Ruská srážka

Čím delší dobu trávím v Karlových Varech, tím víc mi cizinci lezou na nervy. Téměř každý mě oslovuje rusky, ač si nemyslím, že bych vypadala jako příslušnice tohoto národa, v Karlových Varech tak početného. Nemyslím si, že bych byla xenofobní, ale čeho je moc, toho je příliš. Potkám-li ze 100 lidí 90 rusky mluvících, mají-li obchody standardně názvy a nápisy v azbuce a třeba tam ani není nápis v češtině, ceny jsou uváděny v eurech a místo starobylých Varů plných kavárniček, tančíren a obchůdků jsou tu desítky prodejen zlata, kožichů a luxusních kabelek, popřípadě ruských čepic, matrjošek a podobného materiálu. Statisíce létají vzduchem až to našince musí nutně zarazit.

Z naslouchání příběhům vzpomínek víc než deseti Varů znalých obyvatel mi bylo smutno a úzko. Když už jsem po tolikáté slyšela: „Jste jenom vši, jenom přívažek v jejich kožiše, žádný peníze z vás nemají, jsou poslední dva hotely, které berou na křížek na poukazy, jinak jsou to samí rusáci, který platěj tvrdejma, skupují to tady a nikoho mezi sebe nepustěj. Hotely jsou cizinců, začínají se zavírat pro „soukromý majetek" karlovarské památeční budovy, které jsou prodané křivě přes bílé koně a Češi jsou jen pro služby ruským pánům. Kolega chtěl koupit byt a řekli mu 5000 euro za metr čtvereční." Po tolikáté jsem si domýšlela poměr projekce pocitů Karlovarákůdo vět o lázeňských hostech a bylo jasné, že poměr je víc než velký.

Jenom vši, jenom služby, jenom přívažek… Nezvaný, nechtěný…

Ruský obchod

Ruský obchod

 

Třetí týden se potýkám s tímto faktem a stále si na něj ne a ne zvyknout. Asi si nezvyknu nikdy. No prostě… Doutnalo to ve mně dlouho. Od doby, kdy jsem ještě jako holka stála ve škole plné komunistických propriet, přes pocity, které jsem popsala v srpnu zde a kdy jsem reagovala na Kojotovo povídání včetně vytáhnutí maminčiných fotek ze srpna 68 pro vytvoření reportáže, ve mně jakékoly stimuly na ruské téma vyvolávají větší odezvu, než bych čekala. Téma pro mě zjevně není ještě vyřešené.

 

V takové náladě procházím kolonádou ke vřídlu. Po levé straně je taková prodejna skla a dalších věcí, kterých bych si v Praze ani nevšimla. Také jsem si všimla až teď něčeho, co tam stálo vystrčený jak holej zadek na mraze až to připoutalo mou pozornost. Malý model chlapce navlečený do nějakých hadrů s ruskou čepicí, na který byla rudá hvězda se srpem a kladivem, slávistická šála, nějaká bundička, modrá fusekle a … v područí měl českou vlajku. Vzkypěla ve mně žluč včetně všech dalších šťáv, papiňák ve mně začal ucházet přes pojistku a já jsem na tohle už v sobě neměla slov.

 

Taková urážka! Kde je česká čest a česká státnost, když si ji kdejakej rusák strčí do područí? To nestačí, že tu žijou a z nás si dělají dojnou krávu, to nás ještě musí urážet? Nestačí, že vytlačují Čechy ven a patří jim víc než půl města a je tu naprostá cochcárna rusky mluvících klanů? Tady se snad zastavil čas…

 

Říkala jsem si, jestli snad to není nějaký černý humor, protože to je tak akorát to, jak to můžu skousnout. A protože jsem nevěděla, kdo to vlastně udělal a proč, cosi ve mně se nedalo a já se šla zeptat.

 

Ruský chlapec s českou vlajkou

 

Jak to vlastně mysleli?

 

„Prosím vás, venku stojí model chlapce, na hlavě má ruskou čepici a v područí českou vlajku. Proč jste ho takhle oblékli? Kdo ho oblékal?" Jdu do toho rovnou po hlavě, jakýpak s tím sakypaky.

„Má čepici, protože prodáváme čepice. Má bundu, protože prodáváme bundy. Má ponožku, protože máme ponožky." Odpovídá prodavač, mimochodem docela normálně vyhlížející chlapík středního věku s ruským přízvukem.

