Mluví k nám naši blízcí zesnulí z „druhého břehu“?

Všichni to známe – ono bolestné odcházení blízkých ze světa nám důvěrně známého. Jsme tiše ponořeni v žalu a snažíme se nějak vyrovnat s nastalou situací. Přemýšlíme o tom, kde asi teď náš blízký je a jak se mu daří. Do toho nás provází starosti o pohřeb, zaplacení hrobu, kameník, dědické řízení – všechny ne moc příjemné věci, které jsou potřeba vyřešit. Citová frustrace z odchodu blízké osoby je jedna z nejtěžších věcí, které se člověku mohou čas od času přihodit. A do tohoto citového rozpoložení se někdy přihodí pár věcí, které nás mohou vyvést z rovnováhy. Mluvím o náhodách nenáhodách, které se přihodí ve chvílích, kdy jsme na dně a teprve pomalu sbíráme síly na další život.

Duch

Vyprávěl se vtip o tom, kterak dvě rodiny Novákových žijících v jednom paneláku zažily šok. První rodině, které umřel otec živitel, došel po kremaci zesnulého dopis od moře s dovětkem : „ Je tu horko ale jinak báječně". Druhé rodině chodily kondolence. Pravda, nezvyklá situace, ale o podobných věcech bylo napsáno mnoho.

Případy, ke kterým dochází poměrně často, jsou rozloučení zesnulého s blízkými, zastavení času na hodinách v době úmrtí, různá klepání, kroky, slova na rozloučenou, popřípadě světlo, andělé, hudba nebeských sfér a tak dále. Prostě na první pohled nevysvětlitelné jevy, které si osoba blízká zesnulému vysvětluje jako kontakt ze záhrobí. A o těchto jevech bude naše povídání.

A plyne...

Ve svém životě se setkávám často s lidmi, kteří řeší tuto nenadálou životní situaci. Když kolem nich vidím postávat jednu či více postav, vždy se snažím nahlédnout do situace, kterou ten daný člověk prožívá. Nějak mu ulehčit jeho cestu. Každý rád ví, že má průvodce či několik průvodců, kteří na jeho kroky dohlížejí. Získá větší sebejistotu v dalších životních krocích. Ale protože jsme jenom lidé, snažíme se své úděly všelijak ulehčovat a tím práci našich ochránců jen ztěžovat.
Znám mnoho případů, kdy odešel manžel či manželka a dotyčný se jednoduše rozhodl, že dál žít prostě nemá smysl. A dělal všechno pro to, aby do roka odešel za svou životní láskou, se kterou tolik prožil.

Někteří se rozhodli upracovat. Neodpočinou si a neodpočinou, vždyť toho mají tolik co na práci. Zahrádka, uklidit, udělat, prostě jen pracují. Tím, že se dostanou do takového životního cvalu, tak si ulevují ve svém zármutku. Oni ten smutek prostě přepracují. Vyzrají na něj. Ale v noci, kdy mají spát a nabírat nové síly, jsou tak přepracovaní a přetažení, že nemohou pořádně usnout a odpočinout si. V tu chvíli si posteskávají a pláčou. Nemají vedle sebe toho, koho by chtěli mít. Srdce jim puká žalem.

V tuto dobu nastávají dvě situace. Na zesnulého buď vroucně čekají a nebo mu mají za zlé, že je dosud nebo ještě jednou nepřišel navštívit. Může se to zdát divné, ale je to tak. Většina blízkých ve skrytu duše doufá, že se na ně ten „jejich" přijde podívat a potěšit je. Alespoň jednou ho ještě vidět, ještě jednou ji cítit vedle sebe. Zvlášť u náhlých úmrtí, kdy se duše člověka nemohla připravit na svůj odchod, zůstává „viset" na zemi, připoutána k osobám a místům, které jsou jí blízké a kde cítí, že má ještě povinnosti a závazky. O těchto situacích si budeme povídat v některém z příštích dílů.

