Jak Kojot nechtěl, aby ho zkazila sláva

Mám doma místo spisovatele "spisovatele slavného" . Jeho rekord v návštěvnosti činí od úderu půlnoci do dnešního podvečera přes 1300 originálních IP adres a 3000 prokliků. Kojot díky tomu nelení a uvažuje o tom, jak bude dál vést svůj blog, aby nepodlehl nemorálnímu apelu psaní jen "vysoce chytlavých článků" a zanechal mu také tu odbornou kvalitu hermetickou a poetickou, kterou mu vtiskává už nějaký pátek.

Co s tím?

Většina normálních chlapů by se vezla na vlně nadšení, doma juchala a zapíjela slávu, obvolávala kamarády před nimiž by se hlasitě bila v prsa a doma by byla slavnostní večeře a bouchalo by šampáňo.

U nás ne… U nás se řeší budoucnost. Jak zachovat blogu jeho tvář i přes tlak čtenářsky úspěšných článků, které se nemohou a ani nechtějí srovnávat s články odbornými, vážnými, důležitými pro duchovní oblast člověka a Kojota obzvláště. Chtěla bych, aby si to užil, aby seděl a zíral na TOPList a radoval se a ne aby se přes tu chvíli osobního triumfu rovnou přenesl. Prostě bych chtěla, aby si prožíval tu radost, která by z něj tryskala a sahala by mu až do morku kostí.

Ráda bych ji prožívala s ním… Takhle už zase jenom démon perfekcionismu, tentokrát literární, chytá další oběť do svých sítí.

Je mi to trošku líto. Cítím, že je o to hluboké prožití faktu "jsem zatraceně dobrej blogger na kterýho chodí zatraceně mnoho lidí", tímhle způsobem myšlení ochuzen velmi lehce a téměř až nečestně připraven. Přitom si to zaslouží. Zaslouží si tohle všechno cítit, prožít, užít si to do mrtě.

Nejenom pomíjivá sláva, co je jako tráva, zanechává myšlení poznamenané. Také taková nemístná skromnost a odnímání prožitku "tady a teď" pro iluzorní "potom", které je v tomto případě nesmyslné. Proč si to neužít? Už zítra budou novinky vonět včerejškem. Je důležité pro psychiku člověka jako takového najít si na ně čas a neztrácet svou realitu jen starostmi a honěním za iluzorním "jaké to bude potom, aby to bylo dokonalé".

Vždyť i Maslov píše o sebeaktualizaci, seberealizaci, vrcholku pyramidy, kterého se nesnadno dosahuje pro ostatní potřeby. Stát na svém vrcholku a mít svých pět minut slávy…

Jak jste na tom Vy? Užíváte si zasloužených vítězství a nebo si také neustále posouváte hranice, kdy si dovolíte cítit slast?

Koho tím sami v sobě vlastně tvoříte? Vítěze? Maratonce? Flegmatika?

Nebo někoho jiného?

54 thoughts on “Jak Kojot nechtěl, aby ho zkazila sláva”

  1. Mívám záchvaty uspokojení nad tím, že jsem čten, kladně hodnocen či má práce oceňována i mimo běžné „oceňovací postupy“. Je to příjemné a jednou za čas doporučuju každému muži. Partnerka by pak měla zvládat v takových chvílích prohlásit: „No vidíš jak jsi šikovnej!“ Domácí klid a spokojený chlap zaručen, tisíce děkovných dopisů… ;)Ale vysoká návštěvnost blogu je věc dvousečná, pozor na to!

  2. slast Posouvání hranic – to je ta slast, návštěvnost se zvedla, protože to začalo být komerční…

  3. Chvála2Jenn:Mám to stejně. Obzvlášť díky tomu, že konkrétně Ty si pamatuješ, že jsem u Gomby zaplakala po Inkovi, co jsem ho přes půl roku neviděla a Ty jsi mě na něj nasměrovala a vyrostlo z toho něco velmi pěkného, čeho si dost vážím. Chválím za všímavost a pamatováka a ještě jednou děkuji za všímavost:)2Arthur Dent:To věřím, že máš záchvaty uspokojení nad svou čteností 🙂 Bylo mi líto, když jsi přestal psát a pak jsem až za dlouhou dobu, velmi nedávno, zjistila, že znovu píšeš. To víš, pamatuju si Tě, četl ses dobře. Obzvlášť poslední věty z Tvého rozlučkového blognutí mám stále na paměti: „Stal jsem se o 263% zahořklejším, o 117% zatrpklejším a o 331% agresivnějším.A v neposlední řadě jsem si trošku vylepšil sloh.“ Ale přeci jenom se přiznám, že se sice chodím koukat a číst, ale špatně se mi komentuje, protože máš tak napsaná pravidla pro komentátory, že si říkám, že můj komentář by třeba jenom pochválil, jenom by tak kníknul, že se mi tam líbilo to a to a přitom by to nemělo tu obsahovou hodnotu, kterou vyžaduješ v Pravidlech moštárny http://zapisnik.maly.cz/491765-pravidla-mostarny.php?KeepThis=true&TB_iframe=true&height=500&width=800. Nechci Ti hnojit bezobsažnými komentáři blog. Často k tomu, co píšeš totiž nevím, co hodnotného dodat. A nehledě na Tvoje desatero, to už je úplně misantropický. Tak jsem trochu zastrašená takovou ukázkou síly, víš… Ale aspoň už víš, proč moc nekomentuju…Snažím se být chápavou partnerkou a chválit chválit chválit. Jestli je Kojot spokojený, to musí vědět on. Každopádně nějaký jeho kamarád říkal, že si Kojot nemůže stěžovat 🙂 2Ibrahim:Tak toto je cenný postřeh, pokud ho chápu správně. Nicméně – je článek o abstinujících alkoholicích, dlužnících a přiznání se k vymýšlení horoskopů komerce? Je to stejně zapeklitá otázka jako kdybychom se přeli o tom, zdali je psaní o hermetice a okultismu duchovno. Je a není to komerce. Líbivé články se širokým dosahem jsou hodnotné pro širokou veřejnost, zatímco úzkoprofilové články o vesmíru a thelémě a religionistické studie jsou k nezaplacení pro úzkoprofilové hledače vědění, kteří se jinak odvažují a mlčí. Oboje je hodnotné.Komerce jako reklama, jako že je na Kojotově blogu asi týden, zatím nevydělala ani na slanou vodu a přesto jsme za ni museli zaplatit, protože to je fér a je to tak v podmínkách Bloguje.cz. Kterou komerci jsi vlastně myslel? A stále si myslíš, že to komerce je?Máš hodnotné postřehy, říkám to radši ještě jednou. Všímám si tvých asociací od té chvíle, kdy jsi začal komentovat. Jen tak dál…

