O klíčích

Klíče jsou podmínkou vstupu na uzavřená místa, na místa uzamčená. Místa, která jsou uzamčená, jsou uzamčená z nějakého důvodu. Buď je chráněno něco za nimi před tím, kdo chce vědět a nebo je chráněn ten, kdo se chce dostat do uzamčeného místa před tím, co je za zámkem. Buď jak buď, v pravém slova smyslu je zámek vstupní branou v zábraně k tomu za bránou, ať už se na to koukáme z jakéhokoli místa.

Někteří lidé si klíče vyslouží letitou službou, jiní je vyhrají v souboji s drakem, spousta z nich si je prostě a jednoduše koupí, aby náhodou neprohloupili. Mnoho lidí se ke klíčům dostane náhodně, třeba je naleznou nebo je dostanou darem.

Klíče jsou takové univerzální vlastnictnictví. Ne každý zámek s nimi může být otevřen, i když jsou to paklíče. Některé zámky odolávají dlouho a urputně, jiné se otevřou jen se s klíčem k zámku přiblížíte. Na to, kolik je klíčů, je zámků neúměrně málo, i když zámky i klíče jsou neustále vytvářeny.

Ne každý ovšem umí klíčem otevřít to, k čemu je klíč určen, tedy zámek. Někdy je zámkem třeba taková studánka a ta se odemyká a zamyká zvláštním způsobem, který nezávisí jen na klíči, ale také na tom, kdo odemyká. Ten, kdo odemyká, musí znát metodu. Klíčová slova. Klíčové tahy. Klíčové myšlenky. I to jsou klíče.

Zamykání sedmero klíči není a nebylo v žádné době ničím zřídka se vyskytujícím. Naopak, sedmero klíčů je docela běžný jev. A nemusíte k tomu mít ani sedmero zámků, protože s pravděpodobností hraničící s jednou je zámek jen jeden a je potřeba vědět jak vpasovat sedm klíčů, zdali najednou nebo postupně a jak do sebe klíče zapadají.

Tady už se asi dostáváme k tomu, že naučit se zacházet se zámky a klíči je docela umění. Umění je něco, co neumí každý a je k tomu potřeba um a ten se získává časem, praxí a znalostmi.

S tím vším souvisí důvěra. Důvěra je klíčem k duši, především vlastní, protože kdo odemkl vlastní duši, má důvěru k tomu, že se mu to povede i u ostatních zámků, které jsou na stejném principu – principu myšlenky.

Duše je myšlenka. Je to složitá myšlenka skládající se z mnoha zámků a mnoha klíčů. Mnohým nerozumíme a přesto je používáme. Takové slůvko prosím a děkuji, to jsou slůvka přímo kouzelná, která duši otevírají snadno. Jednoduchý zámek, jednoduchá metoda, jednoduché slovo.

Ale pocit však není jednoduchý. Pocit vyjádřený úsměvem, to je tajný klíč, který ke slůvkám prosím a děkuji patří, bez nich není klíč dobrým klíčem. Klíč, který není dobrý, se jednoho dne může zlomit, může přestat sloužit tomu, kdo ho používá. Lze však na klíči pracovat a přetvářet ho. Pracovat s emocemi, kupříkladu. Jednou se klíč stane kalenou ocelí a nebude třeba s ním zabíjet, ale třeba krájet chleba či provozovat jinou ušlechtilou činnost. S pokorou a úctou k nástroji se nepořežeme a neublížíme sobě ani jiným.

Lze tedy klíčem ublížit? Lze. Zde se opět dostáváme k tomu, že je potřeba získat znalosti, zkušenosti a dovednosti k zacházení s klíčem, který může být i ostrý. Koupíte-li si klíč a neumíte-li s ním zacházet, poraníte se.

Víra je jedním z klíčů. Klíče nezvládnuté a fanaticky uchopené zabíjejí.

Duchovní praktiky jsou také jedním z klíčů. Nezvládnuté duchovní praktiky koupené za jakýkoli velký obnos mohou také zabíjet a to nejenom fyzicky.

Oheň je dobrý sluha a zlý pán. Jako jeden ze živlů je i jeden ze sloužících a jeden z mnoha pánů, kteří nám mohou danou chvíli sloužit nebo nám vládnout. Je dobré vědět, komu se zodpovídáme a za koho zodpovídáme.

Zodpovídáme nejenom za sebe, zodpovídáme za každého, komu ovlivňujeme jeho svět.

Třeba i vyvoláním úsměvu na tváři a nebo pláče. Jsou to emoce, jsou to klíče, ale každý otvírá jiné brány a s každou se pracuje jinak.

I když nakonec zbyde jen jedna cesta, jeden zámek a Vám v ruce spousta klíčů…

10 komentářů u „O klíčích“

  1. a ještě…tvé „Zodpovídáme nejenom za sebe, zodpovídáme za každého, komu ovlivňujeme jeho svět.“ mi připomíná radu lišky Malému princi jak se má chovat ke své růži…

  2. 2Inka:A tím klíčem je láska a soucit ruku v ruce s tolerancí a zodpovědností :)Vyhledám si znovu Malého Prince… Díky. Malý Princ nezklame v jakékoli základní otázce, kupříkladu v tom, jak vypadá beránek a proč mají růže trny. 🙂

  3. a já po něm teď sáhnu také. Bude to zajímavý pocit vědět, že někdo čte ve stejný čas stejnou knihu. Řekni i Kojotovi a uděláme čtenářský kroužek :o))))

  4. Co dodat? Vynikající text, krásná práce s jazykem, působivé metafory. Gratuluji! Jen mě teď nenapadá, co dodat. Třeba později 😉

  5. S odpovědností to vidím jinak … je moje odpovědnost co udělám (hlavně vůči mě samému). Nemám zodpovědnost, jak se s tím vyrovnají ostatní, zejména v té chvíli, kdy je to moje volba, kdy volím to kde jsem šťastný.

  6. Odpovědnostje několikasečná. Znala jsem kamaráda, který si vypínal mobil na noc do té doby, než mu zavolal kamarád, který si chtěl vzít život a nedovolal se a život si vzal. Kamarád si to vyčítal ještě několik let potom a mobil si od té doby nikdy nevypínal. Někdo by mohl říci, že to nebyl jeho problém, nemusí být pořád na telefonu. On to však viděl jinak. Každý pak můžeme vidět určité události jinak…

Komentáře nejsou povoleny.