Maeterlinckův Velice modrý pták v podání Husy na provázku

Velice modrý pták od Maeterlincka v podání divadla Husa na provázku byl představením pro mě vzácným. Jednoduše jsem víc, než vnímání děje s pochopením vnímala svou nechápavost. Taky s pochopením, proto vzácnost.

Začalo to nenápadně…

Přísný čas

"To je symbolismus, Maeterlinck, to bude dobrý," řekl Kojot.

"Hm, symbolismus," hledala jsem v sobě definici a našla tuto: Symbolismus zachází se symboly. Bude to symbolické, asi to bude o práci s psychikou, s astrálem, když je tam nějaký modrý pták a putuje se za ním. Modrá je duchovní barva. Ano, to odpovídá mému vnímání, tomu se věnuji už několik let, neměla bych mít problém, esoterika jak vyšitá.

Děj se začal odehrávat a já přestala rozumět, jednoduše jsem se dívala na svět, jehož vnitřní zákony jsem neznala. Proč dělá ten to či ono? Proč je chleba jako potravina srab a má takový divný zvuk? Proč jsou takoví podivní všichni? Proč to nefunguje podle nějakých "obecných pravidel"? Já tomu NEROZUMÍM! Je to divný, cizí, strašidelný a nevěřím tomu.

Duše mléka

Utkáno ze snů, které se nám přestaly zdát, protože jsme je zapomněli plnit, píše se v úvodu programu.

"Kojote, jaký to je, líbí se Ti to?" ptám se Kojota, který sedí a ani nedutá, vypadá, že je plně zaujat dějem.

"Líbí, je to super!" odpovídá a já si začínám připadat nepatřičně, protože asi sedím špatně a mozek jsem evidentně nechala doma.

"Ale vždyť to vůbec nefunguje jako nahoře!" šeptám já.

"Tobě se to nelíbí? Mně se to tak líbí…" šeptá Kojot.

"Ale jo, je to dobrý. Děti válej a je to takový… zvláštní, no… Mám pocit, že tomu vůbec nerozumím. Proto se do toho nemůžu pořádně vžít. Vůbec to nechápu."

Během času, který zbýval do přestávky, jsem se poctivě snažila vstřebat duši chleba, psa, diamantu, mléka, světla a času a nechápala zbla, kde se to v tom Maeterlinckovi vzalo, že se dívá na svět tak divně a píše o tom hry. Poctivě jsem uznala, že jsem naprosto mimo. O přestávce jsem se snažila Kojota využít jako překladač z maeterlinkovštiny do lucienštiny a konečně dostala informaci užitečnou a mně pochopitelnou.

Duše lesa

"Ty to moc analyzuješ," prohlásil Kojot.

"Ale co mám dělat, když tomu vůbec nerozumím? To je úplně jiné chápání reality, než jak jí rozumím já," vysvětluji.

"Ber to tak, že se díváš na cizí sen. Malá holčička je nemocná, má vysoký horečky a tohle se jí zdá," říká Ten, kdo tady tomu rozumí.

Nenarozené děti

Začíná druhá půlka a já místo na symbolické vyjádření reality kolem nás se dívám na cizí sen a představení začíná být srozumitelnější. Stejně si nemohu pomoci a analyzetorka v mé hlavě ufoukla pneumatiky a jede jen tak krokem, ale je tam. Štěstí mít společnou fotografii s Václavem Havlem se tlemilo jak měsíček na hnůj stejně jako ostatní velmi přízemní Štěstí. Překvapilo mě, že mnohopostava Štěstí nežíznit a Smrt vypadá jako Freud, stejně jako mi bylo líto budoucího brášky Myltyly a Tyltyla. Smutek z brášky byl vyrovnán částečně pocitem z postavy Štěstí mít společnou fotografii s Václavem Havlem, opět skvěle zahráno Robertem Miklušem, jehož Kojot velmi uznává jako skvělého nadějného herce.

