Příjezd

Bod první ke zdolání je nalezení jídelny a domluvení se. Ještě, že už jsem zvyklá sedávat na židli místo na zemi u Kojotových nohou! Dostanu své místo a k jídlu vařené hovězí cosi, co se dá nakrájet jen s největší trpělivostí a k tomu čtyři kolečka mrkve, dva kousky brokolice a sedm hrášků. "A dostanu ještě nějakou přílohu?" ptám se.

"Je tam ještě nějaká příloha? houkne paní servírka shora na paní servírku zdola.
"Nééé," zní táhle zdola.
"Už jí máte, vidíte? To je vaše příloha!" Mrkev s hráškem a brokolicí se na mě vášnivě usmějí a hned vypadají o něco větší, krásnější a méně hladově.
"A polívka by nebyla?" Zkouším to ještě já.
"A polívkááááá?" Ten typicky otázkově zakončující hlas se opět nese asi dvacet metrů jídelnou.
"Jóóóó." Zní téměř v echu a polévka mi přistane vzápětí vedle.
"Dole je ještě studený raut, tam si můžete nabrat kolik chcete," říká mi paní servírka doplňující informaci.
Studený raut je prázdný, je skoro půl druhé a všichni už jedli.
"Jste příjezd, to víte…" dozvídám se svou novou identitu. Povzdychla jsem si a to jsem ještě nevěděla, že další den se proměním jak čerstvá houska na staré pečivo – stane se ze mě totiž včerejší příjezd.

6 thoughts on “Příjezd”

  1. To mi velice připomínámůj první a druhý den v porodnici na Bulovce… počkám si na pokračování 🙂

  2. a to jsem měl jet – tuším že právě do KV – po info-aktu v r.2003. Ještě že jsem návrh doktora odmítl, stal by se ze mně příjezd, pak včerejší příjezd, a dneska bych už byl čtyřletej příjezd, uff! Místo toho jsem po týdnu chytal na Mušově ryby, i když jsem místama padal na pruty.

  3. U KrkovičkyByl jsem před pár lety v jedněch západočeských menších lázních. Procedury skvělé, jídlo hnusné a ještě málo. Nepochopím, jak z toho mohly být všechny kuchařky tlusté a ještě nosily domů naducané tašky. Hladověl jsem jen první den. Druhý den ti zajetí mi říkají : vem si bundu, venku prší. Já, že proč, když máme po obědě spát. Kdepak, po obědě se chodí ke Krkovičkovi. Byla to malá hospůdka u řeznictví. Hned u dveří mi pingl hlásí, že by tam byla dršťková a dnes je svíčková jedna báseň a prý jestli umím mariáš, prý tam chybí třetí u okna od včera. A bylo papání a pivíčko a tak jsem se tam za 3 týdny ještě spravil a líbilo se mi i přes útratu celého kapesného. Do lázní už nikdy. Dršťkovku i svíčkovou umím, přešel jsem na víno a místo mariáše už dva roky bloguji, tak co bych tam pohledával. Hezký večer

  4. To je tedy sílaTo je opravdu chucpe, když se líná vyžraná nedovzdělaná nezaměstnaná socka, která se jen válí u televize pročpělá vykouřenými cigaretami nebo u smrdutých nohou svého kriplovatého novomanžílka, stěžuje na lázeňskou péči, kterou ji platí práceschopní spoluobčané ze svých daní. Miluji vyžírky. Těším se na pokračování Mařeno a moc se tam „zadara“ nepřežírej. Jednak se sotva valíš a pak ta tvoje delikátní „záchodová choroba“. Místo toho se přeper hábity, aby spolupacienti nemuseli čichat smrad z pročuraných potkanů. Jsi opravdu velmi nechutná.

  5. 2Inka:No vidíš a přesto to jde 🙂 Mě se tu líbí :)2Buteo:My tu máme studenej raut, takže se cpeme salátama. Vaří tu skvěle a saláty jsou úžasný. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.