Opakující se kontakt –„Chci tě… chceš mě?“

Přišla do kuchyně a talíře zařinčely v policích. Samy od sebe. Žárovka v lustru zase praskla a to už jí měnila minulý týden. Bylo tu takové divné dusno. Tady snad straší nebo co? „Klid tady bude!" Vykřikla odvážně. Talíře jemně zadrnčely a utichly. Hodiny tiše tikaly, bude šest hodin, čas večeře. Otevřela okno, aby se alespoň vzduch pročistil. Co budu dělat? A tak si klekla uprostřed místnosti a poprosila bytosti, aby odešly v pokoji a pomodlila se za ně. Okno se s prudkým zaduněním zavřelo.

Záclona se pomalu uklidňovala jak přestal být průvan…

Bytost7

Dívka se tiše ponořila víc do sebe a dál odříkávala ochranná slůvka. Zvedla se a zapálila v každém rohu místnosti svíčku. Doprostřed dala tu největší a opět si k ní klekla. Kolena jí sice bolela, ale jistota je jistota. Pokoru ničím nenahradíš. A nejsilnější oběť je oběť vlastní bolesti, nepohodlí, investovaného času a dobré vůle. Samozřejmě svíčky, tyčinky, hudba, co kdo rád. Kdybychom se k ní naklonili, slyšeli bychom slova, která jsou silná a účinná na jakékoli negativní síly, které se vymkly z mantinelů běžného života.

Udělala několik křížů rukou a začala obcházet místnost proti směru hodinových ručiček, kde rituál opakovala. Zapálila vonnou tyčinku, o které si myslela, že její vůně bude nejvhodnější. Opět otevřela okno, aby duše mohly ven. Pořád zaříkávala. V místnosti začínalo být více dýchatelno. Tlak polevil. Plameny svíček se přestaly chvět až na jednu. Ta zhasla.

Tato situace se může přihodit i nám. Záleží ovšem na naší „duševní vyspělosti", charakterových vlastnostech a energetickém potenciálu naší osoby, abychom se mohli těmito jevy vůbec osobně zabývat. Naše dobrá vůle, schopnost činit nezištně dobré skutky, vyspělost osobnosti a pozitivní myšlení jsou hlavními předpoklady pro naše setkání se zemřelými a posléze i zdárný průběh a ukončení našeho setkání s nimi.

Kdo jednou vyjde touto cestou, stává se citlivějším na tyto situace a proto se musí každá osoba, která se chce touto tematikou zabývat, zeptat nejdříve sama sebe, zda je na „setkání se záhrobím" již připravena. Překročením pomyslné hranice se totiž setkáváme nejen s „dobrými duchy", ale i s negativními silami – „zlými duchy" a s těmi „zlými duchy" je potřeba doopravdy se naučit zodpovědně zacházet, abychom si neublížili.

Bytost5

Bytost8

Pokud se dostaneme do situace, kdy duše nechce dobrovolně odejít, použijeme silnějších prostředků:

– nemyslíme na nic negativního
– pokusíme se situaci odlehčit, říci vtip, s každou bytostí se lépe komunikuje když se usmívá, i s námi
– v duchu se napojíme s prosbou o pomoc a energii na Zemi a na Vesmír, utvoříme kolem sebe ochranné pole ve stylu energetického vejce, kde neustále probíhá energetický vír skrze který se nic zlého nedostane (zkuste si strčit ruku do větráku, energetický vír má podobně silné účinky, ale na energetické rovině – ochrání vás)
– vezmeme si misku s vodou třeba z vodovodu a uděláme nad ní vědomě několik křížů s přáním aby byla voda vysvěcena, to znamená aby byla kladně nabita vnitřním světlem – vy-svě-tit = vy-sví-tit. Všechny bytosti odcházejí do světla, my jim touto vodou pomůžeme, vlastně stvoříme božskou vodu, osvícenou
– neklepeme se jak ratlík, my máme sílu a pozitivní směřování, to ostatní se poddá, kdybychom to nezvládali, tak nám určitě přijde někdo vyšší na pomoc, proto se zásadně nebojíme tak, abychom ztratili vládu nad svými myšlenkami.

Bytost6

Pokud už projdeme strachem z neodbytné duše, tak se z něj vzpamatujeme co nejdříve to půjde. Strach nám odčerpává sílu. Před bytostmi neutíkáme, nenecháváme je jen tak být s tím, že končíme a už nám všichni duchové mohou vlézt na záda. Oni nám tam totiž potom klidně vlezou. Tenhle druh věcí se musí dotahovat do konce.

