Začneme od toho, co jsem tu v prosinci načala

Začneme temnou nocí duše.

Ústřední myšlenky (pro Miruna a další konzervativní čtenáře 😉 ):

1) Temná noc duše jako prostředek k hledání zdrojů další duchovní cesty, v hlavní roli zdravý rozum.

2) Nenechte sebou manipulovat.

3) Neviditelný svět si k Vám dovolí jen to, co Vy dovolíte jemu.

S temnou nocí duše souvisí nové komentáře u článku, který je jako jeden z mála článků téměř každý den ve vyhledávači někoho, kdo tenhle termín slyšel, něčím prochází, zajímá se a hledá informace. Článek je pro čtenáře stále aktuální.

Jsem jedna z několika lidí, kteří na internetu o temné noci duše napsali. Každý si o tomhle termínu myslí něco trochu odlišného. Příspěvky mají vyloženě odlišné tóny – někdo preferuje depresivní ladění a spojuje tenhle termín s depresí , někdo ho spojuje s tím, že mu "nejdou duchovní praktiky" , jiný zase že to není šílenství duše, ale mysli , někdo s tím, že je třeba agresivní nebo víc sexuální a přitom je nervní a snaží se meditovat. Někdo v tom nachází proces porozumění sobě při zvláštních efektech člověka nebo je pro něj momentem hrůzy, pravdy a údivu . Někde ji definovali jako "stín způsobený Sluncem" , s čímž bych asi nejvíc souhlasila, s obsahem textu, na nějž odkazuji, už nesouhlasím, ale každému co jeho jest.

A mimochodem – zaměňovat temnou noc duše za zkratku TND, pojem hodit do krabičky zároveň s BSE, DDT, EBT, HIV, atd., aj. a ve zkr. se vyjdr. tak, že tomu prostě přilípnete tři písmenka, to mi připadá tak degradující a matoucí na tak silný a důležitý duchovní proces, že je to pro mne naprosto dechberoucí. Jak kdybyste si otřeli zablácenou nohu o červený královský kobereček s tím, že je tam od toho. Naopak, důvod, proč se zkratky používají, u temné noci duše naprosto odpadne. Totiž v tomhle procesu si musíte projít opravdu vším, žádné zkratky Vám nepomůžou a před sebou se neschováte, zvlášť když na Vás svítí Boží Slunce až jste oslněni a nic nevidíte. A taky máte takové životní podmínky, že máte na všechno čas. Opravdu. I čas napsat "temná, noc, duše."

Koneckonců každý hledající, který si má vybrat mezi "krátkou" a "dlouhou" cestou , se musí už ze začátku opravdu hodně moc a hluboce zamyslet. Ha! Někdo mi nabízí instantní osvícení! Beru to všema deseti. Vším tím, čím si ostatní prochází celý život a makají jak mourovatí, tím si projdu za pár dní a budu osvícený! Paráda! Jupijajou!!! No neberte takovou nabídku…

Kdybych řekla, že s většinou, co na netu je a z čeho jsem Vám nepatrný kousíček prolinkovala pro zajímavost, souhlasím, kecala bych. Já si dokonce myslím, že tím, že se na netu může producírovat kdokoli (včetně mě samé 🙂 ) a blít do éteru svá moudra, tak je oproti původnímu předpokladu "víc hlav víc ví" nynější svět tak přehlcen protichůdnými informacemi různé kvality, že najít kus kvalitní informace dá fakt práci a člověkovy zdroje jsou vždy omezené (čas jsou peníze). Proto nelze apriori brát všechny zdroje za rovnocenné a hodnotné. To prostě nejde.

 

Ať si každý nachází svou cestu, kde chce a jak chce a chce-li být komandován jakoukoli a jakkoli specifikovanou vyšší sílou, je to jeho věc, stejně jako slovní bitky o různorodých duchovních názorech nechávám plavat v prostoru lidí, kteří je vytvářejí.

Ale tady, v mém světě, světě Lucienne, tady si budu své názory obhajovat a bojovat za to, aby nevědomost ohledně neviditelného světa kolem nás byla menší a když Vás mé pojetí světa obohatí a zbaví Vás částečně strachu z neznámého, budu ráda. Totiž, u mne máte výhodu – nebudu Vás strašit, budu se snažit mluvit jasně a ještě k tomu budu brát z bohaté praxe – nebudu opisovat, budu brát ze sebe.

