Jak jsem bránila Kojota před Kojotem

Před několika lety, když jsem zjišťovala určité informace z esoteriky, jsem narazila na Jaroslava ze stránky Ritual.cz .

Jaroslav z té doby publikoval 56 článků , povětšinou velmi kvalitních, které mě oslovily svou propracovaností, nápadem a zkušeností, což mnoha jiným zdrojům chybělo. Ono udělat i kvalitní kompilát není jednoduché, natožpak kvalitní vlastní tvorba k tématu. Kromě Jaroslava tam bylo mnoho dalších identit, které se s Jaroslavem střetávaly v komentářích, jak jinak.

Byl srpen 2005…

Tenkrát jsem hltala každý komentář, který Jaroslav odpověděl a myslím, že jsem měla velmi slušné povědomí o všem, co souviselo s identitou Jaroslav – dokázala jsem odkazovat, citovat, tiskla a rozšiřovala jeho články, diskutovala s kamarádkami o tématech, jež Jaroslav nadhodil a zpracoval a kolikrát mé okolí znalo víc o Jaroslavových názorech než o mých vlastních, protože jsem o něm mluvila jednu dobu docela často.

Jaroslav byl pro mě někdo, kdo je fakt dobrý a umí. Jaroslav byl ale také někdo, kdo je kolikrát tak ošklivě stíraný, že mě to vážně mnohokrát strašně ale opravdu strašlivě štvalo. Jak mu mohou ostatní, co vůbec nepíšou a když už vyplivnou nějaký ten článek tak nedosahuje zdaleka Jaroslavových kvalit, tak solit debaty? Nespravedlnost do očí bijící mnou lomcovala a emoce mnou zmítaly.

A protože Jaroslav byl a je známý svými mystifikacemi, což i jeho přezdívka Kojot potvrzuje, rozhodla jsem se udělat také jednu mystifikaci. Zakládala se na textu, který vyšel Jaroslavovi A. Polákovi na Neviditelném psu – "Zdraví jen pro bohaté".

V komentářích k úvaze o zdravotnickém systému na jednom z nejsledovanějších serverů se pochopitelně ozvalo mnoho lidí, kteří byli mimo, jak už to tak bývá. Mezi přítomnými komentátory byl i Skelig, notoricky známý z Ritualu svými arogantními kecy a rovnou se do Jaroslava navezl a také to bylo mimo téma. Jaroslav na svou rozladěnost z debaty v komentářích reagoval článkem Odhalování projekcí aneb O užitečnosti srážky s blbcem, která vyšla v jeho neknize Kníkání aneb Úvahy prašivého Kojota a zároveň na jeho weblogu tento rok. A když už byl rozladěný i Jaroslav, jindy mírně reagující na výpady komentátorů a zrovna na tak osobní téma, dopadla pomyslná poslední kapka do mého poháru.

Kníkání

Na základě tohoto popudu vznikla mystifikace, která nikdy nikde nevyšla, protože poslat ji Jaroslavovi na mail aspoň z hecu a podpořit ho tak, to bylo něco, co bylo pro mě nepředstavitelné, něco za hranicí .

Když jsme se potom seznámili a já mu povídala o tom, jak mě ten Skelig naštval a já reagovala tak a tak, Jaroslav se tak zvláštně pousmál a řekl, že žil několik identit současně a na nich se v rámci svého magického výcviku pro zpružnění mysli a zbavení se některých zafixovaných postojů na Ritualu cvičil. Skelig byl jednou z těch identit, stejně tak jako Lucifer, Kojot, Jof a další.

Mohu říci, že v tu chvíli jsem na pár minut kontemplativně ztichla a velmi hluboce se zamyslela a to nejenom nad sebou a svými reakcemi…

"Zajímavé bylo nahlížet nějaké téma různými úhly pohledu. Tedy – nejen si to v duchu představovat, ale také to zcela konkrétně zformulovat. K mnohým tématům jsem měl zcela konkrétní a vyhraněný postoj a díky tomu, že jsem si vyzkoušel postoje diametrálně odlišné, umožnilo mi to osvobodit se od některých vnitřních dogmat. Vlastně šlo o přepínání mezi způsoby myšlení a prožívání. Průběžné přepínání mezi Luciferem a Jofem v rámci jednoho večera bylo velmi očistné… 😉

Metodu, kterou jsem použil, bych celkem doporučil (byť třeba v méně expansivním měřítku) jako celkem účinnou pro případ, kdy se chce člověk zbavit nějakého rigidního postoje.

