Současná společnost

Pro dnešní společnost je typický překotný přerod spirituality, hledání a nacházení. Je možné najít při duchovním hledání všehochuť zdrojů, které mohou a nemusí obsahovat věčné pravdy odjakživa skrývané pod různými převleky.

Ať se však podíváme na cestu starověkých civilizací, jako jsou třeba Mayové a jejich proslulý Tzolkin, Haab a „dlouhou řadu" dávající dohromady jeden časový cyklus, ke kterému dopočítáváme předpovídaný konec světa v roce 2012, egyptská mystéria či asijskou nebo indickou kulturu, věříme, že nás zavedou k úsvitu, tam, kam směřuje naše cesta. Za světlem…

Málokdo chodí za tmou, i když i v současné společnosti lze najít kulty vzývající temnotu, není to obecný jev a směřování většiny.

Co však znamená temnota pro dnešní společnost? Smrt a po smrti nic, velké temno? V naší společnosti i přes všechnu osvětu různých duchovních směrů převládá thanotofobie jako nemoc naší doby, strach ze smrti. Mnoho kultů a náboženských směrů právě na faktu konečnosti cesty všech bytostí postavilo svoje učení a tak ten, kdo se zajímá, najde kupříkladu buddhistickou meditaci o smrti a pomíjivosti nebo phowu – praxi vědomého umírání. A vida, opět jsme u světla, ale tentokrát se snažíme vcházet do světla místo za světlem. Vědomě a beze strachu.

Rysem současné společnosti je však i medializované sdělení pravd, která ten, kdo předává, považuje za hodna slova. Problém však nastává, když předávající nemá náležitý esoterický základ a dostatečně dlouho světlo nehledal, neboť místo toho sděloval, jak kariéra žádá.

Chtít, vědět, odvážit se a mlčet…

Chybí-li dostatečné vědění a čas, který člověk nezbytně potřebuje na strávení informací a uvedení je do praxe ve svém životě zatímco se odvažuje a mlčí, nemá reálnou šanci opravdu sdělit jinému hledajícímu právě tu „pravdu", která by byla víc než jen slovy s prvoplánovým významem.

Jako takový příklad bych mohla uvést film Viliama Poltikoviče: Dotek z druhého břehu, který jsem shlédla v rámci festivalu Pražské brány 2007 ve Světozoru v Lucerně.

Bylo nabito. Sedělo se i na polštářích na schodech v sále a na některé nezbyl ani polštář, tak zajímavé téma to pro návštěvníky bylo. Promítal se film, který o smrti pojednává, čerpá z Tibetské knihy mrtvých a byl točen v Čechách, Nepálu a Tibetu – dal se tudíž očekávat určitý duchovní přesah. Leč ouha – v pasáži, kde se mluví o různých druzích světla se skončí aniž je řečeno to nejdůležitější z celé Tibetské knihy mrtvých – abyste nechodili do příjemného mléčného světla, ale šli do ostrého bílého, které svítí tak, až bolí.

Zarazilo mě to. Když jsem se pana režiséra ptala, proč skončil právě před tou pasáží, řekl:"Nevím, o světlech tam toho bylo hodně, vždyť jsem mluvil o tom mléčném, které zmiňujete a i o barevných světlech. Zdá se Vám to málo?"

Je to opravdu dost?

12 komentářů u „Současná společnost“

  1. 2ann:můžeš, je to k věci. V klasickém tibetském textu Bardo Thödol, známějším jako Tibetská kniha mrtvých, nacházíme jednu nesmírně podstatnou informaci, která je důležitá nejen umírajícím, ale i živým. Jde o definování dvojího světla: Tím prvním světlem je oslnivé blankytné světlo, jež je jasné a jiskřivé, ostré a třpytivé, že je tvoje oči sotva vydrží. Ale ve chvíli, kdy se objeví toto světlo, pronikne k člověku také matné bílé světlo bohů…Následující duševní pochody umírajícího popisuje Bardo Thödol takto:“V této chvíli se tě pod vlivem špatné karmy zmocní z toho oslnivého blankytného světa, představujícího moudrost dharmy, hrůza a strach a budeš před ním chtít prchnout. Z onoho matného bílého světla bohů se v tobě naopak zrodí pocit radosti. Nenech se v tomto okamžiku znepokojit ani zastrašit oním velmi jasným a ostrým, jiskřivým a třpytivým blankytným světlem, představujícím jasné světlo nejvyšší moudrosti! (…) Z onoho matného bílého světla bohů se neraduj, nelni k němu, neprahni po něm! Budeš-li k němu lnout, poputuješ do světa bohů a budeš se pohybovat v kruhu šestera stavů. Je to překážka zatarasující ti cestu k osvobození, proto se na ně nedívej…“ (str. 55)Pokud Tě někdy jímá hrůza a strach, tak to až fyzicky „bolí“. Jasně, jsme ve stavu „po smrti“, takže se můžeme přít, zda hrůza a strach putující duše mezi různými světly „bolí“. Ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.Podle mě mé vyjádření vystihuje daný stav duše dostatečně jasně.

  2. Inu……podstatná informace, důležitá pro umírající… asi jenom ta, kdy už to konečně budou mít za sebou. ;)Mně se kdysi podařil husarský kousek a jeho následkem byla klinická smrt. Žádné světlo jsem nezahlédl, nic víc, jenom úlek a potom tma…

  3. 2aTeo:Tak to jsem ráda, že ses probral bez následků. Představ si, že bys místo kokotin o černých dírách tvořil kokotiny o bílém světle :)))))Ale jedno máme všichni společný – žijeme tady a teď a ještě jsme neumřeli, takže můžeme jen hádat 🙂

  4. pro mě to není nesmírně důležitá informace. Pro mě je důležité ovlivňovat karmu přítomností. Nemá smysl studovat, jakým světlům se vyhnout a jakých se bát až přijde smrt. Když nezvládneš život v přítomnosti, teď a tady, budou ti tyhle vědomosti stejně k ničemu. A to ostré bílé světlo nebolí. Vím to.

  5. Cyklus zrození a bílé světlo2ann:Ostrým bílým světlem se vymaníš z cyklu zrození. Je zajímavé, že tu ještě jsi, takže pravděpodobně mluvíš o jiném světle, než o tom, které nastává v tom daném okamžiku, který jsem si vybrala k zamyšlení. Zkus si přečíst Kojotovu úvahu o Dvojím světle http://www.kojot.bloguje.cz/535992-o-dvojim-svetle-pozitivnich-lidech-a-krestanech-kteri-maji-v-leccems-pravdu.php Zajímavé mi přijde, že Bardo Thödol přikládají různí lidé už mnoho století takovou váhu.

  6. takže si o tom světle můžeš jenom číst a přemýšlet. Vím, že jsou věci, kterých přemýšlením ani čtením nedosáhnu ani se jim tím nepřiblížím. Myšlenky jsou jen myšlenky. Můžu o nich zase jen číst a přemýšlet…:-) mohou se zdát úžasně přitažlivé a zajímavé, ale ve skutečnosti pro mě nemají valný význam, pokud je nedokážu praktikovat v každý vteřině svýho života. Naznačují lidem jen touhy a ambice.Mnohem víc je pro mě důležité osobní raktikování a prožitky, než přejímání cizích teorií, názorů, myšlenek a systémů. Je to jen doplnění a opravdu, jen zajímavůstka.

Komentáře nejsou povoleny.