A proto tu stojím sama za sebe a stojím tu pevně. Mám vedle sebe partnera, který se mnou prochází stejnými změnami jako procházím já sama. Jedna z komentujících Temné noci duše řekla, že jí nesedí má bojovnost při vymezování se vůči pro mě zjevným nesmyslům. Může být. Mně zase nesedí manipulativní nesmysly a můžou být s pečetí samotného Tutanchámona a nebudu jim přikládat většího významu než jedné kapky v dešti.

První věc, kterou bych tu chtěla říct, i když jsem ji řekla třeba v článku "Temná noc duše" nebo "Falun Gong" a ještě mnohokrát zopakovala různými slovy v komentářích:

Nenechte sebou manipulovat.

Zachovat si zdravý rozum a humor, nenechat si mazat med kolem huby, ale ani si nechat srát na hlavu od jakýchkoli bytostí či "pomazaných lidí", které se Vám snaží sdělit, že zítra bude konec světa a oni si dělají čárky o tom, kdo projde a kdo ne… A když Vám to někdo naservíruje na netu nebo v knížce nebo v novinách nebo na hliněných tabulkách – nevěřte všemu. Každou informaci si projděte několikrát, každou informaci, která ve Vás vyvolá nelibost z důvodu vyvolání nelaskavosti, strachu, obav o vlastní vývoj, obav o lidstvo, obav o laskavost vyšších sil a jejich "milost" k Vaší maličkosti a vůbec jakékoli "násilné" postrkování k čemukoli – není to to pravé ořechové.

Jakmile někdo straší a hudruje a práská bičem – pryč od toho a rychle. Ale stejný případ je i světlá cesta, plná "andílků, sladkých srdíček, pozdravů "Hodně světla a lásky a milosti Vaší milostivé dušičce milované celým světíčkem a astrálíčkem se všema hvězdičičkama a sluníčkama a měsíčkama dohromady". Tak od toho taky ruce pryč. Tyhle extrémy stojí za velký houby. Je takových sekt a směrů, které nabízejí totální kontrolu jedince od jídla, oblečení až po myšlenky a poslední uprdnutí v koutku, že není potřeba skočit jakékoli takové skupince přímo do náruče. Jediné, co to chce, je trochu pudu sebezáchovy a nechat si vlastní prostor pro myšlení, názory a činy, vlastní selský rozum.

Totiž: Neviditelný svět si k Vám dovolí jen to, co Vy dovolíte jemu.

77 thoughts on “Začneme od toho, co jsem tu v prosinci načala”