  4. První d§leřitý akt, který jsem na http://www.ateo.cz spáchal byl ten, že jsem vyhodil počitadlo. Mám statistiku, vlezu do ní tak 2x měsíčně. Už jsem hodně přes 2 miliony. A co s tím?Na blogu jsem počítadlo zlikvidoval rovněž. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že si mohu nauploadovat třeba 200 přístupů za pár minut. Prostě tenhle nástroj je CHUCPE… 🙂

  5. 2Arthur Dent podruhé:Na druhou stranu, to že já mám nějaké hranice, neznamená, že je tak nastavené mají všichni. I přes Tvá opatření jsou u Tebe komentátoři, kteří si evidentně nejenom, že nepřečetli misantropovo desatero, ale chovají se jako idioti.Je vidět, že vysoká čtenost má svá úskalí a Ty na ně právem upozorňuješ.Popravdě řečeno, netuším, co bych si počala už jenom s první otázkou pod Tvým článkem o Českých linkovacích službách http://maly.bloguje.cz/564627-ceske-linkovaci-sluzby.phpMožná bych odkázala na Tvé blogovací desatero ;)Neuvěřitelný, jak někteří lidé mohou reagovat na naprosto neškodný článek. A to mi připomíná, že nyní chápu zcela jasně, proč skončil „Převážně neškodný“…Zašel na zcela škodnou…

  6. Arthur Dent: Teda tohle kdyby mi někdo řekl tak si připadám jak troska která nikdy nic nedokázala a teď konečně přišla jiskra naděje.Jestli je ta návštěvnost jednorázová a ne průměrná tak dělá jedině dobře že neslaví. Takovýhle návaly se musí okamžitě využít aby se z těch lidí stali pravidelný čtenáři.Osobně se k tomu snažim přistupovat stejně. Co tvořim ? Tvořim si nějakou pěknou psychickou poruchu, doufám že vznikne nějaká v knihách naučných ještě nepopsaná, … mueheheh :o)

  7. 2aTeo:Věřím tomu, že máš čtenost přes dva miliony na Tvých stránkách. Jsi prostě dobrej.Tvoje ignorace počítadel vychází z toho, že Ty víš, že jsi dobrej a víš, že máš čtenost a je Ti to vcelku jedno. Asi jako když si milionář zajde do najdražší restaurace na pivko a nepočítá drobný…Ale většina lidí není tak bohatá, aby popíjela v nejdražších restauracích, stejně jako drtivá většina není tak drsná, aby linkovala nic, nothing, nichts a kulový a vyhodila čítače. 🙂

  8. O čtenosti nic nevím a snad ani vědět nechci, psal jsem o fotomontážích… a to číslo je za 3 a půl roku. 🙂

  9. 2aTeo:Já vím, že jsi psal o svých stránkách a ne o čtenosti. Rozlišovala jsem sama v sobě, i když jsem napsala jen „čtenost“ místo i „koukanost“, zahrnula jsem to pod jedno slovo. Wow, dva miliony čtenářů za 40 měsíců? To je 50 tisíc za rok a to je pořád víc než co mají méně úspěšní stránkaři. 😉

  10. Přepočítej si to… 🙂50 tisíc je průměr za měsíc… psal jsem „hodně přes 2 melouny“, ale pravda je, že nejméně třetina jsou odpůrci, prostě ti, co mě paradoxně „nemusí“. Možná i proto nemám na žádném ze svých webů odkaz na ten druhý… to by bylo v komentářích nablito! :-/

  11. Nemám úplněnulovou návštěvnost, ale skoro jako bych měl. Slavím když ke mě přijde po napsání článku padesát čtenářů, jednu dobu jsem měl i pravidelné komentátory.Jo když píšete nudně…Tož tak.

  12. Ale Mikine… Ale Mikine… Ale Ty jeden Mikine…Ty Mikine jeden jednovatej… Víš, tak krásnou fotku, jako jsi měl u tohoto článku http://mikin.bloguje.cz/537436-pribeh-k-fotce.php,to když jsem skládala tyhle fotečky dohromady, tak jsem na tu Tvoji docela myslela… Sice není mrazivá, ale je od všeho tak vzdálená, že by určitě taky chladila.K téhle fotce se dokonce docela často vracím – jen tak se podívat.

  13. Hm.Pokárání beru. :-)A za pochvalu, díky. Teď už jsem ve stavu kdy ji dokážu brát vážně. Před nějaou dobou, ne až tak dávnou, bych se utopil v pochybách: „Jak to ta lucy jeno myslela…“. Díky. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.