Duchové, kteří nás hlídají a snaží se nám ulehčit naší situaci, z nás vůbec v takové sebeničící situaci nemají radost. Dotyčný se tiše ničí, bere utišovadla, teskní, třeba si i dá skleničku a někdy i víc. Je náchylný k omylům v práci, nehodám, různým neštěstím z nepozornosti. Oni sice dohlížejí na kroky dotyčného, ale dotyčný sám se rozhoduje, kam jeho kroky povedou. A zničit sám sebe prací či dlouhodobým a hlubokým žalem, nesmířením se se situací, to duch – jakýkoli – nedokáže zvládnout. Každý člověk má svou volbu, každý může ovlivnit alespoň částečně svůj osud a své vnímání událostí. Každý se může chovat tak, aby svým průvodcům a andělům pomáhal v jejich úloze.

Vraťme se ale k tíživé situaci po ztrátě milované osoby. Ke kontaktu může dojít buď v okamžiku úmrtí – to jsou různá poklepání na ramena, loučení se ve světle, zjevení se a další ťukavá znamení. Taková znamení jsou v běžném životě neobvyklá, mohou zde být i předtuchy a sny o budoucích smutných událostech.

Tento první kontakt (a zároveň poslední a jediný) je častější oproti kontaktům dalším a opakujícím se. Tato spojení následují nepravidelně a to tehdy, když je k tomu vhodná doba a situace. Nastávají sice neúmyslně, ale dotyčný pozůstalý je na to již trochu duševně připraven. Stalo se mu to již jednou a tak bedlivě sleduje, nestane-li se mu nějaké další významné znamení. Truchlící je ve fázi očekávání.

Ještě pro úplnost uvádím jiný typ kontaktu – vyvolání a komunikaci s vybraným zemřelým – tím se budeme zabývat jindy.

A teď tu máme přepracovaného človíčka pod velkým stresem se spánkovým deficitem a na dně. Kontakt mezi dušemi v hmotném světě se odehrává převážně v takovýchto vypjatých situacích. Truchlící překročí hranici bdění, ocitne se ve stavu jakéhosi polospánku a duch zemřelého může skrze snížený práh vědomí mluvit nebo jinak dát najevo svou přítomnost a své city k truchlícímu. Žijící blízký se paradoxně dostane do situace, kdy ke kontaktu dochází, ale on mu nevěří. Tolikrát si ho vysnil, že nyní nechápe nebo spíš chápat nechce a tolik vzývané situace se zalekne. Zvlášť když jev doprovází snížená hybnost těla, různé zvuky jako kroky, chlad, hýbající se záclony, řinčící talíře, poruchy na elektrospotřebičích a podobně.

Ono něco jiného je to vidět ve filmu nebo o tom číst a něco jiného je to zažívat na vlastní kůži. Ten strach z neznámého, neovlivnitelného, strach o svou bytost, o existenci, je ten základní strach, který nám umožnil přežít v přírodě, když jsme se ještě toulali po stepích a pobřežích moří.

V tu chvíli se psychika dostane do stavu maximální pohotovosti, adrenalin nás vybudí, tělo se zmobilizuje…. a je po kontaktu. Sníme či bdíme? Co se to děje? Dají se tyto události ovlivnit? Dají se řídit? Můžeme si v podstatě kdykoliv „zařídit" kontakt s kde kým? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v dalších dílech.

Kontakt s bytostí 1

2 komentáře u „Mluví k nám naši blízcí zesnulí z „druhého břehu“?“

  1. zajímavý úvod, teď už nezbývá, než jen postupně rozkrývat položenou otázku: „Mluví k nám naši blízcí zesnulí z „druhého břehu“?“ Docela se těším na další pokračování.

  2. Snad to naplní Tvá očekávání, InkoPsala jsem to s tím, že jsem se pokoušela dát dohromady spoustu impulsů na 5000 znaků plus mínus, takže tak :)Děkuju.

Komentáře nejsou povoleny.