Muži a balony

Na skupinovém tělocviku se pomalu střídají lidé, muži i ženy. Ženy tradičně považují cvičení na balonu za přitažlivé, na rozdíl od mužů, kteří obecně takové směšné pohyby na čemsi kulatém, co jim ujíždí pod zadkem, nedělají rádi.

Až jednou se stalo, že nás na cvičení přišlo víc mužů, než žen. Paní cvičitelka se na nás zadumaným pohledem podívala a řekla, že balony bychom si vzít mohli, když je nás málo, ale muži asi chtít nebudou. Podívala jsem se na drsnou mužskou víc než polovinu osazenstva a zeptala se: „A proč ne?"

 

„Protože asi nechtějí." Zněla odpověď cvičitelky. No nechtělo se mi věřit, že by se někomu nechtělo cvičit na balóně, když je to tak super a je to mnohem zábavnější, než cvičení na žíněnkách.

„Ne, vážně?" Stále jsem nevěřila. Muži nic neříkali, jako kdyby se jich to netýkalo a vidina půl hodiny zvedání končetin ve svižném rytmu na žíněnkách se blížila mílovými kroky. Rozhodla jsem se ji trochu přibrzdit a podívala jsem se na cvičitelku takovým tím pohledem.

„Když budou souhlasit, klidně budeme cvičit na balonech, není problém." Odpovídá na můj pohled a odchází do šatny něco zařídit.

„Chlapi, cvičení na balonech je výborné na zpružnění malé pánve a orgánů v ní. Potřebujete to stejně tak, jako my, ženy. Možná i víc." Dávám ze sebe všechno.

Cvičitelka se vrací a ptá se, jak jsme se domluvili. „Chcete balony nebo žíněnky?"

„Chceme balony!" Zní v ozvěně snad deset mužských barytonů…

 

3 thoughts on “Muži a balony”

Komentáře nejsou povoleny.