Mít svého magora

Ti, co občas komentují u Kojota nebo u mě, se mohou poslední dobou divit tomu, že komentáře mám moderované, ač jsem k tomuto kroku za dva roky svého blogování ještě nesáhla. Holt je to tak a my jako dvojice se musíme zabývat někým, kdo sahá k verbálnímu násilí. Co naděláme. Kojot se tomu směje, já se tomu také směji a trochu se divím. Nejvíc se divím tomu, že když už na něco anonym poukazuje, tak to ani není pravda.

Průvodní nit celého toho komentování je obava o naši plodnost, dále averze k potkanům, informace o nemoci, se kterou jsem na dlouhodobé neschopence a nyní v křížkových lázních a s tím mu vadí to, že nechodím do práce, což pochopitelně s neschopenkou nejde.

Takže, milý anonyme:

MILUJU SVÉHO MUŽE!

Miluju ho víc, než cokoli na světě. Je to ten nejcharismatičtější a nejchlapštější muž, než většina ostatních, se kterými jsem se setkala. Drží slovo, je šikovný, odvážný, rozumný a inteligentní, soucitný a ohleduplný, tolerantní a velkorysý a kromě toho všeho má rád zvířata, o která se staráme s láskou a péčí. Poskytujeme jim krásný domov. Budeš se divit, ale u nás to vůbec není cítit potkany, protože uklízím každý den a také vařím svému muži s láskou, aby nemusel jíst kupované. Cigarety u nás necítím skoro vůbec, protože já nekouřím a Kojot kouří velmi zřídka. Většinou u nás voní aromalampička nebo vonná tyčinka, to aby nám doma bylo dobře. Peru skoro denně, jako každá žena, která se stará o rodinu a prádlo nám voní aviváží a čistotou. U televize na rozdíl od 99% civilizované populace nesedíme, protože ji nemáme. Místo toho se věnujeme našim zvířatům nebo jdeme na procházku. Ano, neboj se, oba jsme plodní a děti mít chceme a budeme. A budou zdravé a krásné, jako děti ostatních párů. Nejsme ničím odlišní…

Tak, tohle jsem ti chtěla říci. A když už se nezmůžeš na nic než na špínu, uvědom si, že co v hlavě máš, tím žiješ. A taková je potom kvalita tvého života. Zkus se pověnovat něčemu, co ti udělá radost. Takový pocit z nepřístojných komentářů nemůže nahradit radost ze života. Je mi tě líto…

Na druhou stranu mi to připadá, jako by ses ani nemohl rozhodnout, do čeho zarýt dříve. Jsi asi trochu emocionálně nestabilní Ale neboj, s tím se naučíš žít, když budeš chtít

Přeci jenom ještě něco: Myslím si, že jsi žena v mém věku, která nemůže mít děti a cítí se nemilovaná. V životě jsi neměla to štěstí mít kolem sebe nějaké zvířátko, o které by ses mohla starat a ani teď tě nic netěší. Mě znáš jenom z oficiální svatební fotky a Kojot ti leze na nervy, protože je svůj a dokázal nalézt to, co tys nedokázala, svou přirozenou polovičku. A to tě žere. A žere tě to o to víc, že Kojota znáš léta a tak si myslíš, že si to můžeš dovolit. Aby ses nemýlila…

5 komentářů u „Mít svého magora“

  1. jo, on ten virtuál někdy dává pěkně zabrat, a vyžaduje to osobní statečnost jít s kůží na trh

  2. Kdyz sianonym uplivne jedovatou slinu, chce otravit toho, na ktereho prska, chce konflikt, jedine tak umi „komunikovat“.Ted si uskripnul prstiky ve dverich vasi komnatky, Lucienne, a nejspis pujde prskat do vchodu „nekde hned vedle“.A vy si treba date karlovarskou oplatku, budete ji konzumovat v horizontalni poloze, drobit uplne vsude a venujete lehkou vzpominku prima dedikum z nadrazni restaurace.Pokracujte v sosani zdravi a zdravicka.:-)

  3. přemýšlím jestli je k něčemu dobré anonymům odpovídat. Není lepší když se užerou závistí, seschnou vzteky nad tím, co zpravidla svou vlastní vinou nemají, když se zadusí svými slovními zvratky?

Komentáře nejsou povoleny.