  1. Ahojky, zase není moc čas a tak jen heslovitě, jak je u mne dobrým zvykem :o)))0) („0“, jako počátek a konec všeho)Lucienne: „Chci říct, že prostě svět je iluze. Je to odraz astrálního světa, s jakousi matricí, kterou proniká zároveň světlo i stín v různých poměrech v iluzi času…“ (raději tři tečky, než dvě)Tak něco podobného, Lucy, tvrdil už filosof Platon, když v souvislosti o možnostech lidského vnímání a poznání okolního světa tvrdil, že jsme v postavení člověka otočeného zády ke vchodu do jeskyně a na protější stěně plné mihotavých skvrn světla a stínu vidíme pouze „odraz skutečného světa“. Jinými slovy tvrdil, že svět je nepoznatelný.Já říkám, že kdyby byl svět – jako takový – jenom iluzí, iluzí by pak třeba byly i obyčejné barvy, a každý by mohl například červenou vnímat úplně jinak; někdo jako zelenou, jiný modrou, a proč ne? Ale proč všichni býci reagují prudce jen na červenou? Co je to za zvláštní iluzi? 1) život není nějaká hra, kterou bysme si mohli nejdříve vyzkoušet zahrát v nějakém demo módu a pak ještě jednou (a nebo vícekrát) naostro. Na život není, jak někdo hezky řekl, žádný reparát. Život se žije, a kdo si ho neužije, má prostě smůlu: šanci měl jen jednu, jako každý.2) bagatelizovat životní peripetie tvrzením že jde pouze „o jakousi hru“ je hrozně nebezpečné, protože stejně tak potom můžem v životě zbagatelizovat úplně všechno – náš partnerský vztah, vztah k dětem, a vůbec k celému našemu životu.A navíc, zasmát se třeba tomu, že mám v sobě zhoubný názor, a nechat to tak být, svěřit se jen duchovnímu životu, to je ta nejkratší cesta pod kytky.3) po zkušenostech vím, že žádné „dno“ není tak hluboko, aby nemohlo být příště ještě o kus níž, takže řici „teď jsem na úplném dně“ je dost ošemetný4) „čtyřiadvacetihodinová práce s duchovním světem vně sebe“ je špatně, tak jako je špatně všechno co se jednostranně dělá v jednom kuse bez odpočinutí, ale nechci napomínat, to je každého věcLucy, tak s koncentrovaným duchovnem, které máš v duši i srdci, jsem se nesetkal za celý svůj dosavadní život. Úžasné na tobě je, že nikomu svou víru nevnucuješ, což nebývá u podobně založených lidí moc zvykem. Lidé si k tobě cestu musí nalézt sami. Dospělí a rozumní si tvá slova přeberou a vyberou. Mnohem horší to ale mají ti, co skrze svou nezralost to nebudou umět. A přiznám se ti, kdyby ještě před deseti lety moje dcera a nebo syn přijeli z letního tábora, a vykládali by, jak jim jejich skupinová vedoucí vykládala, že „život je jem iluze“, nebyl bych moc rád! Znovu bych se musel vrátit na začátek: kdyby to tak bylo, jaký by měl náš život smysl? Byla by i láska iluzí? (Já vím, kam mne chceš dostat: mám se tě zeptat „a co láska k Bohu?“ a sám si odpovědět: “ a proč, když i Bůh je zřejmě také asi jenom iluzí..?“ A v tom pochybovačnu mimoděk potvrdím, že existuje :o) )Ale dost už o tom, prostě ta tvá věta mi uvízla setsakra v hlavě!Do značné míry souhlasím se „čtenářem“, viz. jeho příspěvek (10)Možná proto, že jsem měl stejné období jako ty, ještě si pamatuju jak moc obtížné bylo, kolikrát jsem si připadal jako mimoň, úplně jsem cítil že jsem jiný než lidi kolem mne, že se jinak chovám, při nákupu v samce jsem se cítil jako exot, říkal jsem si, že tu moji odlišnost na mne musí každý vidět, pomalu bych neuměml zaplatit u kasy, drobný by mi vypadaly na zem! Bylo to zvláštní období – hodně jsem čet různé filosofy, chodil do knihoven a kostelů, vyhýbal jsem se lidem, kolik mi bylo, tuším – 19, 20?Pryč je doba, kdy jsem si ještě do 24 (doba vojny) říkal něco podobného jako ty: „slova, slova, slova, jsou to jenom slova, a za nimi žádný význam!“Nedávno jsem se tě ptal, zda máš ráda jistotu a nebo spíš kus nejistoty.V „dopise příteli“ jsi napsala: „Víš, mám ráda dna. Miluju je, protože jsou tak jasná, tvrdá a jistotná“. Budu rád, až jednou odpovíš jinak. Život je krásný. Proč si vybírat z něj to horší? Každý má nárok na kus toho svýho hřejivýho slunce. Ty ho ale vlastně máš. V Kojotovi. Mějte hezký den oba.PS: a) nepíše Markytka z cudziny? :o) b) nenechte s sebou manipulovat: v každém subjektivním názoru je prvek manipulace, nebo není? Jámyslím že ano. c) existují nějaké jiné světy? Zvláštní způsob podsouvání nereálií do podvědomí. Dovolím si položit také jednu manipulativní otázku: „Může zelený létající slon žrát suchou červenou vodu?“ To jsem zvědav, jak odpovíš. :o)

