Domácnost vedená mužem

Když jsem se vrátila domů, nastala typicky ženská situace, kdy jsem vešla, nadýchla se starého známého vzduchu, nechala se porazit Eliškou v jejím záchvatu radosti, kdy lítala dva metry nahoru, kníkala a nakonec si lehla, pokládala si packy na oči a směrem k čumáku dělala pohyby jsem velmi šťastná / jsem ostuda ze všech ostud největší, přičemž tato nejhlubší a nejčastěji prožívaná emoce se dá rozlišit jen podle situace, ve které se Eliška nachází. Rozhlédla jsem se a vida, že mám kam šlápnout, divá zvěř jen kvete, rozkošatěna o 23 potkaních miminek, která právě začínala mžourat na svět, sedla na mě spokojenost. Osm z nich spatřilo svět z důvodu dozrání očiček ke zjištění, že na svět se dá koukat a prožívalo okamžiky prvních mrků na mámu Besipku, patnáct dalších bylo čerstvě narozených, takže jejich vstup do světa byl takový velmi symbolicky názorný.

Padla jsem do postele s tím, že uklízet po žensku budu až zítra. Ráno jsem vstala klasicky dříve, než Kojot a šla mu nachystat snídani tak, jak je zvyklý. Protáhla jsem se na posteli, posadím se a dole u postele už je rozcapená Eliška čekající na podrbání na bříšku a vrtící ocáskem. Hadi ještě nezpozorovali pohyb zvenku terárka a myš zebrovaná čumákovala klasicky na klacku. Pohladím Elišku a procházím Kojotovou pracovnou do kuchyně postavit vodu na čaj. Potkani zpozorněli a přestali chrápat na jedné hromadě. Z klecí koukaly právě probuzené zvědavé hlavičky jedna přes druhou. Lucienne je zpátky…Budou dobrůtky z kuchyně, spousta dobrot a spousta pohlazení. Vědomí tolika souznících duší a toho, že jsem zpátky a všechno je tak, jak má být, jsem se rozplakala dojetím, takový šťastný pocit to byl.

Nachystala jsem nám snídani a pak už přišly k řešení jenom takové běžné provozní problémy jako opálené dlaždičky v kuchyni po chytnutí oleje v pánvičce plamenem, neuklizené prádlo visící v koupelně vybělené na desítkách maličkých puntíků po prášku na mytí van s chlorem, rozebraná sbírka nepárových ponožek černé barvy, protože ta vlastně přímo lákala k vybrání si a nemusí se brát ty spárované ponožky a pár dalších vychytávek, nad kterými ženě zůstává rozum stát, mužovi však pravděpodobně v těchto typicky ženských úkonech ani nikdy mozek správně nefungoval natož aby napověděl logicky správné řešení.

Prostě chlap, co se o sebe dokáže postarat a nejenom o sebe. Takže se postaral asi o pět dalších hodin mého dávání bytu dohromady z takových věcí, co muži nevidí. No a teď už je nevidím ani já, což mě naplňuje uspokojením.

Není nad to si udělat vánoční úklid v listopadu. Koneckonců, muže mám od toho, abych se o něj starala a přinášel mi radost, ne? A pěkně uklizený byt je pro ženu radost přímo ukázková. Holt jsem ho neměla nechávat tak napospas staromládeneckým návykům tak dlouho. Ale plodí mu to dobře, potkyšci se mu povedli… Jsou vymazlený, na to jsou muži velmi talentovaní.

Btw. kdo přemýšlíte nad potkyškem, jukněte sem – Chovatelská stanice Světlonoš.

3 thoughts on “Domácnost vedená mužem”

  1. Kdepak, domácnost bez ženské energie stagnuje, to je ověřená věc [úsměv].

  2. Hezky si žiješ. Hezky si to umíš prožívat. A popis domácnosti vedené slam+ěným vdovcem m+ě pobavil.

  3. 2Wu:Jojo, už se zabíhám zpátky. Kupříkladu svíčková už mi místo pěti hodin trvala jen hodinu a čtvrt :)2jenia:Taky se mi líbí, jak teď žiji, i když jsou jisté nuance v pečování o domácnost s jedním člověkem a několika potkany v kontrastu s dvěma lidmi a mnoha zvířaty – nyní 36 + 23 mláďat. Věř tomu, že to JE rozdíl. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.