Chaos

Chaos posvatebních dní je charakterizován vysokým emočním nasazením, které ze mně dělá člověka, který si pomalu neumí zapnout tkaničky na suchý zip.

Dnes to ovšem Kojot dorazil tím, že mě začal titulovat "má paní". Jeho paní se vyznačuje poslední dny tím, že buď pořád brečí bez viditelného důvodu (neděle) nebo spí jak zabitá a je jí ze všeho toho stresu nevolno (pondělí, kdy jsem odpadla už v půl deváté večer a probudila se až za dvanáct hodin) a popřípadě ji bolí hlava a je ráda, že ze všech věcí, které uklidila, najde tak akorát kuchyňskou linku, protože "můj pán" má hlad jako každý den touhle dobou.

Prostě situace, kdy je to pro mě tak nějak neviditelně namáhavé – i když bych to do sebe neřekla. Také mi volají zlomyslní lidé a vyžívají se sadisticky v tom, že se mě ptají "jak se má pan manžel, jak se máte paní Poláková, blahopřeji vám paní Poláková" a podobně. Cítím se už jako v nějakém filmu, kde se přehrává. Pak si jdu pobrečet a nevím proč.

A tak. Předpokládám, že je to normální a že se to časem srovná. Když jsem se ptala tety, kdy si zvyknu, řekla, že si zvyká už dvacet let a pořád nic.

Tak nevím…

8 komentářů u „Chaos“

  1. ale neee, to je fakt normální, špatné by bylo, kdybys uměla uvázat tkaničku na suchý zip :o)

  2. pořád jsem si říkál, po který vodě ta tvá labuť pluje. Od soboty už to vím. Je to určitě potok v Lužánkách! Jasně, poznámka je trochu (hodně) mimo téma, ale říct jsem ji musel. Krásné ráno do zmiňované končiny! :o)

  3. Ta vzpomínka na labuť mě doprovází do Ženevy, kde jsme se stavovali cestou do Afriky. Všichni se jí báli, jenom já ne. Nalámala jsem jí krajíc chleba a ona mi ho jedla z ruky…Bylo to krásné, taková důvěra mezi dvěma tvory, kteří sdílejí jednu Zemi.Když jsem na podzim přemýšlela o avataru, nechtělo se mi brát žádný obrázek z internetu, když mám vlastní, s takovou krásnou konotací mezidruhové důvěry…

  4. Proč ty dotazy chápeš jako zlomyslnost?Já jsem se tenkrát po probuzení také ptal: „Jakpak se Vám dneska spinkalo, paní Gombová?“ Přece máš hezké příjmení, a ještě ke všemu od vlastního muže.

  5. Gombo, to máš tak. Dotazy se množí a jak je člověk rozbrečenej, tak už mu každej další a další a další dotaz na to, co ho rozpláče, přijde jako parodie. Aspoň já to tak mám, jsem dost černohumorná povaha. Zvlášť první den to bylo drsný, teď už mě to tak nedostává. Ale nebylo to tak ani úplně jako zlomyslnost jako spíš pokus vyjádřit tu situaci, autorská licence. Jinak samozřejmě rána, večery a okamžiky, kdy jsme spolu, probíhají tak, jak jsi popsal a u těch moc nepláču. To jenom u dalších stimulů na stejnou páčku přeteče záklopka a je to… Nic zvláštního.

Komentáře nejsou povoleny.