu a chodí s bílou rukavičkou po poličkách nad dva metry výšky, kam dosáhnou jen oni a děcka musí mít komínky ve skříni.

V duchu si vybavím zkušenost, kdy jsem sama pocítila dotek vojenské bílé rukavice na vysoké skříni po úklidu všech jednoduše dosažitelných ploch od jednoho dvoumetrového ex. Pocit blízkosti vraždy, který jsem v tu chvíli pocítila ve své jemné a mírumilovné duši musí být jasný každé normální ženě. Pochopitelně, jako každá normální žena jsem to nějak přešla a nezabila ho, ale měl štěstí, pacholek…

K čemu jim vlastně bylo, ovládat tolik penisů, ať už v jakékoli formě? Jeden vlastní jim nestačil? Jako by ho měli dokonale pod kontrolou tak, že by mohli vytvářet sami pro sebe iluzi pánů světa. Nebo je to jen projekce vlastní nedokonalosti na dokonalost možnosti podmanění světa? Když si představím různé falické symboly, které muži používaly na ženy, kterými si je podrobovali a uváděli je do života nejen v rámci rituálů plodnosti, mám pocit, že jim prostě od dětství ta hravá ruka v kapse zůstala.

Chléb a hry. Hry a chléb. Chléb vytvoří ženy, hry si zahrají muži. Rovnocennost a dělba práce jak noha. Loď a děla… nádherná kombinace ženského a mužského principu. Ženský princip sloužící mužskému jako například pochva meči. Jak jinak… Sloužit, milovat a ctít. Podmanění světa, podmaněný a vítězný. Vítěz a poražený. Možnost si bodnout do číhosi těla, bez ohledu na to, je-li to muž či žena. Podmaněný bude sloužit, poražený bude…

Co bude poražený? Naražený? Nejsou snad války odjakživa o tom, že zajatci se neberou a lazarety opět zachází jen s nástroji, které se noří do těla – ovšem tentokrát s léčivým záměrem? Zas princip lingamu (falu) a jóní (vagíny), jak kdyby prostě ve válce musela alespoň u někoho nastat rovnováha principů.

Jsi ve válce? Buď padneš poražený nebo do Tebe bude vnořen po zranění zabíjecím nástrojem nástroj léčivý. Nedáš-li to, můžeš zůstat vztyčený. Říká se tomu stát v pozoru…

Zdá se mi to, nebo ten základní životní princip je prostě všude? Čím výš muži střílejí, tím hlouběji musejí ženy sáhnout, aby to dorovnaly. Jak hluboké jsou jejich hlubiny, to musí muži posoudit sami. Kdybych to měla posuzovat na sobě, řekla bych, že čím hlubší hlubina, tím menší otvor. Asi tak, že je jedna realita, jeden otvor, jedna hlubina a čím více ji natahujete, tím více ji zužujete. Velmi dobře je to vidět třeba na… No dobře, tenhle příklad ne, ale vezměme si třeba… dřez.

Já už jsem myla v tolika dřezech, že se to snad ani spočítat nedá. Všechny měly něco společného – nevešel se do nich při mytí plech. Plech, něco tak základního v kuchyni a já ho pokaždé myla z kolmo opřený o dno dřezu. Voda cákala na linku z výšky a já byla tak zvyklá na takové umývání nádobí, že už mne to ani nerozčilovalo. Teď mám linku tak starou, že má Dřez a dřez je tak velký, že se do něj vejde cokoli, tedy i plech. Překvapilo mě to.

Došlo mi, že je vlastně všechno v pořádku. Zmenšují se dřezy, snižuje se hmotnost zboží za stejně nízkou cenu, obsah výživných látek v potravinách klesá a zvyšuje se počet neplodných párů, impotentních mužů a možná i velikost toho, co dělá muže muži. Jinak si to zmenšování velikostí nějak nedokážu vysvětlit… Neplatí snad přímá úměra, že čím víc peněz mám, tím víc zboží koupím a naopak? Ale do spíže se mi vejde jen omezené množství zásob, takže chápu mezní užitek i v oblasti pánevní. Že by to bylo přemírou raket???

Kojot ve své úvaze o ztopořených raketách pátrá po historických základech odrazu lingamu a jóní, po rovnováze, která byla a není. Já s ním souhlasím. Jen bych si dovolila odpovědět na jím položenou otázku:

"Jak tváří v tvář síle, představované mezikontinentální balistickou raketou s mnohočetnými nukleárními hlavicemi, odpoví ženský princip?"