  2. 2inka:Trochu připomínek k Tvým bodůmad 0)Zkus to pojmout trochu jinak. Vnímáš věci, ale zkus říci, jestli je vnímáš objektivně. Když se podíváš na rostlinu, vidíš probíhající fotosyntézu? Když si v noci lehneš na zem a kocháš se hvězdami, vidíš místo jejich záře jen tok proudu fotonů (nemluvě o jiných druzích záření)? Domnívám se, že takhle by se dalo chápat, že svět je jen iluze. Náš mozek je „zabedněný“ a uzpůsobený, aby velkou část informací rovnou vyřazoval, jinak bychom se museli zbláznit.ad 1)život je jako zkouška. Test dostaneš dnes, ale jak jsi uspěl budeš zjišťovat po zbytek svého života.ad 2)Tady bych asi hodně nesouhlasil. Když budu brát vážně úplně všechno, život si neužiju, neboť budu neustále řešit problémy a k ničemu jinému se nedostanu. Občas je potřeba hodit peripetie za hlavu, nebo si z nich udělat srandu.Víš, kdybych měl brečet, když jsem měl těch nádorů několik, buď bych umřel v zoufalství, jak jsem na tom špatně, nebo bych půl roku svého života strávil naříkáním. Jenže tělo funguje v tomhle případě zajímavě (alespoň v některých případech). Mozek prostě začal vypínat veškeré citové vazby, pak emoce a nakonec myšlenky. Říkám o tom, že to je jako klidná hladina rybníka. Nic Tě nezarmoutí, ale také nepotěší, nebavíš se, ale ani nenudíš a nemáš potřebu přemýšlet. V té době jsem vydržel sedět a dívat se celý den do zdi a vůbec mi to nepřišlo. Čas ubíhal stále stejně,ani „nezrychloval“, ani se „neloudal“. A já byl poprvé v životě v naprostém klidu. Pak to přešlo a zatím se to nevrátilo. Občas mi to ale chybí.ad Nedávno jsem se tě ptal, zda máš ráda jistotu a nebo spíš kus nejistoty.V „dopise příteli“ jsi napsala: „Víš, mám ráda dna. Miluju je, protože jsou tak jasná, tvrdá a jistotná“.Budu rád, až jednou odpovíš jinak. Život je krásný. Proč si vybírat z něj to horší? Každý má nárok na kus toho svýho hřejivýho slunce.Mám rád také dna. Ne, proto, čím jsou, ale tím, co mi dávají. James O’Barr ve Vráně napsal: „Svou duši nepoznáme, dokud ji nic nebolí“. A proto mám rád dna; řeknou Ti kdo doopravdy jseš. Bez přetvářky, bez lichotek a bez nesmyslného přimhuřování očí. To může být občas víc, než život plný slunce.ad Ps. c) záleží jak si pojem svět nadefinuješ. Spoustu věcí nejsme schopni vnímat. A může. Buď věříš snům, nebo si nadefinuj jinak význam slov a ono to půjde.

  3. Inko, Tvá zkratka je nadupaná postřehy 🙂Takže,odpovídám:Ad moje myšlenka z Temné noci duše „Chci říct, že prostě svět je iluze. Je to odraz astrálního světa, s jakousi matricí, kterou proniká zároveň světlo i stín v různých poměrech v iluzi času…“ (raději tři tečky, než dvě)“ – stále souhlasím, moje dosavadní zkušenosti a vědění mi stále ukazují tuhle verzi. Platonovo podobenství o jeskyni je velmi výstižné. Četla jsem. Moje „temná noc duše“ je psaná člověku, který prochází temnou noc duše. Temná noc duše je duchovní proces, kdy člověk, který tím prochází, tomu porozumí. Běžný člověk si bude myslet, že to je blbost, stejně jako si to můžeš myslet Ty, protože pro běžného člověka svět není iluze, složenky se musí platit a každý den uteče jako voda. Jenomže já tu mluvím o světě, který není vidět. Většinou ho lidé nevnímají. Vždyť zkus jenom vnímat cizí vlnové délky, které vytvářejí teplo kolem člověka – říká se tomu aura. Kolik lidí, kteří vidí auru kolem lidí, zvířat, květin a předmětů znáš? A aura je barevná, různobarevná. Když ji vidíš, počítáš s ní, i když není pro ostatní vidět. Ale ty z ní bereš informace stejně, jako bere býk informace z červeného hadru.A takových zvláštnůstek člověka je víc. Na internetu a v knihách o nich najdeš spousty informací. Možná o některých z nich napíšu, protože je žiju. Budu jeden z mnoha zdrojů poznání, stejně jako se můžeš dostat k matematickým problémům a praktické fyzice a informacím z religionistiky a denním zprávám z BBC. I ty mohou vidět desetileté děti. Každý si z toho vezme to, co potřebuje, stejně jako já si beru z těch ostatních, co potřebuji. Každý si skládáme náš vlastní svět vlastním poznáním.Pokud chci vytvářet axiomy, nechytnu se ani v matematice. Jako člověk, který píše, mohu vnímat své metafory jako proces přiblížení se nějakému procesu, který chci popsat. O zvláštních efektech člověka jsem v temné noci duše opravdu nepsala a i teď, po dalším půl roce života, si myslím, že tehdejší dno bylo velmi dnovité. Velmi. Můj život byl velmi iluzorní v duchovním stavu slova. Inko, to se nedá vysvětlit. To se dá jenom prožít. Ohledně práce s dětmi a přenášení svých názorů na děti a okolí: nejsem skupinová vedoucí na táborech, děti nevedu, jsem samotář a vždycky jsem byla. Nikomu do toho jeho jeho nekafrám a sama si do svého taky kafrat nenechám. Takových lidí je dost. Okolí je plné lidí, kteří mají svůj svět. Kojot mi hluboce rozumí a i v mé základní rodině a okolí, které ví, jsem uznávána. Lidé, které jsem ovlivnila, se ke mně vrací i po letech. To stačí. P.S. Ať píše Markytka odkudkoli, píše sem. A může sem psát, co uzná za vhodné. A já jí odpovím také to, co uznám za vhodné.Ad. manipulace: No, rozhodně nesouhlasím. Subjektivním vyjádřením názoru nemanipuluješ. Manipuluješ až tím, když chceš někoho někam dotlačit. Příklad X:Každý jednotlivý člověk představuje kamínek v mozaice lidstva jako celku. Každá jednotka je pro celek stejně významná, bez ohledu na to, jak více nebo méně vyvinutý je člověk, který tuto jednotku představuje.(Ana Pogačnik, 15.9.1992, poselství od anděla Michaela, cit. dle Pogačnik Marko, Systémy Země a síla Kristova, Dobra: Praha 2001)Příklad Y:Lidé velice rádi sklouznou do původních schémat, neudrží dlouho vyšší vibrace nebo je dokonce uznají za nepohodlné pro běžný život v temnu. Duchovní pokrok obyvatel této planety je velmi zpomalen oproti původnímu předpokladu.(komentář Markytky: http://lucienne.bloguje.cz/451573-pro-vsechny-kdo-prozivaji-temnou-noc-duse.php#cmt_16) A tak bych mohla pokračovat dál.Ad. Slon: Jasně, že může :))))))))