Co se prožitků týče, bezprostředně převažovala radost ze hry. Subtilnější pocity se objevovaly v různých životních situacích, kdy jsem se cítil svobodnější, nefixovaný na ty či ony názory. Celkově se zvýšil pocit odstupu a nadhledu."

Celkově je text koncipován jako omluva Skeliga Jaroslavovi za unáhlený komentář. Na formě jsem nic neupravovala, i když dnes bych text asi napsala jinak a hlavně – už bych se nestyděla se zapojit do diskuse jako tenkrát. Tudíž veškerý přetlak z mlčení je nacpaný v těch pár řádcích.

Text zveřejňuji proto, že ne vždy je vše tak, jak se zdá a i když sledujete něčí aktivity dlouho a máte pocit, že už víte, nemusíte vědět skoro nic z toho důležitého – z pozadí – a také nemusíte vědět, kdo tahá za nitky. Ne každá hra je laskavá a ne každá hra je o peníze… Někdy hrajeme i sami se sebou a o sebe. Otázkou ovšem je, zdali jsme si vědomi, zda cvičíme nebo házíme ostrými – někdy se totiž rozdíl může v konečném dopadu stírat…

Milý Jaroslave,

rád bych se Ti omluvil za svůj unáhlený komentář k Tvému článku na Neviditelném psu.

Protože mám formální akademické vzdělání, jak vidíš z mých příspěvků, dal jsem si závazek, že nebudu publikovat – a to ani v komentářích – zjevné nepravdy.

Ve známost jsem to dal svým komentářem ke článku:

________________________________________________

Je potřeba opravdu spec. vzdělání a předpoklady?
Thursday, 24 March @ 22:54:12 CET

… Abych mohl kritizovat nějaký pojem, musel bych se seznámit s tím, jak s ním pracují ti, kteří jej zaváděli či rozvíjeli. Jinak to prostě nejde.

Závěrem?

Vágní představou nelze operovat – tedy ani ji využívat pro svá tvrzení, ani ji kritizovat.
A o to tu jde – mlčet lze o všem, ale mluvit bychom měli jen o tom, co jsme poctivě vstřebali…

______________________________________________

A proto uvedu svůj komentář na pravou míru.

Jaroslava naštvala slova paní Emmerové o tom, že zdravotní pojišťovny již nebudou sociálně slabým nemocným poskytovat možnost úlevy od doplatků na léky. Příspěvek měl minimálně dvě roviny, na kterých se dalo s Jaroslavem polemizovat.

Za vrchol cynismu v debatě k článku považuji příspěvek pana Kohouta, který říká, že možnost doplatku (u léků) nebude ani pro bohaté, protože další připravovanou fází (reformy zdravotnictví) je možnost doplatků zakázat pod heslem „chcípni, pacholku". Chápu, že Jaroslav se cítil být konsternován.

Jaroslav šel s vlastní kůží na trh, jako člověk, který již něčím prošel a zkušenost z něj hovořila.
Trh pro Jaroslava k polovině srpna 2005 činil 2520 čtenářů (počet přístupů na stránku) ke článku „Zdraví jen pro bohaté".
Počet komentářů byl 133, počet identit 37 (i s Jaroslavem a mnou), z toho vyplývá, že každý zhruba sedmdesátý čtenář se zapojil do debaty.
Když v debatě sečteme komentáře přímo k Jaroslavově zkušenosti, dostaneme se k číslu 9. Celkově na Jaroslavova slova, smysluplně navazujíc, reaguje pouhých 14 komentářů.
Z toho kritických komentářů vycházejících z Jaroslavovy finanční situace je i s mým komentářem jen 5. Což je zhruba něco přes 5% z celkové diskuze a k počtu zobrazených stránek (čtenářů) nějaká 0,2%.

