Svatá Anežka Česká a archandělé

Když jsem bydlela v Praze, ráda jsem chodila do metropolitní kapituly Sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražský hrad. Katedrála sv. Víta byla mou alfou a omegou, bylo to místo, kde jsem se cítila bezpečně a kam jsem se uchylovala ve chvílích pro mě obtížných. Nechodila jsem tam často, na to jsem moc pracovala a málo se mi chtělo vstávat o volných dnech a jet přes půl Prahy na Hradčany, abych mohla rozjímat ve stylu sobě vlastním na mši, kde křesťané rozjímali ve stylu jejich.

Chybí mi to…

Metropolitní kapitula sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Podzim se nachyluje a pro mě nastává období bilancování, protože podzim mám nejradši. Loni jsem touto dobou přemýšlela o povídce se Sv. Václavem, kterážto díky temné noci a průvodním jevům zůstala nedopsána, ač mám k ní stále sesbíraných asi 40 stran podkladů a děj mám vymyšlený do detailů. Přemýšlím, že bych ji dopsala. Jen tak mi leží v počítači a člověk má takových jiných věcí na práci nebo je prostě unavený a surfuje si po blogách. Ach, mé líné já…

Svatý Václav a čtyři svatí

Svatá Anežka Česká, patron chudých, nemocných a trpích a jeden z patronů národa Českého. Tak vyjímečná žena jejíž pověst se povídá přes staletí, stejně jako pověsti o svatém Václavu, svatém Vojtěchovi, Prokopu a Ludmile, čtyřem dalším zajímavých lidem z Čech, kteří s ní sdílí jeden pomník s koněm Ardo uprostřed a na něm sedící svatý Václav se dívá kupředu…

Dojímá mě to. Když se dostanu do Prahy a čas dovolí, vždy navštívím kapitulu a zapálím svíčku s přáním na ochranu národa Českého a mé rodiny u koně. Svatý Václav jako egregor a ochranitel je velmi mocný a já k němu ráda promlouvám. Je lidský. Je to bojovník jako já.

Metropolitní kapitula

Poslední dobou na mě doléhá víc než předtím nemožnost se zvednout a navštívit místa mně blízká. Tak moc mi to chybí až to bolí…

Rozhodla jsem se tudíž víceméně intuitivně osadit svůj blog mně blízkými postavami a po dobu mého rozjímání, pravděpodobně po celý podzim, tu budou se mnou a budou konejšit má malá trápení svým laskavým pohledem a přítomností. Je možné, že se celá vizáž ještě prozáří pár postavami tak, jak mi půjdou myšlenky a srdce, obrázky připravené mám.

Pomáhá mi to, vždyť oni jsou součástí mé spirituality již tolik let.

Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím…

Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím

4 komentáře u „Svatá Anežka Česká a archandělé“

  1. Díky za krásný článekZamýšlel jsem se při četbě nad tím, co tyto egregory pro nás v současné době znamenají a – nutno dodat – nenapadaly mne příliš optimistické myšlenky. V chrámech Hypernovy, Tesca a podobných bohů není pro Anežku jaksi místo… O to víc si cením lidí, jako jsi Ty…

  2. Hezký článek, ale Praha mi už moc neříká, mám ji totiž spojenou s příliš osobními věcmi z let pomerně nedávných. Dokonce mi (aby to bylo, Lucy, vyvážené)někdy neříká nic ani Brno, a to je už o říct, protože, ač východočech (narodil jsem se v Pardubicích), srdcem jsem někde Dolních Věstonicích, Strachotínu, Pavlově, Pouzdřanech, Pasohlávkách… Je to můj kraj, který mám moc, moc rád

  3. Díky, bylo to malé srdeční postesknutí2Kojot:Jsem taková… Těžko by mě něco předělalo. Jsem ráda, že si téhle části mě samé ceníš.2inka:Bylo to spíš takové kníknutí o stýskání. Srdeční záležitost. Tvůj kraj, který máš moc rád, také časem poznám… Je to o tom, kde cítíš bít své srdce a moje srdce bije výše uvedeným směrem. V podstatě to nemá o nic víc co dělat s místní příslušností než jen to, že mé srdeční místo je 200 kiláků daleko ode mě. Srdeční místo může být kdekoli…

Komentáře nejsou povoleny.