První kontakt, jak na něj a hlavně, jak z něj ven

Bylo nebylo, v jedné nemocnici seděla na onkologickém oddělení u lůžka žena v krásných plných padesáti letech. Její o něco starší manžel umíral na rakovinu. Sedávala tam už pěkných pár měsíců, před ním se smála, když odešla domů, tak plakala bezmocí. Po večerech se modlila před usnutím za jeho uzdravení.

Bytost 2

Sama prodělala nemoc těžkou, ze které se dostala s jeho pomocí a podporou a o to teď byla horší bezmoc při těžké nemoci toho, koho milovala celý život. Když už nemohli doktoři dělat nic víc než ho svěřit do rukou osudu, ona u něj seděla a držela ho za ruku. Mluvila s ním i když on už nemohl. Jednoho večera opět odešla domů, ráno vstávala jako my všechny do práce.

V noci ji vzbudil pocit, že je její manžel s ní. Ležel vedle ní, i když se ona nemohla ani hnout. Položil jí ruku na rameno, cítila tlak té ruky a v hlavě jí znělo: „Přišel jsem se rozloučit." Plakala nevyslovenými emocemi žalu a zároveň štěstí. Trpěl moc dlouho, byla ráda, že už je „v pořádku". Tak v pořádku jak jen to může být, když odejde člověk. Cítila jeho klid a procítila si i klid ve své duši.

Rozkvétající orchidej

Ten den rozkvetl poslední kvítek na bílé orchideji, kterou měli doma. Stejně jako na záhonu před dveřmi do domu rozkvetl nedávno jediný bílý tulipán. Považovala to za znamení. Ráno se dozvěděla, že její manžel zemřel v tu dobu, kdy se přišel rozloučit. Byla ráda, že se přišel rozloučit. Pomalu se mohla smiřovat s osudem, zůstala sama.

Vše tedy kolem pohřbu zařídila v bílé. Květiny, stuhy… Cítila, že to tak má být. Tak by si to on přál.
Od té doby si neustále přeje, aby ještě jednou přišel. A on stále nejde…

Tohle byl příběh „prvního kontaktu z lásky". Základem celé situace je silné emocionální pouto, které obě duše svazuje k sobě. Když jedna odejde, zjeví se druhému blízkému člověku. Vlastně touto situací dokazuje blízkost „až za hrob".
Duše cítí, že zde má závazky a tak i po úmrtí fyzického těla zůstává a snaží se pomáhat. Je-li na druhé straně odezva v podobě žalu, který je dlouhotrvající a hluboký, zároveň s mentálními výzvami k navštívení a kontaktu s pozůstalým, dušička nemá klid a nemůže odejít. Silná pouta jí to nedovolují. Duše potom bloudí a může jí být moc smutno. Může začít dělat různé věci, kterými se připomíná, ale o tom více příště.

Bytost 4

Chceme-li se s někým sejít ať už plánovaně nebo to necháme na osudu, základní příprava na kontakt obecně je tato:

– mít hlavu otevřenou a vstřícnou
– všímat si drobností, různých znamení
– dokázat se ochránit při kontaktu
– svíčky několika barev, vonné tyčinky několika vůní, které nám jsou příjemné
– mít připravené různé druhy hudby a přehrávač nebo hudební nástroj, na který jsme schopni zahrát nějakou melodii
– kyvadlo – jsme-li schopni pracovat s touto pomůckou
– pozorování květin a zvířat v našem okolí
– vhodný pozitivní tvarový zářič – ankhský kříž, křesťanský kříž
– zásadně neexperimentujeme stylem „co když ten kříž obrátím a budu vyvolávat zlé duchy" – je velmi těžké zvládnout negativní bytost, kterou jsme vyvolali! Ta nás může pohltit a ovládnout. Nezkoušejte to, ty problémy potom nestojí za to a těžko se řeší. Stejně vám pak musí někdo pomoci a na psychiatrii je takových případů plno.