„A má vlajku, protože prodáváte vlajky," dodávám já už lehce cynicky. Srážka s jednoduchou osobou je zvládnutelná jen jednoduše pochopitelnými větami.

„Jo. Má vlajku, protože prodáváme vlajky." Doplňuje prodavač tónem konečně jsme se domluvili.

„A proč má čepici, která má ruskou pěticípou hvězdu s kladivem a srpem a zároveň drží v područí českou vlajku? To je urážka české státnosti." Asi bych nemohla být diplomat.

„To není ruská čepice, to je srbská čepice. Já jsem komunista a dám tam co budu chtít." Říká on, jako kdyby se tím snad pro mě něco měnilo.

„To je ruská čepice a je to symbolické zadupání cti českého národa. Urážka!" Syčím víc než cynicky s tou vší párou ve mně, natlakovaná už dost let. Papiňák vybuchl.

„Nelíbí?!?!" Zvolal a do toho vnesl něco velmi hlasitě rusky. Během několika vteřin se přivalil chlapík snad stopadesátikilový a že mě vyhodí. Pak jsem se do toho dala a on taky. Papiňák vybuchl nejenom ve mně, zdálo se. Jenomže ve mně vřela patriotská čest, zatímco v něm to, že mu to žádná dlouho neudělala. A přítomní včetně kolemjdoucích se museli hodně bavit.

„Urážka českého národa!" Vykřikla jsem.

„Vykurz mi ho!" Lámanou měkkou češtinou křičel na mě vazoun.

„Jsi tlustej, starej a hnusnej, vykuř si ho sám!" Křičela jsem na vyhazovače já. Řečnická otázka zní, co bych dělala se samopalem u hlavy.

„Vykurz mi ho a vypadni!" Nedal se on.

„Pošlapání cti a urážka českého národa!" Nedala jsem se také a oba jsme se pomalu přesouvali k východu z obchodu. Krám byl plný lidí, scéna zaujala možná dvacet okolostojících.

„Vykurz mi ho a padej!" Opakování matka moudrosti, ale opakovaný vtip není vtipem. Jeho snaha se mě dotknout, byť v gestu chytnu jí za flígr a poletí, mně přišla odporná. Krásou, šarmem a důvtipem rozhodně chlapec neoplýval. Pochybuji, že bych však jednala jinak, i kdyby to byl okouzlující šamstr s brilantní češtinou.

„Nešahej na mě a vykurz si ho sám…" I já se dokážu opakovat a napodobování cizího dialektu mi šlo bravurně. To už jsme stáli na chodníku a on se po mně sápal jako by se nechumelilo. Ono se opravdu nechumelilo, ale já se mu vysmekla s tím, že chodník mu nepatří. Chvíli ještě oxidoval na prahu obchodu, ale pak to vzdal.

 

Kdo byl vlastně ten silný a kdo ten slabý?

 

A jak se na tuhle událost dívám s odstupem 24 hodin? Udělala bych to znovu? Šla bych znovu do obchodu se zeptat, proč je panák tak nastrojený a je-li v tom záměr? Ano, udělala bych to znovu. Možná je to mládí, možná je to hrdost, možná je to blbost, ale mě se ulevilo, i když jsem nic nedokázala, svět se nezačal točit obráceně a hvězdy nespadly z nebe.

 

Ale zastala jsem se své země, země české, aspoň jednou…

Jednou v životě říct NE!

11 komentářů: „Ruská srážka“

  1. Tyjo!Seš výborná.A jak ti bylo hned potom a jak později? Tos cítila úlevu a jinak dobrý? Já bych se asi pak rozklepala!

  2. Udělalas správně, i když to bylo velice nebezpečné. A jak ses mohla přesvědčit, z těch asi 20ti přítomných lidí se k tobě nikdo nepřidal. Hlavou zeď neprorazíš, příště to chce asi diplomatičtější přístup. Je ale fakt, že pokud bude taková korupce, a budou úplatní radní, politici, policajti, soudci, pokud nastane stav, kdy cizinci budou mít na „našem území“ nad námi okatě navrch, bude to nahrávat různým nacionalistickým a xenofobním skupinám, občan bude vědět, že kromě těchto dvou skupin ve skutečnosti už nikdo nehájí jeho zájmy. Chceme snad ruské Karlovy Vary? To asi ne. Dovolil by někdo, aby Praha byla Turecká a nebo Čínská? Proč si nemůžeme ochránit národní zájmy v KV? Je mi z toho smutno. Lucy, a ty se dávej dohromady, pokud se budeš nervovat, přijedeš domů pořádně vyřízená