Je-li bytost připoutaná k místu, k události, k silné emoci, snažte se jí odvázat. A to v první řadě dáváme bytostem možnost odejít do světla, do nebe. To je tam, kam daná bytost chce odejít. Jdou tam všechny bytosti, tak proč ne ona? Pomozte jí, odvažte jí, udělejte dobrý skutek. Dejte dobré bytosti možnost se vracet na místa, která jí jsou drahá, za podmínky, že půjde s dobrým úmyslem. Bytostem, které nekonaly dobro, podnikly nějaký mentální útok, škodily po hmotné nebo energetické stránce, vstup zapovíme.

Bytost9

Ještě bych zdůraznila náš vnitřní postoj zatímco konáme tyto věci. Jsme sami se sebou v harmonii, máme vnitřní mír v duši, nenadáváme, nehodnotíme, nebojíme se, máme víru v dobro. Víme, že když to nebudeme zvládat, přijde vyšší bytost a pomůže nám. Když vidíme, že nám naše strategie napoprvé nevychází, světíme místnost i sebe připravenou vodou, prosíme o pomoc zvenku. Vždycky někdo přijde. Nikdy v tom nezůstaneme sami. Opravdu to mám vyzkoušené.

Opakující se kontakty s bytostmi nás mohou těšit nebo také potenciálně ohrožovat. To ohrožování je bohužel častější.
Snad jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo řekl:"Chodí za mnou ten a ten a já jsem rád. Vždycky mne to potěší." O těchto případech jsem pouze četla v takové literatuře, kterou snad není možno považovat za důvěryhodný pramen.
O to větší a jistější musí být naše vnitřní síla, harmonie s vesmírem a připravenost konat dobré skutky.

Ale jsou i případy, kdy se při výročí úmrtí blízké osoby zemřelý přijde podívat na svou rodinu, v těžkých situacích jim pomáhá, uchrání je od nehody a podobně. Takovým situacím, které jsou vyhrocené, ale nejsou pravidelné, se budeme věnovat v některém z dalších dílů. V příští části se dovíte, jak můžete vyvolat kontakt.

Kontakt s bytostí 2

11 komentářů u „Opakující se kontakt –„Chci tě… chceš mě?““

  1. Není začSeriál bude pokračovat, dozvíš se víc. Díky za odkazy, jsou zajímavé, především ten druhý.

  2. Vyvolávání duchů je hřích.Být mrtvý neznamená všechno vědět a proto nemá smysl vyvolávat duše zemřelých a na něco se jich ptát. Je to vůči nim navíc nemravné. Stejně většinou nepřijdou.Kdo přijde zcela jistě, je ten zlý. A protože je opravdově zlý a pravý otec lži, umí se halit do různých přetvářek. Klame lidi velmi úspěšně a tím je ničí.

  3. Chci vyjádřit nesouhlas s Milanovým názorem. Osobně si myslím, že článek neměl s vyvoláváním duchů nic společného. Tady se nejedná o popis seance pořádané pubetálními výrostky, kteří chtějí mluvit s Elvisem.Dle mého názoru se jedná o jakýsi návod – obsáhlý souhrn rad a doporučení určený lidem, kteří buď VĚDÍ, nebo VIDÍ. Jedno nemusí být nutně spojené s druhým.Člověk je vnímavý tvor, i když po tisícíletí úspěšně své instinkty a pudy potlačuje na úkor vývoje rozumového chápání. Přesto však je téměř kadý citlivý vůči určitým podnětům, např. starým archotektonickým památkám, kde je zřetelně cítit duch místa a doby – všechna energie, která se po staletí shromažďovala a váže se k určitému místu nebo události. Lucy, já Ti děkuji za článek a těším se na další. Od doby, kdy jsem Tě poznala, jsem hodně změnila můj náhled na svět. Často se mi stává, že pocítím nutkání něco vidět, ale ať se dívám, jak se dívám, nevidím nic…a nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ovšem je fakt, že žárovky mi praskají taky docela často 🙂

  4. Cesta a květinaMášo, děkuji za projevení názoru. Myslím, že cítit je víc než vidět a mít úctu a pokoru k neviditelnému je víc než se honosit viděným ;)Praskání žárovek je přirozeným průvodním jevem získávání citlivosti k síle kolem nás. Věnuj se budovám s úctou k jejich energii a uvidíš, že to, co budeš konat, se bude k Tobě vracet.Vzpomeň si na to, že příroda si najde i skrz budovy a architektonicky hluboké řešení chodníků a cest cestu vždycky… 🙂

Komentáře nejsou povoleny.