Ekologický pohled na vymírající společnost

Tenhle příspěvek jsem načrtla na Kojotově blogu jako komentář k článku Polygamie a monogamie aneb O evoluci vztahů. Můj pohled se opírá o ekologickou teorii životního přístupu k množení nazvanou K-strategie a r-strategie. S Kojotem v podstatě dospíváme ke stejným závěrům a to, že naše současná společnost bude asimilována jinými národy. Podle Kojota národy žijícími v monogamním vztahu, podle mě národy majícími více dětí a/nebo národy, kterým chybí ženy, tedy asijskými národy.

Každopádně nás ale asi nic jiného než asimilace jako národ nečeká. Otázkou je, kdy to bude. Pak můžeme ještě polemizovat nad duchovními aspekty celé záležitosti a machrovat staletími 🙂 Ale to je tak všechno, co můžeme dělat :)))

2 životní strategie organismů

r-strategie

Životní strategií organismů, které používají r-strategii, kdy využívají příznivá období k maximálnímu množení a mají tendenci množit se více, než umožňuje nosná kapacita prostředí, protože žijí v nejistém, rychle se měnícím prostředí s nedostatečnými prostředky pro život a tudíž mají více potomků, sází na kvantitu a méně se věnují jejich výchově, což se odráží v míře agresivity a soutěživosti druhu, kriminality (u lidí) atd.

K-strategie

Druhá, K-strategie, se uplatňuje v relativně stabilním, předvídatelném prostředí s dostatkem prostředků pro život. Organismy žijící v těchto podmínkách mají méně potomků (sází na kvalitu), věnují se výchově potomků, mají pevnější sociální vazby a mají delší život. (Storch a Mihulka: Úvod do současné ekologie, Portál 2000)

Jak nahoře tak i dole

Protože se vše odráží ve všem, i zde bych viděla souvislosti a především odraz v lidské společnosti. Díky globalizaci a svázání společnosti zákony se dokáže uplatňovat r-strategie i ve společnosti, která je vytvářená pro K-stratégy. Díky tomu vidíme rozmnožování se lidí ne dle faktických podmínek prostředí, ale podmínek, které umožňuje stát. Přesto většina obyvatel z ČR a okolních států zůstává K-stratégy, kteří platí r-stratégy nehledě na vysoké procento lidí v důchodovém věku a možnost dožití se sta let stále stoupá.

Problém je v tom, že přes veškerou snahu sedmdesátých ročníků a nyní i osmdesátých vymíráme – rodí se nás míň než nás umírá a to i přes nebývale vysokou kvalitu života. Šanci to má zachránit jedině migrace. Migrantů sice přibývá, ale stále to není dost. Otevíráme hranice, lidé se mohou přesouvat dle libosti, ale stále je tu úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí, připadajících na 1 ženu ve věku 15-49 let v roce 2005) 1,282 dítěte, což nestačí ani na reprodukci. Další otázkou je kvalita migrantů, jejich vzdělanost a schopnost vstřebat kulturu, aby nevznikaly cizinecké čtvrtě, samozvaná ghetta.

Nicméně je tu ještě druhá půlka světa, kupříkladu asijské státy, kde již nyní chybí třetina žen, protože je (sic!) nechali usmrtit už před narozením nebo při narození díky nařízené strategii 1 dítě na rodinu, což vyhrál chlapec. Nu, máme tu tedy spoustu volných chlapců… A také vymírající Evropu a jinde přebytek lidí, mužů… Nechcete se vdát za Číňana nebo jiného asijce?;) Jsou prý velmi pracovití…

Můj závěr z toho je, že naše civilizace bude převálcována a bude převálcována těmi, kdo mají děti a nemohou je pořádně uživit, třeba asijskými nebo jinými rozvojovými národy. Nebude to útok nájezdníků, bude to prostě a jednoduše migrace. My se asimilujeme mezi ně a oni mezi nás a časem Čechy a Morava i s jejich identitami zmizí… Jak to bude s jednotnou Evropskou unií, to už nechávám na budoucnosti…

P.S. Má černohumorná povaha mi našeptává ještě maličkost – co kdybychom si to jako národ zkrátili a neměli už děti vůbec? Nač trápení pár století, když můžeme pěkně vymřít do stovky let? 😉 Nebo si troufáte mít tři děti, protože mít dvě děti je tak tak na udržení stávajícího početního stavu…

6 thoughts on “Ekologický pohled na vymírající společnost”

  1. Článek pěkný, k zamyšlení vedoucí…Já se občas také zamýšlím, zvláště po alarmujících příspěvcích ve zprávách nebo v novinách, jak nebohý český národ vymírá…Uvažuju totiž nad tím, jak moc se vlastně tento národ chce zachovat pro příští generace. Je to vůbec důležité? Proč? Čím je světu prospěšná existence malého středoevropského národa, navíc nejednotného? Čím je vůbec světu prospěšné rozlišování lidí podle národa, k němuž příslušejí? Osobně se domnívám, že v Evropě by klidně mohl existovat národ jediný, nebo taky žádný, byli bychom prostě lidé z Evropy. Nebylo by to fajn? Jako, ne že by to řešilo otázku pozvolného vymírání obyvatelstva, ono se to jaksi vztahuje na celou Evropu, ale na druhou stranu – opravdu je nutné, aby lidí na už tak omezeném prostoru přibývalo?

  2. Tvé zamyšlení je také zajímavé,takové ideálně globalizované. My s Kojotem se shodujeme v tom, že národy jako takové se mohou pomalu ztratit v „hranicích“, ale o to víc budou slyšet patrioticky menší územní celky jako města a oblasti, kde budou pěstovat a rozvíjet svou vlastní subkulturu, kterou budou lákat další lidi. Inu, bude to určitě ještě zajímavé.

Komentáře nejsou povoleny.