________________________________________________

Jaroslave, zdá se, že se v lidech zase tolik nevyznáte…
Jistě máte pravdu, že někteří účastníci debaty do vašich názorů vnášeli své projekce. Ale je tu ještě jedna důležitá motivace, kterou jste opominul. To, čím jste si parádně zavařil, bylo zveřejnění vašeho měsíčního příjmu. Uvědomte si, že (ať se vám to líbí nebo ne) spousta lidí používá peníze jako zásadní měřítko při svém hodnocení druhých. Myšlenkový pochod vašich kritiků: >>Jak proboha může takový 'loser', který se zmůže jen na 6000 měsíčně, publikovat článek na Neviditelném psu?<<
Takže: závist + neschopnost si vás zařadit.
Z článků na Ritual.cz, které jsem od vás četl, jsem měl pocit, že se v lidech vyznáte lépe… 😉
Skelig, skelig@centrum.cz, 80.83.66.242
______________________________________________
__


Z tabulky níže uvedené můžeme vyčíst, že většina komentářů směřovala ke kritice systému a s Jaroslavovými myšlenkami souvisela asi jako hodinky a holinky – oboje se natahuje, respektive pod jménem „lékařské péče".

Účastníci diskuze si komentovali vlastní nápady ohledně systému zdravotnictví, případě popisovali vlastní zážitky. Spíš než polemizovat s Jaroslavem komunikovali na jimi nasazené úrovni typu: „…jo, zdravotnictví, do toho padá peněz, teta…"

V podstatě to vidím jako tyto dva protichůdné komentáře ke sbírce povídek „Ježíšku, já chci plamenomet 2000 – 01" z . Je to o tom, co kdo v článku (knize, jiném médiu) hledá. Mimochodem: Jaroslav tam uveřejnil na horních příčkách své 4 povídky včetně vítězné povídky "Soumrak".

__________________________________________

Balt – 2.9.2002 9:18:00
A viete čo je na knihe najhoršie ?? Že poviedky su zoradene podľa umiestnenia v súťaži. Teda, čím Ďalej človek číta, tým Ďalej je to horšie… a čitateľ vie, že to je len horšie :-))


Patejl – 17.9.2002 8:55:00
Je opravdu škoda že jsou povídky řazeny podle umístění, protože ty nejlepší sou na konci. heslo "nasilí, krev, sperma atd.." vystihuje pouze pár povídek. Např. "Nabitá noc" nebo "Kouzelný večírek". Nejen že sou pojaty brutálnně ale i vtipně, což se nedá říct o vítězne povídce "Soumrak" která stojí za uplný h***o.
Kašlu na příběh a brilantní vyprávění. Kniha má být zvrhlá a brutální, což se o téhle říct nedá. Škoda.
___________________________________________

Někteří lidé prostě programově kašlou na příběh a brilantní vyprávění. Chtějí se bavit něčím úplně jiným, což, jak je vidět z Jaroslavova písemného projevu, tam není.

A proto asi, Jaroslave, nereagovala ta většina z těch 36 (včetně mě) komentátorů samovybraných z těch 2520 čtenářů Tvého článku, přímo na tebe a k věci. Protože ji tam prostě neviděli a jeli si ve své realitě ve svých vyjetých kolejích.

Skelig

Utříděné komentáře k článku:

Polák, Jaroslav A., Zdraví jen pro bohaté, 28.1. 2005

Bohužel dnes už nelze přečíst komentáře, neboť Neviditelný pes v archivu 2005 prostě nemá už ani žádnou statistiku čtenosti a ani jeden komentář… Tedy alespoň ve stručnosti si zde v tabulce můžete přečíst, čeho se komentáře týkaly. Ono by to čtení bylo touto formou mnohdy lepší, než číst celé internetové debaty 😉

 

počet článků

reakce na autora

Identita

téma

1.

