Je obtížné dívat se na UFO

když máte v oknech truhlíky.

Totiž, naše okno je takové samootevírací, truhlíky mu zabraňují v otvírání dle vlastního uvážení. O to víc to bylo zajímavé, když jsem v nastalých nočních hodinách předevčírem, asi v půl druhé, zahlédla cosi tak nějak zvláštně letícího oblohou. Žádný klasický ufátko, to ne. Ale cosi křižovalo oblohu lehce zmateně, svítilo těžce přiopile a já na to nechtěla být sama…

"Pojď se rychle podívat na to, co to je na obloze. Rychle!" lákala jsem polovičku od krvavého lowecraftovského hororu.

Vlezli jsme si společně na postel pod oknem k otevřené půlce okna, tomu jedinému koukacímu otvoru kvůli druhé půlce okna zatarasené truhlíky s dochucujícími bylinami do mé kuchyně a koukali.

"Pojď blíž, vidíš, už to zalétá za dům." přiměla jsem Kojota se ještě víc přiblížit, přitisknout se ke mně a zároveň vynaložit větší tlak na hrany kolen při vyklánění se z okna. Vykláněli jsme se tudíž oba současně a velmi specificky.

"Hele a další. Nevím, co to je, ale mohlo by to být nějaké divné UFO, že jo. Podle mé teorie, protože to už je třetí ufo ze stejného pomyslného čtverce v obloze v určitém pravidelném intervalu, si myslím, že se objeví ještě jedno… Hele, vidíš! Měla jsem pravdu." povídám já.

"Že je to zajímavý… Vidíš, jak z toho šlehají jiskry a vypadá to jak tajfun ohně na špejli a otáčí se to kolem své osy? Proto to vypadá, že se to propadá, ale nepropadá se to. Mohla by to být nějaká oběžná družice, ale ty přece jenom svítí, nehrají si na prskavky o Vánocích. Co myslíš?" udolávám Kojota.

"Já myslím, že je to…"

Významná setinka ticha, kdy byste slyšeli spadnout i špendlík ve spícím domě. Ticho hutné tak, že by se dalo krájet. Lucienne čeká na moudro z úst drahé vzdělané a moudré polovičky, největšího brněnského magického skeptika.

ÚÚÚFFFFFfffffffffffffffffffffffff žuch ch ch ch

Ještě větší ticho…

Právě se rozpadla postel…

9 thoughts on “Je obtížné dívat se na UFO”

  1. :o)))) kupte si novou a účtenku předložte „Ufounovi“, tedy, pokud si, Lucy, budeš přát skutečně postel, a ne NOVOU KŮLNU. Hele, třeba k vám přiletěli s tím že rozšiřujou svou nabídku. Přístě byste měli zvážit setkání třetího druhu. :o)

  2. My jsme to vyřešili mou starou postelí, co jsme vynesli ze sklepaa tudíž máme na čem spát…Díky Bohu :)))ufouni se s náma nebavili, klidně si odlítli za domy a ani nevíme, jestli s sebou náhodou neměli mluvící pejsky 🙂

  3. Lucienne,ÚÚÚFFFFFfffffffffffffffffffffffff ….to jsem si oddychla. Lekla jsem se, že vyletěl tím oknem. Kojot.Stará postel je lepší než nová.Praskla by jindy a když se člověk takhle lekne, mohou stát strašné věci…a to nevtipkuju.

  4. I já se lekla,naštěstí Kojot ani já jsme nebyli zraněni, jenom postel je KO…Vím, že se mohou stát různé věci. Když věším prádlo z okna, ze čtvrtého patra a sedím na parapetu a nahýbám se, často si připomínám „buď opatrná“. Většinou mě také Kojot drží za nohu, aby mě jistil…

  5. Lucy, nevím proč mne napadá, že Mirka myslela něco jiného. Možná proto, že jsem vyhlášený kanec :o) Máte docela zvláštní způsob věšení prádla, až ho budete věšet příště, řekni, a vezmu kameru. Jo, a kdo za nohu drží Kojota? A nebo je přivázaný k ústřednímu topení?

  6. 2inka:No nevím, její komentář se dá brát mnoha způsoby, tedy, napadají mne další dva a to až po Tvém komentáři a oba zahrnují postel. V jednom hraje hlavní roli infarkt a v druhém křeč ženského pohlaví zadržující do příchodu pohotovosti pohlaví mužské ;)Kojota drží gravitace. Věším prádlo pravidelně, především večer a proto bys kamerou moc nenatočil :)K ústřednímu topení bych ho mohla v rámci hrátek (čti věšení prádla) přivázat já, uvidím, jak by se na to tvářil… 🙂

  7. Začínám se učit dělat věci tak, aby mě nezajímalo, jak se kdo tváří. Je to úžasně osvobozujicí, ale psychicky náročné, když nechtě narazím na nějaký kritický ksicht. Když jsem byly malá, tak jsem všechny špatné věci řešila v koupelně ve vaně. Přehrála jsem si inkriminovanou scénu – pro mě kritickou, a pak jsem si ji zahrála tak, že mě mají všichni rádi a ty pohledy byly laskavé a chápající. Mělo to bezvadný efekt. Tu špatnou scénu jsem prostě umyla a vypustila. Nedávno jsem si na to vzpomněla a začínám to znovu praktikovat, samozřejmě s menšími obměnami.

  8. To je dobrý přístupU mě to je většinou tak, že já si ty věci probírám v hlavě a hledám příčiny toho, že se lidé kriticky tvářili. Podle toho buď zjistím pohnutky a nebo ne. Zjistím-li motivaci a uznám-li, že jsem jednala tak, že měli důvod tvářit se kriticky, dám si na to příště pozor a většinou se i omluvím. Je to takové sbírání zkušeností… Někdy si myslím, že jsem přeci jen byla v právu já a tudíž si z jejich kritické reakce moc nedělám, pokud to na mou realitu nemá fatální vliv. Pak se snažím vymyslet, jak dotyčnému vysvětlit své pohnutky, aby se příště u stejné reakce kriticky netvářil, protože pravděpodobně neznal pozadí mé reakce.

Komentáře nejsou povoleny.