A mám za sebou křest

Konečně!

Mohu o sobě hrdě prohlásit, že jsem přežila uštknutí hadem!

Teď už jenom abych přežila kousnutí pavoukem a pohlazení jedovatých žab – jediných tvorů v tomto bytě jedovatých smrtelně místo jen "jedovatých" – a budu to mít za sebou kompletně.

V noci jsem se vzbudila divnými zvuky. Ne, nešly ze sousedovic ložnice, ale přesto mě vzbudily. Za chvíli spadla žehlička. Eliška, spící vedle skříně na níž byla žehlička postavena, to díky Bohu přežila jen s leknutím. V duchu jsem si vynadala za tak neopatrné úložiště s tím, že by mě Kojot asi zabil v případě, že by se něco Elišce stalo a že to tedy přežiju, na rozdíl od žehličky. Usnula jsem.

Ráno jsem zjistila, že ještě spadnul můj adventní věnec a už už jsem si říkala, že mám asi někde na obzoru pěkný průšvih. Leč Kojot na to šel chovatelsky s tím, že to muselo něco utéct a hned dva hadi že utekli. Vzali to po skříni a shodili žehličku a pak putovali po kazetách a shodili věnec. Jeden byl vedle skříně a vykukoval, druhý byl v koberci v Kojotově pracovně a jak jsem pro něj rychle sáhla, kousl mě.

Bylo to rychlé, moc to nebolelo, ale lekla jsem se. Vzala jsem ho hned znovu za tělo a odnesla do terárka s ještě lehce zakrvácenou rukou z rány po kousnutí.

Snažila jsem se umírat, ale Kojot mi vysvětlitl, že kdyby byl had jedovatý, choval by se ke mně jinak. Posadil by mě na židli a zavolal by doktora. Takhle že je to v pohodě, že se to zahojí a neumřu ani mi neoteče ruka a bůhví co jsem si v tu chvíli ještě navymýšlela – neprošlo to. Měl kupodivu pravdu, jeho hadi a dokonce i jedovatí uštkli mnohokrát. Opravdu jsem neumřela a není mi vůbec nic.

Tenhle příběh je bez pointy, respektive – nemám žehličku, bohatý ručně dělaný adventní věnec je o něco méně bohatý a v levé ruce mám dvě nepatrné dirky, ani nebolí.

Říká se, že uštknutí hadem je symbolické zasvěcení.

Uvidíme…

Prý je v jedné naší skříni schovaná stará žehlička po tetě, taková ta plotýnková… Že bych potřebovala zasvětit do prastarých domácích prací prováděných zastaralým způsobem???

Šmarjá! Valchu ne! Valchu ne!!!

11 komentářů u „A mám za sebou křest“

  1. představa že spím, a že přes mne leze had a nebo hadice, je jako z děsivého hororu. Podezřívám Kojota, že tě před svatbou testuje. Kdo ví co ještě do dne „S“ vymyslí :o)

  2. Kdyby Kojot nespal jako špaleka měl sklony mě testovat, uvažovala bych o Tvé teorii…Myslím ale, že v tom Kojot nemá prsty. Spíš někdo jiný, kdo chce, abych měla všechny základní věci nové – postel, žehličku… Co přijde dál?Jméno? 😉

  3. Vaše domácnost mne děsí, přátelé.Vím, že had není slizký. Ale v životě bych ho do ruky nevzal. Natož s nějakým plazem (s výjimkou naší želvy Denisy) sdílet byt. NIKDY!

  4. Promiň, Gombo…Naše domácnost je docela normální, ale bydlí nás v ní spočítaných osmačtyřicet. Všichni se vejdeme. Mě neděsí, naopak, bydlím tady ráda. Kdyby ale utekl pavouk, Kojot by musel hodně rychle zapracovat na nápravě. Proto má zalepené krabičky, aby neutekl ani jeden. U hadů to takto nemáme, jen dva hadi jsou pod zámkem a to ti, kteří jsou jedovatí a ani jeden z nich smrtelně. Smrtelně jedovaté jsou jen ropuchy a těch se nebojím a ty ani nemají tendenci utíkat a být agresivní.Dokonce i pavouky bych musela dráždit, aby mě kousli. No, zkoušet to nebudu…

  5. A co kdyžtu havěť bude chodit dráždit budoucí paní tchyně /pro každý případ jsem jí hezky tituloval/, ve snaze zabezpečit do synovy domácnosti vše nové?

  6. Lucienne,nemáš se zač omlouvat, určitě se vám společně bydlí dobře. Jen prostě nemám rád některá zvířátka.Což o to, určitě některá zvířátka nemají ráda mne ,-)

  7. Tak ale jestli ten had nebyl jedovatý,tak to vlastně nebylo uštknutí, ale kousnutí, ne? 😉

  8. No já nevím… Myslela jsem, že kousnutí od hada se říká uštknutí 🙂Ale třeba to je jinak. Každopádně to byl had! Ne třeba potkan nebo sršáň nebo vosa. A to jsme včera v noci bojovali se sršáněm… Vopravdickým velkým tlustým sršáněm. Zlatý hadýšci!

Komentáře nejsou povoleny.