Bytost 3

První kontakt s bytostí nám neznámou
Je běžné již od nepaměti, že po úmrtí kohokoli blízkého se mu zapálí svíčka. Dříve, když naši blízcí umírali doma, se jim zapalovaly 4 svíčky, v každém rohu postele jedna. Rodina se sešla a modlili se za spásu jeho duše.
Tenkrát se o dušičky starali o hodně lépe, než v dnešním materialistickém světě, který nepřeje metafyzickým kontaktům. Věci, které nejsou vědecky vysvětlitelné a zaškatulkovatelné jsou neviditelné, tudíž se s nimi nic nedělá.
A proto tu zůstává hodně dušiček, hlavně náhlá úmrtí, vraždy, sebevraždy, nehody, války, nemoci.
Nikdo je neodvede na onen svět, dušičky bloudí a hledají jakoukoli světlou bytost – člověka – u které najdou klid. Především tím, že jí ten klid vezmou a ona bude tak dlouho pátrat po tom co se děje, až na to přijde a pošle je do světla.

Dušičky se chovají se jako živé bytosti

Zažeňte někoho do kouta, odkud se nemůže dostat, a bude se bránit. A bytost chycená mezi dvěma světy je jako rozpolcená. Většinou zjistí, že málokdo je tak senzitivní, aby ji viděl, promluvil s ní, odpustil jí a pustil jí do nebe (respektive tam kam ona chce, volnost pohybu je ceněná).

Bytost tedy časem dojde do stadia, kdy nejlepší obranou je útok. Mentální útoky se stávají velmi často. Jak jsem zjistila, silní kuřáci přitahují opět duše kuřáků, které se nemohly odtrhnout od svého zlozvyku, to samé alkoholici a feťáci. Mluvím tu opět o silné vazbě. Ta může být pozitivní – láska, vášeň – nebo negativní – závislosti, nenávist. Silné vazby jsou silnější než fyzická smrt sama. Lidé i zvířata hodně upoutaní silnou vazbou k fyzickému světu se málokdy rychle odpoutají. Nešlo jim to za života, teď už jim to nejde vůbec. Jak má člověk – kuřák – přestat kouřit, když mu bytostí s kuřáckou závislostí sedí na ramenou třeba padesát. Jeho závislost je násobená závislostmi těch, co na něm parazitují.
I to je první kontakt. A proto je potřeba umět se chránit a když na to přijde, tak i bránit.

Chráníme se v první řadě tím, že vědomě nevyvoláváme negativní a zlé bytosti. Jdeme cestou dobra, pozitivní energie, pomoci druhému.

S.O.S. znamená save our souls – spaste naše duše

Druhá strana nemá jinou možnost než být spasena. To znamená, že ať byl člověk jakýkoli, odpusťte mu. Ulehčíte jemu i své duši.

Ojíněné šípky

Když se s bytostí nakontaktujete a neznáte ji, odpusťte jí všechno a za všechny, komu kdy ublížila. Trestat je lidské, ale odpouštět božské (Hop Trop – Tři kříže). Dobré skutky se sčítají. I když jste pod útokem a „ostrou palbou", vezměte si v duchu do ruky velký kříž – tvarový zářič, který zesiluje naše vyzařování – a odpouštějte třeba jak na běžícím páse. Pomůžete…

Každá bytost na odpouštění reaguje tak, jako byste jí upustili ventilek. Zklidní se, zjemní a nakonec ráda odejde. I pozitivní bytost, i negativní bytost. S dobrým úmyslem jde všechno. A potkáte-li anděla – poděkujte mu. A vždy poděkujte síle kolem nás a v nás, že vám dala možnost pomoci a pomohla skrze vás.

Slovíčka prosím a děkuji jsou opravdu kouzelná…

3 komentáře u „První kontakt, jak na něj a hlavně, jak z něj ven“

  1. Velmi zajímavý článek. O této problematice jsem četla úžasnou knihu od Boženy Koubové Tajemství zbloudilých duší. Vřele doporučuji. (úsměv)

  2. Vidíš to, vidíš to… Neviditelná Adél (úsměv) k neviditelným duchům (široký úsměv od srdce)

Komentáře nejsou povoleny.