Lucienne

A je to tady. Nastává podzim a s ním přichází další vlna změn v mém životě, už tak pružně zbaveném téměř všeho nadbytečného. Nyní se stalo zbytečným mé původní křestní jméno…

Jednoho večera před těmi třemi lety jsem se zamyslela nad tím, kdo jsem. Přišlo jméno Lucienne… Když jsem se zamyslela nad příjmením, přišlo mi v opise opět Lucienne, tentokrát Světlonošová. Chovatelská stanice Světlonoš ke mně přišla skrze laskavou pečující ruku mého nastávajícího manžela a Lucienne? Tou jsem se prostě stala už dávno…

Vzhledem k tomu, že jméno Lucienne používám mezi přáteli a na internetu už třetím rokem, přirostlo mi k srdci natolik, že jsem se rozhodla ho učinit oficiálním. Prostě původní jméno se mnou přestalo už před hodně dlouhou dobou rezonovat, bylo tam, ale jako kdyby nebylo. Pro mé "všechny kolem" jsem prostě byla Lucienne, Lucy. Jedinou výjimkou byli rodiče, kteří se drželi mých dětských přezdívek a zdrobnělinek, jak už to rodiče dělávají. Nečekám ani dál nic jiného, dítětem jsem byla mnohem déle než Lucienne, která do svého jména musela dorůst.

Když však teď píši své jméno, je to pocit jako když vlezete za horkého letního dne do průzračné a studené vody v lomu…

Konečně to začínám být já…

 

Rozhodnutí

18 thoughts on “Lucienne”

  1. No vida, jak to jde snadno. Ale ke změně příjmení – to musí být takový tyjátr se svatebčanama.

  2. No FAKT bomba:)Tak to mám vyřešený. Jak si budu chtít vzít třeba Knedlíčka nebo Vocáska, hned metu na matriku a budu třeba Anička nebo Maruška. Ono i s tím mým současným příjmením jde Angelika dohromady jako prstýnek s růžovým kamínkem na mozolnatý pracce lesního dělníka. Uf.

  3. Je fajn, že se cítíš skvěle, tak ať ti ten pocit, teda dnes už realita, vydrží napořád, naše milá Lucy. Zvolila sis moc pěkné jméno, cítím v něm světlo, naději i lásku. PS: hele, když už jsi vynechala svoje *.INI, já bych začernil, teda zabílil, i tu inženýrku Kafkovou z odboru :o)

  4. 2anonym:Čti líp.2Wu:Díky! 2Angelika:Klidně si můžeš změnit jméno kdykoli. Stačí když to zdůvodníš. Nevím, jestli je argument babička a spol., ale pokud se cítíš mít jiné jméno a víš přesně jaké, s kterým rezonuješ, udělej to. Já k tomu dospívala dlouho, několik let. A nakonec za to stejně může Kojot, který mě na změnu jména navedl. Bez něj by mě tahle varianta ani nenapadla, jenom bych pořád kníkala nad svým starým jménem a jak se cítím být Lucienne. Ale jak Tě tak pročítám a vidím názvy Tvých rubrik, myslím si, že jsi se svým jménem spojená víc než myslíš nebo si připouštíš.2Inka:Matrika a úřad jsou veřejné. Kdokoli si bude chtít vyhledat matriku Brna-sever, narazí na tyhle dvě osoby. Brno je malý. To bych musela zabílit i Brno-sever a ulici úřadu a matrikářku a vedoucí a vlastně by jenom stačilo, kdybych tu zkopírovala „povoluje se užívání“ a nedávala celý obrázek. A kdybych na Tvou výzvu tedy reagovala, musela bych smazat i Tvůj komentář, protože obsahuje jméno vedoucí odboru paní Kafkové. A díky za pochvalu jména. Už jsem měla mít jméno Lucie po narození, kdyby si tedy nestřihli máma s tátou „kámen nůžky papír“ a máma neprohrála…2Kojot:Jejda, Lucienne devátá? :))) No to je pěkný! Devítka je fajn číslo :)2moravačka:Díky! Je to velmi ulevující. Velmi.

  5. Gratuluju! To je hezký přelom! Doufám, že jen příjemný – že tě nepřepadnou někdy nějaké nevítané pochyby vůči rodině. Myslím, že ne. :o) Ať žije Lucienne! Taky jsem si měnila jméno, ale příjmení. Zpátky na rodné. A nebyl to úplně příjemný čas, přijít mezi dvacet společných kamarádů a deklarovat, že mám zase staronové jméno. A ta úřednice za přepážkou byla hrozná. Ale dělala jsem to proto, že jsem věděla, že mi bude líp, že je to MOJE jméno.

  6. 2Liška:Děkuju. Myslím, že udržením kontinutity v nazývání mě zdrobnělinkami a tak, jak jsou v rodině zvyklí, nebudeme mít mezi sebou žádné velké třecí hrany. Už jsem psala, že jsem měla být Lucie, ale nakonec jsem nebyla. Jméno si mě prostě dostihlo :)Znám holky, co si měnily příjmení zpět na rodné. Myslím si, že je to v pořádku a když člověk cítí jméno jako cejch, měl by mít možnost si ho změnit. Na něco jsou ty zákony přeci jenom dobrý, i když máme všichni číslo na čele. Já měla štěstí na úřednice, byly to fajn ženský v obou městech. Žádný problém ani na Brně-sever ani na Brně-střed. Úžasný. Možná to bylo i tím, že byl Kojot vždy se mnou a vytvářel tu přirozenou mužskou autoritu kolem mě jak neviditelnou ochranu 😉

  7. Pro Lucienne a K.: Když se jmenuješ Angelika, je to hezký, ale i na obtíž. To jméno vzbuzuje v lidech vyhraněné představy a já mám celý život pocit, že musím být jménu podřízenou. Zatím to není tak těžký, ale možná za čas bude. Příjmení bych chtěla mít podle muže, kterého si jednou vezmu. Jsem konzerva. No a jsme u Vomáčky a spol.:).

  8. 2Angelika:Bezesporu je to výhoda. Pořád lepší než Adolf. Takové jméno jistě také vzbuzuje vyhraněné představy 🙂 Ale Ty máš štěstí, že jsi žena a do Adolfa máš daleko. 🙂

  9. Adolf…Adolf je náhodou dobré jméno. Znamená „ušlechtilý vlk“. Taky bychom mohli zabanovat Josefa, protože se tak jmenovali Stalin a Goebels atd. Ale je fakt, že ta asociace s oním Adolfem, jenž měl do ušlechtilosti dosti daleko, v myslích lidí ještě dlouho zůstane…

Komentáře nejsou povoleny.