  4. 2Lucienne: Cekem zajímavě napsaný článek, i když bych si dovolil jedno takové malé rýpnutí. „Neviditelný svět si k Vám dovolí jen to, co Vy dovolíte jemu.“ Touhle větou říkáš, že astrální svět je uvnitř Tebe. Resp. že JE Tvým snem, Tvou iluzí. Pak ale nechápu, proč věřit v anděly, spasení, Boha, či cokoli jiného, neboť si je/to/ho můžu stvořit k obrazu svému a dosáhnout vnitřního klidu nikoli tím, že k němu dospěji, ale protože si to tak začnu přestavovat. A to se mi nezdá být tou správnou cestou.

  5. Oupi: nemám rád dna, ale chápu že bez slz a bolesti nám není dovoleno poznat pocit pravého štěstí. ad moje 2) v tomhle se fakt neshodneme: vím, o čem mluvím, zažil jsem to – v té době jsem si dokonce i vlastní svatbu „vychutnával“ tak, jakoby se celý ten obřad týkal ne mne a mojí ženy, ale někoho úplně jiného, a mohl bych dávat další příklady. K těm nemocem: nemyslel jsem to tak,že by měl člověk trpět někde v koutku a oddávat se smutku a bolesti, ale tak, že není možné určité situace zlehčovat a třeba se vykašlat na lékařskou péči, která by jako jediná – na rozdíl od mnoha „zázračných metod“ různých šarlatánů – skutečně pomohla. Jinak si myslím že není nic, s čím bych s tebou nemohl souhlasit, vidím to hodně podobně, až na ta slova – slova mají svůj význam, a ne že ne. Kdyby neměly, jakou zbraň bysme používaly k argumentaci a vzájemnému porozumění??

  6. 2inka: Ve dvojce se asi opravdu neshodneme. Každý vycházíme ze svých zkušeností a každý na to máme jiný názor. Ale to je vlastně dobře, jinak bychom neměli o čem diskutovat.K nemocem: ne vždy dokáže věda pomoci a obzvláště v tomhle oboru. Ale jinak tedy souhlas.Slova mají takový význam, jaký jim dáme my. Sama o sobě jsou jen shlukem symbolů.