17

ano

Kořen

kritika systému

2.

15

ne

olaf

kritika systému

3.

11

ne

Rpuť

kritika systému

4.

10

ano

hans hase

kritika systému

5.

10

ne

Jarda Musil

distributoři léků

6.

9

ne

Středočech

kritika systému

7.

6

ne

zcr

kritika systému

8.

5

ne

Plující oblaka

kritika systému

9.

5

ne

IS

Slovenský blahobyt

10.

4

ano

Tomáš X.

sociální spravedlnost

11.

4

ne

Xaver X.X.

kritika systému

12.

4

ne

Jaka

Rodinná solidarita

13.

4

 

Jaroslav A. Polák

reakce na komentáře

14.

3

ne

Zizi

socialismus

15.

2

ano

Skepticus Maximus

úvaha o Jaroslavovi

16.

2

ano

JK

Rovnostářství

17.

2

ne

Insider

Chřipka

18.

1

ano

Doktor

kritika systému

19.

1

ano

Baci

kritika systému

20.

1

ano

A.S.Pergill

deprese

21.

1

ano

Mirek Šejna

kritika systému

22.

1

ano

Forn

úvaha o Jaroslavovi

23.

1

ano

Drakobijce

Znevážení Astona (a Jaroslava)

24.

1

ano

Minutus

Polák individuálně

25.

1

ano

Zvědavý pacient

Řízení nemocnic

26.

1

ano

Skelig

úvaha o Jaroslavovi

27.

1

ne

Ritchie

zdraví vs. léčba

28.

1

ne

jezevec

férovost systému

29.

1

ne

Petr Kohout

doplatky ani pro bohaté

30.

1

ne

Emil Kopčil

babičky a dědečkové

31.

1

ne

Netřeba

zlatá devadesátá

32.

1

ne

62.245.64.43

vlastní zkušenost

33.

1

ne

Pavla B

vlastní zkušenost

34.

1

ne

Eva L.

vlastní zkušenost

35.

1

ne

Mablung

Komentář komentářů

36.

1

ne

Džejny

Daně a odvody

37.

1

ne

cerberus

ceny léků

 

133

     

7 komentářů u „Jak jsem bránila Kojota před Kojotem“

  1. moudrý člověk neustále o sobě pochybuje, bez pochyb je jenom blbec. Jenom se divím, proč Kojot k tomu potřeboval více identit, většinou stačí jedna; ta naše, pravá.

  2. 2Inka:Rozumím tomu cvičení mysli, bylo to těžké cvičení a myslím, že Kojot k němu měl dobrý důvod. To, že zmátlo spoustu lidí, k tomu patřilo. Nikdy si nemůžeš dát pozor na všechno… Nebyla jsem z toho rozuzlení vzteklá nebo zklamaná, to ne, byla jsem jenom překvapená… Ale někdy to není o hře defakto nikomu neubližující, protože Kojot hrál sám se sebou a na sebe, a potom se tomu říká intriky. A to ani nemusíš tušit, že se děje tam, kde se zrovna nacházíš.

  3. Kojotův postup s několika identitami lehce nechápu. Protože jsem diskusi v dané době sledovala, cítím se docela podvedená tím, že negativní komentáře si tam autor psal sám. To si mohl zkoušet doma na papír, proč tím šálit a mást nebohé čtenáře.

  4. To je jak s tím chlapem, co skočil nahej do kaktusů… Přišlo mi to jako dobrej nápad. Byla to docela svérázná legrace na účet druhých i účet vlastní, naučilo mě to to, co mě to naučit mělo, nyní už je to passé, zabývám se jinými věcmi a nevím, co k tomu ještě dodávat…

  5. 2Inka:A o tom to bylo – Kojot šil sám do sebe, sám sebe shazoval a se sebou polemizoval. Pochopitelně další identity komunikovaly i s jinými návštěvníky Ritualu. Ale nemyslím, že by byly tak ostré vůči jiným jako byly vůči Jaroslavovi. I když, je to už pár let… I pro mě to byla zkušenost.

Komentáře nejsou povoleny.