Vyvolávaný kontakt – a budete se všichni bát…

„Vzýváme a vyvoláváme tě, za pomoci této – Bábi se ani nezadrhla, „ostré a strašlivé hole z železného dřeva (poutnická hůl)."
Po vodě v kotli se rozeběhly drobné vlnky.
„Pohleď, k tvé poctě teď rozprášíme – " vypravila ze sebe s povzdechem Magráta „-celý pytlík staré jedlé sody a výjimečně zatvrdlé mýdlové vločky. Vážně, Stařenko, já nevím, ale -"
„A já tě volám a svazuji s pomocí – vypelichaného rýžového kartáče magické síly a zpuchřelé valchy ochrany," dokončila Stařenka a zamávala jmenovanými předměty. Z valchy upadl váleček na ždímání prádla.
„Pravdomluvnost je sice moc pěkná věc," zašeptala zničeně Magráta, „ale jsou chvíle, kdy to nějak není to pravé."
„Poslyš, děvče," naklonila se k ní Bábi. "Démonům je lhostejná vnější podoba věcí. Důležité je, co si myslíš!"
Pratchett, T., Soudné sestry – Zeměplocha

Bytost12

A tak vyvolaly bytost z jiného světa za pomoci valchy, mýdlových vloček a dalších, neméně hrůzostrašných a magických nástrojů. Nám tento citát ukazuje to, že lze mluvit s jinými bytostmi za pomoci téměř ničeho nebo ničeho – jen toho, co máme v hlavě.

S čím v hlavě pracujeme? V hlavě máme především představy. Jednoduchý vzorec toho, jak by mělo setkání proběhnout. Dále tam jsou schované motivy – důvody proč chci dosáhnout spojení s tím a tím. Kolem dokola jsou různé vzpomínky, pěkné i ty méně pěkné. A tam úplně vzadu katastrofické scénáře nepovedených setkání o kterých jsme četli nebo slyšeli, horory z televize, strach z neznáma. Takové představy, kterými se běžně nezabýváme, ty bývají vyvolány okolnostmi, kdy nám nějaká situace brnkne na strunku strachu.

Bytost11

V tom citátu je skryto o mnoho víc, dovolte mi nastínit jednotlivé principy.
Prvním vzorcem je skupina – v této počet tří čarodějek. Jedna je zkušená a nad věcí, druhá se obává výsledku z důvodu neznalosti principu, třetí odhaluje archetyp – pointu jednání. V jednotě je síla, zde byly spojeny tři mysli k tomu, aby se spojily s jinou. Víc myslí dohromady zacílených na jeden cíl má větší údernou sílu. Lano, které je silné se plete z mnoha jednotlivých provázků, ty dohromady mají mnohem větší nosnost než kdyby byly jen tak vedle sebe naskládané.
Z tohoto vychází princip první: jedna mysl je silná, víc stejně nasměrovaných myslí je silnějších.

Druhým vzorcem je substituce (záměna) předmětů – poutní hůl za magický meč, jedlá soda a mýdlové vločky za vonné tyčinky a vykuřovací esence, vypelichaný rýžový kartáč a zpuchřelá valcha za ochranné magické předměty. Jsou to nápodoby – tvar za tvar, chemie za chemii. Potřebuji-li mít v ruce magický meč – což je v podstatě delší úzký obdélníkový tvarový zářič – tvarově odpovídající bude třeba kus dřeva, ramínko na šaty, vařečka a podobně.
Dostaneme-li se do situace, kdy chceme vyvolat někoho, samozřejmě se na to připravíme. Nakoupíme si jednotlivé potřebné věci – svíčky, vonné tyčinky, příjemnou hudbu – připravíme se a zjistíme-li v průběhu akce, že nám něco chybí, čímkoli jiným to nahradíme.
Princip druhý: nemám-li po ruce to, co potřebuji, nahradím to něčím jiným, co splní stejný účel.

Hodiny

Třetím vzorcem je myšlení – co mám v hlavě, to dostanu. Je-li mým vzorcem úspěch, věřím-li v úspěšnost vyvolání, mám několikanásobně větší šanci, že se mi to povede. Zkouším-li to jen tak, pravděpodobně skončím s jen takovým výsledkem, jaký si zasloužím. Opět zde funguje princip koncentrace mysli s pozitivním myšlenkovým nábojem. Když nebudu mít pevný cíl co a jak chci udělat k tomu, abych bytost vyvolal, nebudu moci improvizovat a to bere nejenom síly, ale i čas. Někdy totiž potřebujete jednat rychle a nepořádek v hlavě je to nejhorší při hledání jedné zapadlé myšlenky, která by vám mohla zrovna teď pomoci, ale nemůžete si vzpomenout.

Dalším vzorcem je vzletná a rituální řeč oproti normální mluvě. Zde je zakotven princip rituálu. Rituální opakování znamená to, že když je často používáno něco, co vyvolá určitou reakci, energetické okolí si to zapamatuje. Tím myslím to, že tímto rituálem, třeba i za dvacet let, budete očekávat výsledek vyvolání bytosti. Je jedno, zda se jedná o zemřelého příbuzného nebo jinou energetickou bytost. Je jedno v jaké řeči mluvíte, ve finštině nebo srbštině bude výsledek stejný. Opět mluvíme o myšlenkách. Slova vyslovujeme s určitým významem a očekáváme určitý výsledek.
Vlastně se naprogramujeme na pozitivní energetické přijetí další bytosti, na její zviditelnění nebo zeslyšitelnění. Zjemníme naše smysly tím, že se koncentrujeme v danou chvíli na daný cíl.

Nedokážu si představit, že u takového rituálu bude běžet třeba televize, která nás bude rozptylovat, dokážu si ale představit hudební kulisu v podobě nahrané kazety nebo CD. Rádio taktéž není vhodné, reklamy a mluvené slovo by nás vytrhovaly z koncentrace.

Další vzorec je rozlišování bytostí na mocné a méně mocné. V tomto případě vyvolávaly démona, což je bytost velmi silná, málo zvládnutelná, poťouchlá a zákeřná. Proto volaly a zároveň svazovaly, i když v etice styku s bytostmi nikoho zásadně nesvazujeme a neomezujeme. Tak u takovýchto bytostí je to výjimka z pravidla. Ale ruku na srdce – na co si budete zahrávat s démony, když to v běžném životě opravdu nepotřebujete…

Seriál vyšel v časopise Astro.

Bytost10

 

ZAUJALO?

ZKUSTE JINÝ DÍL:

Opakovaný kontakt – "Chci Tě, chceš mě?"

První kontakt – jak na něj a jak z něj ven

Mluví k nám naši blízcí z "druhého břehu"?