Je to příroda, ale mně se z toho dělá zle

Kníknutí jen pro silné povahy a pro mě pro to, abych mohla sdílet bolest, kterou já sdílím s jednou naší potkyškou.

Sdílená bolest, poloviční bolest…

Tím, že máme devatenáct potkanů a potkani se dožívají dvou až tří let je jasné, že máme i potkaní babičky, kluci jsou zatím silní a v nejlepším věku. Je to tak, nedá se s tím nic dělat, i my budeme jednou staří a nemocní.

Už před půl rokem měly dvě naše potkanky nádory a jedna měla ještě kýlu velkou jako pěst. Snažím se jim věnovat víc než ostatním, ať si to před koncem života ještě užijí. Beru je ven, hrajeme si na trávě, hladím je a ňufám a oni i přes své bolístky prospívají a život je i tak baví. To na potkanovi poznáte jako na jakémkoli jiném zvířátku, člověku nebo kytičce.

Ale nedávno jsem zjistila, že potkanka, co má tu obrovskou kýlu, má na kýle zranění. Mohla mít zranění od přelézání v kleci, mohla ho mít z něčeho jiného, ale co jsem nečekala byl útok mravenců. Máme doma mravence, jako spousta lidí. Snažím se je lapat a myslím, že ani armáda pavouků by nepomohla. Ale jak se mám smířit s tím, že Isabelce lezou po kůži a prokousávají ji. Jednoduše ji žerou zaživa. Každý den je ta dírka, to poškození kůže, o něco hlubší. Jednoho dne přijdu a bude mít prokousanou kýlu prasklou a vylitou a bude mrtvá.

Ona o tom snad ani neví, protože jinak by se bránila přeci, nebo ne? A tak když k ní přijdu a vidím na ní zespodu ty příšerné mravence, kteří na ní vylezou jenom jsem chvíli pryč, je mi z toho zle. A ona se přišmajdá, nechá se pohladit, je tak milá a chození venku si tak užívá. A přitom při takovém tempu poškození kůže za chvíli nebudu mít s kým chodit ven.

Je to příroda… Já to neovlivním. Nemohu zardousit všechny mravence v okolí a ani nechci. I oni mají právo na život.

Kdyby se nějak evidentně trápila, nejedla a nepila, jen ležela a fňíkala, zvážím eutanasii než dlouhé umírání o žízni a hladu. Možná…

Ale potkánkovi, který žije rád, i když ho žerou mravenci zaživa, brát život nebudu i když je to pro mě velmi těžké se dívat den co den na mravenčí hodování…

 

17 thoughts on “Je to příroda, ale mně se z toho dělá zle”

  1. :o( o tomhle jsem nikdy neslyšel. Co takhle ji netahat ven do trávy a místa doma postříkat nějakým přípravkem? Ale mně se to povídá, když neznám situaci. Tohle vypadá jako dost neřešitelné, snad se někd chytrý k tomu vyjádří

  2. 2inka:To jsou mravenci, co jsou z puklin mezi zdmi domu, kde bydlíme. Jsou mrňaví a cokoliv je k jídlu nebo neživé, hnijící atd. to odnesou a sežerou. Těžko je vyhubíš, jsou to nezmaři a v podstatě mrchožrouti, dělají dobrou práci na čištění domu a okolí. Mravenci na ni nelezou venku, to si přelézá v trávě a u stromů a nemá problém. Problém je, když přijdu ráno ke kleci, tak má kýlu pravidelně plnou mravenců, tak deset jich tam leze a kouše do ran, které asi chuděra necítí. Kojot je sundá (mně je špatně) a odpoledne je to nanovo. Mravenci neomylně vylezou do toho 1,50 výšky, kde je na skříni klec s holkama, co tam mají pré. Nějak vytuší, že je vevnitř ní absces a tak ho jdou zlikvidovat. Bohužel nositelka ještě žije…

  3. 2Gomba:Ani já nevím… Taky nejsem na tohle silná povaha, proto jsem to zmínila už v perexu, že je to strašný…

  4. Vodní příkop?Co takhle jí udělat vodní příkop? Přes vodu se mravenci nedostanou. Nevím jak ta klec vypadá, takže buď nožky do misek s vodou nebo celou klec do velké misky.

  5. Mikin má dobrý nápad. Nebo klec postavit na špalíky a ty do misek s vodou.

  6. 2Mikin:Dobrý nápad, ale klec je slepenec tří klecí a má metr na půl metru asymetrické dno, které se přesně vejde na skříňku. Ale i kdybych klec dala na zem, nemám tak velkou nádobu. Nehledě na to, že máme různé klece a terárka všude. Díky.

  7. 2Wu:Zkusíme! Akorát jedeme za Prahu kvůli potkyšům ke zručnému řemeslníkovi, požádám ho o špalíky. Díky. Mohlo by to fungovat.

  8. Jak tě znám, uděláš všechno a ještě víc, než je ve Tvých silách. Příroda umí být velmi trvdá, ale pořád je to nic proti tomu, jak se k sobě občas chovají lidé. Právě jsem dopsala článek na podobné téma, akorát o lidech, a musím jít hned se svými pejsky ven na vzduch, protože to člověka až dusí.

  9. 2Máša:Myslím, že to vyřešíme zavařovačkami v hlubokých talířích naplněných vodou nebo tak nějak podobně. Každopádně díky za důvěru, Mášenko. Máš krásný pejsky a doufám, že na Tvém webu budou už jen pozitivní články o tom, jak se mají pejsci skvěle!

  10. 2Wu:Podnikneme… Během dneška nebo zítřka. Nebyli jsme v Brně a teď máme ještě nějaké povinnosti ohledně zvířat. Dám vědět v komentáři.

  11. Teda nechci být otravný, ale jsem zvědavý [úsměv]. Co nového na mravenčí frontě?

  12. 2Wu:Mravence jsme vyzmizeli nějakým zázrakem. Dohodli jsme se na lahvičkách od zavařenin, které dáme do hlubokého talíře s vodou. Od té doby mravenci nejsou v dohledu :)DíkyBohu!

  13. Nóó jo, takhle se to dělá v domácnostech mágů. My ostatní to musíme realizovat, vám na to stačí pomyslet [smích].

  14. 2Wu:Pochopil (smích)… Mysleli jsme na to tak zuřivě, že už ani jeden mravenec nepřišel a zmizeli. Cesty Boží a cesty mravenců jsou nevyzpytatelné (smích s respektem). Domácnosti mágů mají mnoho rozměrů (smích)

  15. Kdyby se náhodou vrátili. Sáček s čajem, vymáchat, (vypít), obsah sáčku usušit a nasypat tam, kde nemají mravenci být. Je to chemická válka, pro ostatní neškodná. Funguje úplně.

Komentáře nejsou povoleny.