Podoby přízemního štěstí

A i když si říkám, že jsem v cizím snu, stejně nepochopitelném jako mé vlastní sny, které jsou tak živé a barevné a přesto skrývají jiný obsah, než jako co se tváří, snažím se to pochopit. Jsem v tomhle neskutečně trpělivá, dokud nepochopím, stále se k dané situaci vracím. Někdy to prostě pochopit nejde.

Podobně, jako když jsem v jednom ze svých posledních snů říkala mamince čekající v nějaké hale, že to, co jí tam pouštím na tom červenočerném prastarém kazeťáku od Vietnamců je nějaký metalový nářez, protože co jsem s Kojotem, tak poslouchám jenom metal. Pak jsem vyndala kazetu a na ní bylo napsáno "NÁŘEZ". Na to jsem jí řekla: "No vidíš, Nářez, je to tady napsaný," pustila jsem jí chraplavě druhou stranu kazety a odešla. Ani tohle zatím nechápu. Prostě nářez.

Ale abych se vrátila k představení Velice modrý pták – jděte na něj a nepokoušejte se ho pochopit, půjde-li vám to. Mně to moc nešlo, ale protože jsem vedle sebe měla shovívavého Kojota, který zná mé věčné analýzy čehokoli, mohla jsem se učit být shovívavá i k téhle své slabosti. Nakonec – mají k představení také vytvořený nádherný program, který je pro kreativní dítě ve mně jak ušitý. Také možná poznáte trochu sami sebe, stejně jako já jsem narazila na své hranice nepochopitelnosti. A to je zkušenost, která za to stojí, protože laskavá zkušenost je zkušenost dvojnásobně cenná.

7 thoughts on “Maeterlinckův Velice modrý pták v podání Husy na provázku”

  1. Omlouvám se, ale o vnímání z jiného konce: máte taky potíže přečíst ty písmena proti spamu? Já ano. Na Yahoo, kam chodím hrát šachy po síti, se většinou dostanu až na poněkolikáté. Ti roboti co posílají spam (a teď mi přišel rozkošný spam: nabídka na obvyklý finanční transfer – nespecifikovaná suma – ovšem oslovení „Dear heretic“ !) už umí normálně napsaná písmena přečíst?

  2. Ty jeden kacíři 🙂tak vidíš, mají Tě zmáknutýho :)Ohledně těch pěti písmen – já si vždycky uvědomím, že mezi tvary jich je pět, jsou kapitálkami a jsou víc vidět, než jiný patvary. Vždycky mi to zatím vyšlo.

  3. Prosím tě, Myltyl a Tyltyla, jako bys mě nakopla, naskočil mi verš: za onoho času, bylo, nebylo, nevím, neúnavní, tyltyl s myltylou hledáme lásku… a já vůbec nevím, kde jsem to vzala a kdo to je a proč mi to uvízlo v hlavě. Takže se mi to asi někdy zdálo.

  4. Tak už jsem si tu pohádku o Tyltylovi a Mytyle našla. To je velice srozumitelný příběh. V symbolech bych se mohla pohybovat, to jo.

  5. člověk je vždycky fascinovaný skutečností, že někdo druhý, o kom si myslíme, že ho dobře známe, vnímá některé věci jinak než my, ale.. to je přece báječná věc, že je to tak. Spoustu věcí člověk vnímá srdcem, ne rozumem, a to, že Kojot v ten večer „chápal“, a ty ne, ještě neznamená, že nemáš srdce, Lucy. Je mnoho odstínů chápání a hranice vnímání jsou velmi blízko vedle sebe. Každému sedne něco jiného. A nebo… moná jsi prostě neměla den vnímat právě tohle, jindy by se ti to nestalo. :o)

  6. dívám se na tvůj blog, den po dni, hodinu po hodině, a je to pohled do hloubi strnulého zimního nebe, plného zářících hvězd. Je těžko tě hledat v mléčné dráze mezi nimi a navíc je chlad. Jdu spát a nebo pít. Verše F. jsou mi najednou stejně blízké jako tobě.

  7. dívám se dnes na toplist a vidím cifru, nad kterou jen kroutím hlavou. Je evidentní, že největší lesk blogu dává přítomnost jeho majitelky. PS: Kojote, díky

Komentáře nejsou povoleny.