Ženský princip vás laskavě pojme jako to dělal vždycky. Žena je ta, která představuje sýpku i ta, která představuje zemi, kam se vaše falické principy zavrtávají a kde vybuchují. To jenom vy to nevidíte a troufáte si – obklopeni ženami a jejich laskajícím prostředím – klást takové do nebe volající dotazy. Vždyť vždycky skončíte v leže, uzemněni v milujícím náručí… Nelze stát věčně. To jenom rakety vám stojí a stojí a stojí… Ale i ty jednou spadnou, budou rozebrány a vy se budete věnovat tomu, co máte stejně ze všeho nejraději:

otevřete si ledničku a mužským principem v podobě ruky si sáhnete pro ten kus žvance a studený pívo do žensky přítulné ledničky, vždy připravené…

13 komentářů: „Ztopořené rakety aneb Kam až jsme to dopracovali…“

  1. Ostrá hranice neexistuje……každý muž je trochu žena, každá žena trochu muž. Spíš než princip lingamu a jóní jde o princip jin a jang.

  2. čoveče… ty jsi ve psaní snad překonala sama sebe, a to jsem si myslel, že mne už nemůže nic překvapit.. a teď si jdu přečíst Kojota. Jako vždy čtu „odzadu“, to mám ještě z dob kdy vycházely jenom troje noviny, a ty čtitelné články v nich byly jen na posledním listu…

  3. ..a úplně se topořím při představě (celej), že bych měl zhruba od půlnoci do tří rána stihnout tak vysoce přemýšlivej článek. Co, topořím, polévá mne přímo smrtelný pot! :o) Slibuji, že až půjdu domů, budu si všímat falických symbolů kolem sebe. Některé jsou očím viditelné (vysoký komín Zetoru anebo spalovny SAKO), některé jen tuším. :o)))

  4. Lingam a jóní JE princip jin a jang2 Armin:Jiné dvě síly než plus a mínus tu nejsou. Jistě, že se prolínají, vzdorují si a mění se do pohlavně neutrálního božství, vcelku o to tu jde :)A nemysli si, že je nějaký rozdíl mezi Tvými třemi proutky a třemi raketami, které jsou na přebalu knihy „Vojenské rakety“ :))) Jenom Ty je nedržíš v klíně a zálibně na ně nekoukáš, ale rovnou je každýmu přilepíš na obrazovku v avataru! :)))))))))))2Inka:Čoveče, bylo to takhle. Prostě to Kojot vrznul po půlnoci na web a řekl:“Napíšeš to?“A já řekla:“Napíšu.““Tak já dojdu s pejskou a nakrmím potkyše.“ „Tak jo. Ale už jdi, aby mě to nepřešlo, už bude jedna.“ A bylo to…2Inka podruhé:Děkuju za pochvalu. A děkuju, že jsem Tě dokázala překvapit a ještě i dokázat, že mi hlava funguje i po půlnoci :))))Myslím, že podívat se na rozložení falických symbolů kolem sebe jednoho když už ne přímo překvapí, tak alespoň pobaví. Jdi do toho:)

  5. Falický symbol?A nenapadlo vás nikoho, že je to jen aerodynamický tvar, aby střela dobře pronikala masami vzduchu? No dobře, falus má také svůj tvar proto, aby dobře pronikal, skoro jste mne dostali. A než půjdu spát, budu přemýšlet o otvorech, když už to Lucienne načala tou ledničkou. Zamyslím se, a pojmu vaginální symboliku v mužském světě, třeba bude i článek.A omlouvám se, že tenhle komentář pouze zkopíruji, nešlo reakce na vaše dva články oddělit. Hezky jste se mi četli.

  6. pronikání, aerody.. no prostě tóóó, falické stavby, va-Giny, holes, ledničky, ááách jo. Bez přemýšlení- žijeme v krásným světě, ale článek o něm napsat neumím :o( Čauky :o)

  7. Gomba, předpokládám, na tom bude z hlediska invence lííp, a tak se těším na jeho článek :o)

  8. Dobrá reakceDíky za ženskou odpověď na moji výzvu. Chvíli jsem přemýšlel, zda by ženská protiváha balistické rakety měla být stejně monumentální, ale pak mi došlo, že právě monumentálnost je doménou mužů, což jsi tak pěkně osvětlila.

  9. 2Gomba:Tak jistě, aerodynamický tvar by hůř pronikal čímkoli 🙂 Pokouším se přemýšlet o tom, zda by bylo dobré, aby pejska kadila rovnou kostičky, ale ne… To by nebylo ono :)Těším se na článek!2Inka:Jenom nekecej! Takových invencí o Brně a tolik času tomu věnuješ, určitě to je jenom nedostatkem času.2Kojot:Pravda, my ženy jsme takové skromné,téměř neviditelné opory, že… Dokud všechno funguje, tak jako by ženy nebyly :))) Naše síla je prostě v neviditelnosti a skromnosti, ne monumentálních pronikacích projekt/il/ech :))))Máš pravdu.

Komentáře nejsou povoleny.