  7. no, Lucy, já přeci nezpochybňuji existenci toho stavu, který ty nazýváš „Temnou nocí duše“, naopak, přeci jsem psal o tom, že něco podobného jsem kdysi zažil, a mám pocit, že některé věci jsem dělal nevědomky úplně stejně (100% duchovno, návštěvy kostelů, četba filosofií, vyhýbání se lidem, společnosti), a chápu je, i když jsem obyčejný člověk. Ty říkáš: „jenomže já tu mluvím o světě, který není vidět. Většinou ho lidé nevnímají. Vždyť zkus jenom vnímat cizí vlnové délky, které vytvářejí teplo kolem člověka – říká se tomu aura.“ A já říkám“ jenomže to není nijak jiný svět (tím že není našim očím viditelný) je to náš svět, součást našeho světa, i když mnohým nebo všem neviditelná, a v tom se lišíme! Nevěřím na existenci dalších světů mimo naše světy. Možná existují jiné civilizace na jiných planetách, ale pořád je to nás svět, ale to je už o něčem jiném…Ale je to jen můj názor a stejně jako ty se ho nesnažím vnucovat druhým, kteří mají třeba názor opačný. Rád se účastním debat, kde mají lidé různé pohledy na jednu a tu samou věc, shodné pohledy mne nudí. Mám rád argumenty, ne to, kdo kým je, kolik má titulů a jaký má ohlas ve svém okolí. Strašlivě odbočím: při návštěvě Bushe v Praze komentátor BBC označil Klause jako Klaus Topolánek. Víš, co to muselo být pro toho našeho největšího ekonoma a ekologa, který kdysi ve své SMS označil Topolánka „falešným a dutým Tupolánkem?“. Tím jsem jen chtěl demonstrovat, že někdy vlastní silně ješitné ego nedovolí se podívat na věci a lidi kolem sebe zdravým selským rozumem. Děkuji za odpověď na otázku ohledně barevného slona. Nečekal jsem jinou a kdyby přeci jen byla, strašlivě bys mne zklamala :o) Snad mi Kojot odpustí jednu „přátelskou“. Nemohu jinak. Den je hezčí než byl ráno. :o)

  8. Oupi: a proč by měla mít slova jiný význam, než mají? Že „máma“ znamená „máma“ a „táta“ zase jen a jen „táta“ to je snad dobře, ne? Že slova jsou jen shlukem symbolů? Možná. Ale zrovna tak bych potom o člověku mohl říci, že je to jen nějaký „shluk molekul a atomů“. Hezký den.

  9. 2inka: Protože slova jsou jen nástrojem a záleží na nás, co v ně vložíme. To, že máma je mámou je jen dílem člověka. Netvrdím, že to není dobře, ale pokud budu přesvědčen, že máma je táta, mám stejnou pravdu jako Ty.A člověk je opravdu jen shluk molekul a atomů (teda spíš atomů – molekula je nadřazený pojem). Ale to přeci nic nemění na tom, jak je úžasný. Naopak, právě to, z čeho je ho činí ještě úžasnějším.

  10. 2Inka:Ad světy – úžasný názor! Moc pěkný, všechno jedna struktura. Vidím to stejně, ale v Tvých slovech to tak hezky vyniklo, až to ve mně hezky zarezonovalo. Ale abych Tě nenudila 😉 Ad.1 – V temné noci duše jsou duchovní procesy, kterými procházíš, zkarikované, aby Ti nastavily opravdu velké zrcadlo, které nepřehlédneš. Důležité je tady vrátit se k době, ve které byl článek tvořen – byla jsem se „široce otevřenýma očima“ prováděna svými dny a nocemi jako bych byla „slepá“ a musela jsem vnímat a chovat se vůči vnímání jinak, než v obvykle. Moje psychika byla v extremním režimu a to mnoho měsíců za sebou. Teď mám větší volno, ale pořád dost makám. Život je jen jeden, ale skládá se z mnoha po sobě jdoucích životů, při kterých nabíráš zkušenosti.2)bagatelizovat životní peripetie: Dávala jsem svůj náhled jak se dívat do zkarikovaného zrcadla, které Ti ukazuje Tebe v procesu temné noci duše. Humor prostě funguje. Chápu, že je obtížně zprostředkovatelný proces, kterým jsem procházela a stále procházím. Kdo se nedokáže svým peripetiím zasmát, má to o hodně těžší. Ale pochopitelně, smát se nemusí, může se na ně mračit :)Inko, reaguješ na temnou noc duše. Temná noc duše je něco jiného, než světonázor nebo každodenní všednodennost. Temná noc duše dle sv. Jana od Kříže je: „nakolik se božské světlo prostě a v ryzosti do duše vlomí, natolik ji spíše zastírá temnotou, činí ji prázdnou a uvádí v nic všechna její částečná uchvácení a zaujetí věcmi shůry i zdola; a také čím menší prostotou a ryzostí se vlamuje, tím méně duši opanuje a je jí menší temnotou. Je to něco, co vysloveno se zdá být neuvěřitelné, vždyť nadpřirozené a božské světlo zastírá duši temnotou tím víc, čím víc má jasnosti a ryzosti; a čím méně, tím méně ji zatemňuje.“ (sv. Jan od Kříže, str. 123). Ad zhoubný náZor – tomu se klidně zasměju a nechám to duchovní cestě. Ad zhoubný náDor – on tam kvůli něčemu vznikl a má nějaký důvod. Rozhodně když se skloubí cesta lékařská a cesta duchovní, můžeš jedině vyhrát (je-li to Tvá pravá vůle)Ad.3 a dno – už jsem odpovědělaAd.4 a čtyřiadvacetihodinová práce – to je temná noc duše. Nepochopíš to, dokud to neprojdeš. Tam nelze uniknout. To není jako si otevřít knížku a moci jí kdykoli zavřít. Odkážu na zvláštní efekty člověka…Ad láska k Bohu: Tak tam Tě rozhodně dostat nechci. Debaty o Bohu nejsou to, co bych tu chtěla vést. Každého jeho věc, jak to má v sobě nastavené a jak to vidí. Koneckonců jeden svět – mnoho manifestací Boha a přesto jeden člověk.Ad. dna: mám stále ráda dna. Jsou tvrdá, jistotná a jasná. To nevylučuje, že mohu mít ráda i cestu.