  3. Nemyslím si, že bych byla xenofobníNo, ty jsi xenofob jako z učebnice…Co je to proboha za argument, že tvůj kamarád měl koupit byt za 5000,-EU na m2??? To je jako kdybych se teď rozčiloval nad tím, že když chci koupit byt na václaváku, tak mi určí cenu 150000 korun na metr čtvereční. Cenu určuje trh!!!Ty čepice prodávají i v Praze, vidím je furt na hlavách skupin amíků… takže to nemá s tím nic společného. Prodává se to, co se kupuje. Když mají debilní turisté radost z toho, že si můžou koupit ruské čepice, tak jim je prodám i na Honolulu.Byl jsem několikrát v Karlových Varech a taky mě udivuje tamní ruská enkláva, ale přeháníš a hysterčíš.

  4. Co je xenofobniho na Lucienne „obrane“? I kdyz kopnuti do kolena by zaslouzili ti, co tvori legislativu.Nejak si tu malinkou zemi darebne branime… a penize maji velkou moc.Ale na druhe strane, kdyz na Kampe curaji na mapu republiky „dva panove“ z dilny D.Cerneho, proc by nas v KV nemohl urazet rusky prodavac, ze jo?Dobre jsi udelala, Lucienne.Nic to nezmeni, ale ta uleva.

  5. 2Tybijenže tady jde o něco úplně jinýho, kdo Karlovy Vary vlastní a komu říkají „pane“. Ty mluvíš o penězích a trhu, kterému se podřizuje vše. Lucy zas o národní hrdosti.S tvým přístupem, promiň, tady jednou s klidem bude islám, katolické kostely nahradí mešity, a na Hradě bude sedět Bin Ládin, protože v porovnání s arabskými zeměmi, které mají ropu, máme my holý zadek a ti pracháči si tady skoupí úplně všechno. Nejsem proti cizincům, naopak, ale člověk si nesmí připadat ve svý zemi jako na návštěvě, to by bylo moc špatný.

  6. 2liška:Prostě mi to nedalo, poslední kapička přetekla. Cítila jsem se potom dobře. Byla jsem trochu udýchaná, měla jsem od rozčilení červené tváře a asi i vyšší tlak, ale rozhodně jsem se cítila jako člověk, který má páteř a svou vlastní hrdost. A to pro mě bylo mnohem důležitější, než cokoli jiného. Myslím, že to byla jedna z nejdůležitějších věcí, co se mi zde stala. 2zcr:Díky za tip. Intuitivně jsem cítila, že to je špatně a nyní to mám podložené i legislativně. Otázkou je, zdali kdybych došla za policajtama, by oni šli a vlajku jim sundali z gumáka a jak dlouhý by to mělo efekt, kdyby to udělali. Myslím, že by to nefungovalo, přeci jenom, tady je to mazaný od ruských vlastníků řádně.2inka:Ano, v tomhle jsme na stejné vlně, dokážeš dobře vystihnout to, co já v článku neříkám a přitom to tam je schované. Vždycky mě takový postřeh příjemně překvapí. Vzácný to pocit.2tybi:Nejsem xenofobní. Neviditelná ruka trhu neurčuje všechno, jak učí soudobá ekonomie. Jsou věci, které se musí chránit, od toho je legislativa a vlastní pocit sounáležitosti k Zemi, národu, městu, rodině, sobě. To vše musíme chránit, to za nás neviditelná ruka trhu neudělá. Souhlasím v tomhle s inkou[6].2aja:Svatá pravda. Nic to nezmění, ale ta úleva… Možná to pár lidí prožilo se mnou a také se jim ulevilo.2inka podruhé:Souhlasím bez výhrad.

  7. P. S.: „Zdá se mně zřejmé, že vzniká-li mezera mezi občanským postojem a lidským svědomím, zjevuje se tím znamení kulturní krize. Což z nás ale nesnímá osobní odpovědnost.“ (Pavel Švanda, „Paměť esejisty“ – mimochodem VYNIKAJÍCÍ kniha)

  8. Za komoušů-po komoušíchZa komoušů v KV absolutní pohoda, Rusáci v teplácích. 2x jsem tam byl po žlučníku, 1x zadarmo a 1x za pár šestek a v sezóně. Dnes do KV ani náhodou!

Komentáře nejsou povoleny.