Parafango

Je večer. První večer před drsným ranním vstáváním, protože mám proceduru už před snídaní. My, co jsme neukotvení v čase, máme v lázních tvrdý režim. Neustále hlídáme čas a řešíme pouhý fakt "stíhání". Běžným lidem stíhání připadá normální. Chodí včas a stíhají. Já nechodím včas téměř nikdy, chronický nestíhač.

V tomhle to má dobré i Kojot, protože díky takovému základu nemohu být klasickou stíhačkou. Holt všechno má své výhody i nevýhody. Tady ovšem musím chodit včas. Pět minut před procedurou jsem nastoupená před kýženými dveřmi a stíha, že nestihnu, mne opustí pouze do okamžiku, kdy stíhám další proceduru. Takže je to takový nekonečný koloběh času, který se učím dostihnout, takové mé malé závody.
Umyji si hlavu, opatřím si co musím a uléhám s hlavou plnou starostí. Parafango mám už v půl osmé, před snídaní. Po sedmé musím jít na vodu a nesmím zaspat a musím to stihnout. Takové dny mám tři za sebou. Když se mohu v čase odpíchnout od snídaně, je líp. Takhle to je těžší. Taková má soukromá Velká Karlovarská.
Usínám. Zvoní budík. Jsem unavená a přemlouvám se, že musím vstát, protože mám proceduru a vysvětluji sama sobě, že jsem přeci unavená normálně, takže se vzbudit unavená je v pořádku. Něco je špatně, takový pocit. Vstanu. Venku je tma. Je podzim, takže to, že ráno je tma, je v pořádku. Mám stále mokré vlasy, jako když jsem si šla lehnout, ale vysvětluji si to tím, že se mi zdály živé sny a asi jsem se zpotila. Je mi sice trochu divné, že nejsem zpocená na celém těle, ale neřeším to, stávají se i divnější věci. Oblékám se a chystám se na vodu. Dívám se na mobila a zjišťuji, že je 22:38. Spala jsem asi půl hodiny spánkem spravedlivých, co mají velkou stíhu – čas. Až se jim o tom i zdá.

One thought on “Parafango”

Komentáře nejsou povoleny.