  11. 2Oupi:Je a není to tak, jak to říkám. Jsou věci, které nelze změnit. Když ale člověk vyvolá komunikaci s vyšší silou, když se rozhodne, že ta určitá vyšší síla k němu nebude taková, ale bude mít hranice, tak to není fantazie, ale jasné vymezení hranic a o tom mluvím. Když se budu chovat tak, jako by zítra měl svět skončit na základě třeba nějaké víry, kterou mi kdosi zprostředkuje, dávám té víře moc se mnou zacházet tak, abych věřila, že je zítra konec světa a já se chovala bídně a špatně a musím se vykoupit, jak už to u takových věr bývá nakresleno. Když přijde nějaký odraz shora a bude mi říkat, že si mám nabarvit vlasy na černo, jinak nebudu milostivě přijmuta, tak je to hranice, kterou nepřekročím, protože mám svou blond ráda a narodila jsem se s ní a chci to tak. Proto se vymezím vůči takovému zdroji a on už si to nedovolí. Je to o zkoušce hranic při praktickém styku s jinými „neviditelnými“. Tohle byly pochopitelně karikované příklady, které se mi nestaly, ale pochopitelně, stávají se podobné absurdity a jsou to jen zkoušky, kam až si necháš ty druhé zajít a o tom jsem mluvila. Hezky to vypíchla z Anthony de Mella Christine, na její verzi něco pravdy bude: http://christine.bloguje.cz/527293-andele.php

  12. Ještě doplnění2Inka: Ad děti: ale I kdybych NAKRÁSNĚ s dětmi dělala, nemůžeš slučovat můj duchovní život a cpaní něčeho z něho „dětem“ nebo komukoli. Zaprvé na informace musí člověk dozrát a za druhé, bylo by to házení perel sviním, o čemž to není. To je to samé, jako si představovat, že tady v esoterické rubrice budu mluvit naprosto o všem, co žiju. Nebudu. Budu mluvit sem tam o něčem, o čem uznám za vhodné se tady zmínit. „Vědět, chtít, odvážit se a mlčet“. 2Oupi: Abychom si rozuměli – nemluvím o božství jako takovém, mluvím o nižším astrálu. S božstvím se těžko můžeš domlouvat v takové komunikaci a navíc, taková komunikace s ním ani nepřichází v úvahu. Já mluvím o různých bytostech, které se dokáží schovat za masku někoho jiného. Více viz. článek Christine, na který odkazuji.

