Krušné Vary

"Dobrý den, jak se dostanu ke Kriváni?" ptám se po dlouhé cestě, hraji si na Becherovku, se kterou si nezadám v barvě a omamnosti svého pohledu, protože cesta do Varů je nahoru a dolů a také plná zákrut.
"To máte kousek, tady k poště a pak ještě kousek a ostře doleva a…" radí mi jeden štamgast v nádražní hospodě, kam jsem zapadla načerpat zdravý varský vzduch. V tom mu do toho skočí jiný, asi sedmdesátiletý mladík.

"S těma báglama? Jaký tam jede autobus, chlapi? Nejede tam čtyřka?" ptá se spolupijícího kolektivu.
"To si radši vemte taxíka. Jste movitá, ne?" Vrtím hlavou že nejsem. "To nevadí, taxík vás vezme za padesátku, je to vážně kousek, pět minut pěšky. Pomyslím si, že to bych za to ještě tak dala, protože mi nenapsali v předvolání, kde je výstupní zastávka a bloudit tady, to se mi nechce. Rozhoduji se, že to teda vezmu a jdu ven. Za mnou vyjde dotyčný přemlouvavý pán a říká taxikáři: "Vem jí ke Kriváni za padesát."
"Za padesát jsem jezdil před deseti lety. Pojďte, slečno." Brání se taxikář a já měním barvu ze zelené na červenou.
"Tak za pětapadesát," nedá se štamgast. Nalézám do auta a za zavřenými dveřmi se dozvídám 75 kaček. Za necelou minutu zastavujeme a jsem lehčí o sedmdesát korun, prý abych o něm nemluvila špatně.
"To jsou kšefty tohle, to je za trest," brumlá si pod fousy taxikář. "To je to nejhorší, co tu může člověk potkat za práci," pokračuje on. Také bych chtěla mít tak špatnou práci, kde bych za minutu dostala sedm pětek a ještě si u toho stihla zanadávat na to, jak je to bída.
Vcházím do hotelu a začíná běh na dlouhou trať.

4 komentáře: „Krušné Vary“

  1. Lucíííí, ahoooj. Tak mezi ty bodré štamgasty bych určo zapadl. Akorát bych se musel naučit chodit do hospody. 70×60 = 4200 x 8 = 33 600. To jde. A máme se?

  2. Lucienne (po telefonu) vzkazuje: 2 Inka: Mně by se líbila i desetina, nebo pětina 🙂 Taky zdravím. 2 Manželka: Pokračování sem bude Kojot dávat každý den, pár jich mám už napsaných. Hezkou noc. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.