Xiushen qijia zhiguo pingtianxia

aneb rodina ve společnosti.

Xiushen znamená postarej se o sebe, rozvíjej se, čiň vše, abys byl užitečným;

Qijia znamená starej se o rodinu;

Zhiguo – starej se o svou vlast;

Pingtianxia – vše pod nebem je pokojné a mírné.

Jaké je funkce rodiny jako instituce ve společnosti?

Rodina v minulosti fungovala jako opěrný bod společnosti, jako jeho nukleární jádro, jako základ. Bez instituce rodiny by se stát neměl o co opřít, protože jakkoli dějiny proudí časem přítomnosti, vždycky to byla širší rodina, která se o jednotlivce dokázala postarat. Podívám-li se například na asijské země, tato myšlenka tam funguje již několik tisíc let a je neustále podporována, protože stát nikdy nemůže nahradit rodinu pro jednotlivce."Jedinec není původní a izolovaný. Rodina je součástí širší rodiny, dále okruhu přátel a širšího společenství. Vládce či stát se nesnaží poskytnout člověku to, co mu nejlépe poskytne rodina."[1] říká Li Kuang-Jao, kterého bych zde ráda uvedla jako představitele asijského pohledu na rodinu jako na jediné útočiště v tvrdém světě, a dále pokračuje ve svém náhledu na instituci rodiny:"Existuje tu ale hluboké znepokojení, pokud se odkláníme od osvědčených norem – a osvědčenou normou je úplná rodina. Ta je základním stavebním prvkem společnosti."

Sullerotová se s ním ve svém textu „Krize rodiny" plně ztotožňuje a to minimálně ve tvrdých letech první světové války. Rodina je základ.

 

Rodina jako sada statusů

První status, se kterým se člen rodiny setká, zvláště novorozený, je status vrozený, který tvoří jeho pohlaví a rasa. Další status, který právě v rodině získává svojí hodnotu je status askriptivní, neboli připsaný. Tento status jedinec získává v důsledku sociálních okolností, jako je přechod titulu na potomka, dědictví a může zvýhodňovat nebo znevýhodňovat svého nositele. Je téměř neovlivnitelný. Status získaný, socioekonomická pozice každého člena rodiny, je daný zařazením člověka do sociální struktury společnosti. Příkladem bych mohla uvést druhou světovou válku, kdy člověk, připsaným statusem žid nebo rom, zahynul v koncentračním táboře na základě těchto společností akceptovaných parametrů.

Struktura instituce rodiny je daná nejenom tím, jestli je člověk muž, žena nebo dítě, ale také vzájemnými vazbami a vztahy. Základní nukleární rodinu tvoří pár a dítě. Zajímavé je i to, že Sullerotová[2] nachází souvislost mezi chováním rodin a tvrdými okolními podmínkami v období druhé světové války, kdy se rodiny změnily v „silné uzavřené" rodiny, které držely jedince nad vodou.

Stejný náhled má také Li Kuang-jao:[3]

„A v průběhu všech těchto bouří a turbulencí to byla rodina, široká rodina, klan, co jednotlivci poskytovalo oporu k přežití. Civilizace se hroutily, dynastie byly smetány pod náporem dobyvačných hord, avšak záchranný člun rodiny umožnil civilizaci přetrvat a dospět do její další fáze. Nikdo tady opravdu nevěří, že stát se může postarat za všech okolností, že může být živitelem za jakýchkoli podmínek. Ani sama vláda tomu nevěří. V těch nejkritičtějších situacích, dokonce v případě zemětřesení a tajfunů, to jsou vzájemné lidské vztahy, které vám pomohou vydržet a přežít. …rodina a struktura vzájemných lidských vztahů zvyšují naději svých členů na přežití. Tato skutečnost byla v průběhu předchozích tisíciletí v mnoha nejrůznějších situacích ověřena."


Rolové vztahy v instituci

Každý člen rodiny má několik rolí. Podle postavení v rodině, pohlaví, věku, zaměstnání a defakto syntetického statusu, který se z těchto významných údajů skládá, hraje v aktuálním čase aktuální roli. Žena hraje roli „domácí paní", hospodyňky, manželky, milenky, pracovnice, živitelky rodiny, matky, babičky… To samé muž. Role se mění nejenom se změnou syntetických statusů v rodině, ale také stavem společnosti, protože rodina je odrazem společnosti, její zrcadlo, které – pokud je dobře nastavené – řekne o společnosti právě tolik, kolik od něj žádáme.

Důležité pro rodinu bylo ukotvení v poválečných Ústavách, kdy jí společnosti různých národů daly hlavní „roli" v budování státu a občanské společnosti. Totiž nejenom role členů společnosti, ale i role rodin, skupin a občanských sdružení a vzájemné podpory hrají důležitou roli pro tvorbu a uskutečnění státu jako společenství občanů daným národností a hranicemi a tím pádem patriotickým cítěním.

 

Normy v rodině

Rodina je nejvýznamnější socializační institucí, se kterou člověk přichází do kontaktu a která ho nejvíce ovlivní a také se s ovlivňováním od rodiny celý život potýká. V rodině, stejně jako ve společnosti fungují nějaké normy, některé jsou psané, některé nepsané. Pravidla fungování rodiny pramení ze zvykového práva, přenos „matka – dcera", „otec – syn", dále ze změn společnosti, které se v různých státech a společenstvích projevují změnami zákonů, jako psaných norem, které jsou nejvíce organizovány a jejich dodržování nejlépe vynutitelné sankcemi. Mezi normami rozeznáváme zvyky, obyčeje, morálku, právo a tabu.

Hodnoty v rodině

Hodnoty v rodině vycházejí nejenom ze zvykových norem společnosti – žena vaří a stará se o rodinu – ale také z aktuální rodinné situce, která opět vychází z aktuálního stavu společnosti. Pokud bych trochu abstrahovala, tak hodnota muže nebo ženy v rodině se mění, její hodnota se různí a rodina to ne vždy přežije. Rodina v aktuální době znamená pro mladé jedince něco úplně jiného, než znamenala před sto nebo padesáti lety. Klade se důraz na individuální spokojenost a realizaci a zabezpečení rodiny zároveň s plozením a výchovou dětí je až na dalším místě. Zároveň to znamená menší sňatečnost párů a větší rozvodovost. Více jak 50% rozvedených rodin považuji za alarmující skutečnost, která odráží individualizovanou společnost a její změny v hierarchii hodnot a norem. Tradiční rodina již z větší části vymizela.

Skupiny a organizace v rodině, které vytvářejí strukturu instituce pro jednání.

Klan, rodinná firma, žena v domácnosti, syntetický status jedince v rodině vytváří strukturu instituce pro její jednání.

Rodina se v čase proměňuje. S tím, jak se mění vnitřní klima rodiny změnou syntetických statusů jedinců, přibývají noví členové užší i širší rodiny, způsob, jakým se může projevovat občan jako člen společnosti a státu, příznivé nebo nepříznivé vlivy zaměstnanosti, světové války, katastrofy… To vše jsou příklady faktorů, které proměnu rodiny v čase ovlivňují.


[1] Dostupné z:< http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=655>

[2] Sullerotová, Evelyne. 1998. Krize rodiny. Praha

[3] Dostupné z:< http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=655>