  13. díky Lucy ta tvou otevřenou odpověď a hlavně za tvůj čas; ne každý má ale dar takového písemného projevu jako ty, možná by to chtělo osobní setkání, a spousta věcí byy vyzněla jinak. Jenže…, já jsem z jiného „těsta“ a proto mám rád „normální Lucy“, která mluví o svých bolestech a potížích při shánění toho správného léku,než o světlech a tmách,protože si prostě myslím, že v tvých letech se dá žít i jinak, nezlob se :o)

  14. 2 Inka: Když ono je to tak, že obvykle si cesta vybere Tebe a ne Ty cestu. Přijde, stane se Tvou součástí a Ty nemáš jinou možnost, než jít. Můžeš se bránit, vzpírat a snažit se vyhnout svému údělu, ale tím nic nevyřešíš, jen se uvrhneš do ještě horších průšvihů. Alespoň u mne to tak bylo a nejsem sám. Pak jsou ti, kteří mají duchovní cestu jako módu, jako kus oblečení, který se jim líbí a který odloží či vymění za jiný. Souhlasím, že by rozhodně udělali lépe, kdyby se raději věnovali něčemu jinému.viz např.:http://kojot.bloguje.cz/485661-o-svodech-dabelskych-i-nebeskych.phpPS: Ujišťuji Tě, že se s Lucienne ve svých letech věnujeme i jiným věcem, než esoterice 😉

  15. 2Inka:Víš, mám mnoho stránek a mnoho tajemství. S některými jsem se prostě narodila a musím si je „odžít“ jak nejlépe umím. Esoterická část mne je velmi silná část, v letech, která předcházela temné noci duše a následně v procesu temné noci duše jsem prakticky nežila jinak, než duchovně. Nebylo to o knihách, v podstatě jsem nečetla. Nebylo to o módě, o filosofii, o pseudohraní si na „někoho“. Nemohla jsem si vybrat, zdali tou cestou půjdu nebo půjdu jinou, narodila jsem se tak a jisté dary se rozvinuly až neuvěřitelně a chodily mi takové situace, kde jsem svých schopností využívala na sto procent. A tak jsem svou cestou šla ráda a z plných plic si ji užívala. Ale „občanský život“ v podstatě nebyl. Každá cesta má svou daň. Já své daně nelituju, naopak, přijímám ji s díky. Běžná Lucienne se stavěla normální tváří na tomhle webu, ale žila tři životy, jak řekla v článku „Temná noc duše“. Proto byly blogy oddělené, aby nešokovala a lidem nekazila iluze o Lucienne. Ale třeba mě budeš mít rád i s mými tajnůstkami a nezvyklostmi:)2Kojot:Jasně, věnujeme se třeba magii a tarotu, co? :)))

  16. Mne si také moje cesta tak nějak našla a teď když už člověk nějak vykročil není možné se vrátit. Nejen, že to není možné, ale už se ani nechci vrátit do dob s klapkami na očích, i když mi můj současný život přináší to, že už nejsem schopen být stejný jako většina lidí, až většinu lidských věcí také dělám. Nicméně každá taková cesta, vede-li ke světlu trochu i oslepuje a přináší zvláštní překážky.To jak vidíme cestu, její projevy a to, co díky cestě vnímáme je různorodé a i lidé na podobné cestě to popíšou úplně jinak. Natož pak ti, co jdou po cestách více odlišných. Proto myslím, že ta diskuze nějak nemá pointu.A ještě k těm temným nocím. Z toho, jak vás čtu si myslím, že temnou nocí ducha z vás nikdo zatím neprošel. I já procházím jen různými stádii temné noci smyslů. Ta opravdová noc ducha je jen jedna v životě a nelze ji myslím s ničím jiným zaměnit.

  17. 2Vindy:Vítej v naší nicneřešící diskusi 🙂 Diskuse pochopitelně nemá mít žádnou pointu. Spíš má tak nějak tříbit smysl pro sloh… :)))))Ale teď vážně: cílem tu není mít „pravdu“, spíš nahlédnout na názory druhého. Třeba inka i Oupi mne velmi obohatili a teď i Ty. Doufám, že jsem obohatila na oplátku i já je. Nelze v té cestě jít nazpátek, to je pravda. A vlastně ani nechceš, to je taky pravda. A ohledně toho, kdo prochází či neprochází temnou nocí? To víš… 🙂 Jakou máme cestu a zdali ji procházíme se ctí, to ví jen ten, kdo nás v ní provází………..

  18. 2 Vindy: Souhlasím. Temná noc ducha je opravdu „nejvyšší level“, který se týká a bude týkat jen nemnoha z nás (těch šťastnějších či těch méně šťastných? Bůh suď…). Lucienne mluví o temné noci duše a já si k tomu nějak automaticky dával rovnítko k noci smyslů. Tedy noc věcí duševních a tak.

Komentáře nejsou povoleny.