Internet

Ležím v parafangovém zábalu, trochu se potím, zkouším vizualizaci rozpouštění bolístek teplem a do toho mi hraje hudba. Posléze si vyslechnu rozhovor za bílou plentou.
"My už si musíme domů pořídit internet, děti už jsou velký, potřebujeme to." Ženský hlas hodnotí dorůstající generaci jako internetu potřebnou.

"To já chodím s dětma do knihovny a tam je to zadarmo." Druhý ženský hlas říká jednu z variant, kterou může člověk bez domácího internetu využít.
Přemýšlím o tom, že kdybych neměla kartu do Klementina, kam jsem mohla chodit hodinu denně zadarmo a zároveň neměla internet doma, musela bych také využívat kaváren a placených knihoven. V Karlových Varech mám totiž mezi procedurami tři možnosti: první možnost je chodit do knihovny v Kriváni a tam je internet za dvě koruny za minutu. Za půl hodiny to je šedesát kaček, to je dost hustý. Stejně otřesná cena je ve veřejné internetové kavárně u Kolonády. Vím, že tu je nějaká městská knihovna, kterou jsem potkala včera při procházce a zrovna jako na potvoru měli ten den jen do dvou odpoledne, tam je internet snad za korunu za minutu, snad dokonce za padesátník. Zatím nevím. Prostě našinec aby měl plnou kešeň jen na to, aby si mohl jít zabrouzdat místo ve vodě vřídelní ve vlnách internetových.
Z mého pátrání vyplývá, že na Kriváni je situace ohledně interního internetu pro zaměstnance velmi nejednoznačná. Na chudý lid totiž musí být přísnost a zdá se, že největší přísnost zde platí na lékaře – na rozdíl od ostatního personálu. Jestli se zdají tomu, kdo tu rozhoduje o možnosti internetového připojení lékaři chudí duchem, rozhodně by měl zvážit své rozlišovací schopnosti. Nerozumím tomu, proč by měli být lékaři biti nevědomostí a nemožností si najít informace na internetu ve chvíli, kdy je potřebují. Zákaz internetu lékařům na Kriváni je absurdní. Připomíná mi to situaci, kdy mi v práci nejenom zakázali internet a maily chodily zároveň vedoucímu v kopii automaticky, ale nesměla jsem mít ani obrázek na ploše, aby se mi nezpomaloval počítač. Prostě situace je naprosto nevyhovující dnešní době, která je těhotná novými převratnými informacemi, a banování internetu vzdělaným lidem mi přijde naprosto nevhodné a trestuhodné.
A jak mi šly myšlenky, konverzace dvou sestřiček z rehabilitace se ubírala dál.
"Kam vlastně chodíš do knihovny, že ji máte pro děcka zadarmo?" Ptá se kolegyně.
"My bydlíme v Ostrově, tak tam." Odpověděla tázaná maminka od dvou děcek.
Parafango teple rozvívá molekuly krve po tkáni mého těla a nyní je mi to jasné.
Ostrov blažených internetových uživatelů se skrývá kdesi za Karlovými Vary a je zdarma přístupný dětem dokud jsou malé. My, co vyrosteme, si na to musíme vydělat a jinak se k ráji nedostaneme. A ještě nás usměrňují pracovní dobou veřejného internet pointu.
Nevím, jestli této době mohu říkat ráj, protože Eden na mě asi nikde nečeká. I když – třeba je internet v knihovně i pro karlovarské zadarmo. Možná v nás vidí maličké, i když jsme velcí. Povolené dítě na pár minut. A ono jo! Jenomže já tam na internet stejně čas nemám, takže to vyjde nastejno…

2 thoughts on “Internet”

  1. Já jsem v této práci taky neměla vůbec přístup na internet a místo počítačů tam byly jen tzv. terminály napojené na centrální server, takže změnit si barvu plochy či tam dát nějaký obrázek taky nešlo. Jo, pro internetový závisláky začaly drsný časy:-)

Komentáře nejsou povoleny.