Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti

Celostní přístup při vnímání státu jako celku charakterizoval přístup Adama Smitha. Vnímal propojenost a vzájemnou podmíněnost politického a ekonomického života a to, že většina politiky je i ekonomikou a obráceně.

Lindblom navrhuje odvíjet analýzy fungování globálních společností od vymezení těchto regulátorů (mechanismů) ovlivňujících a podmiňujících život lidí a lidských společenství: stát jako výraz politické moci, trh, zprostředkující směnu a výchovy (indoktrinace). Oproti tomu se vymezuje Streeck a Schmitter s tím, že klíčové formy udržování sociálního řádu společenství (spontánní solidarita), trh (rozptýlené soutěžení) a stát(hierarchická kontrola) je třeba doplnit o asociaci (harmonizace prostřednictvím organizace) a Wolfendenova komise, která identifikuje čtyři sektory – soukromý neformální, soukromý komerční, občanský sektor (neziskové organizace) a stát. Nejzajímavěji definuje vztah trhu, státu a občanského sektoru Abrahamson, jehož schéma tvaru šesticípé rotující hvězdice mne opravdu zaujalo.

 

Abrahamsonovo schéma regulátorů života občanské společnosti

 

Trh – Adam Smith a jeho neviditelná ruka trhu, kde každý sobecky sleduje své vlastní zájmy a tím dochází ke společnému blahu, které je podle Pareta definováno efektivitou a tržní alokace zdrojů je jejím nejadekvátnějším argumentem. Podmínka efektivity Paterova optimalita znamená, že všichni jsou uspokojeni a jedna ze stran by se mohla dostat do lepšího postavení pouze tak, že by zhoršila postavení jiné, přičemž kritéria jsou subjektivní. Pareto-distribuce je také neutrální ve vztahu k rozdělení bohatství mezi jednotlivé účastníky směny, neříká nic o tom, jak je celkové bohatství rozděleno mezi příslušníky dané společnosti – pokud by byl dán trhu volný průchod, pak by cirkulativní a kumulativní procesy způsobily, že by se ti, kteří již disponují velkými zdroji, stávali ještě bohatšími a chudí by přicházeli i o to málo, s čím na trh vstupovali – centrifugální efekt trhu. Kaldorovo kritérium nabízí řešení problému uplatnění Paretova principu – požaduje jen, aby čistý přínos alternativy veřejné politiky převažoval její náklady. Trh závisí na správě, politické moci, která je předpokladem efektivní tržní směny, protože předpokladem jsou sdílené hodnoty a normy, které tvoří jakési sociální pouzdro, vzájemně propojený soubor normativních, sociálních a vládních mechanismů hrajících sice každý odlišnou roli, ale v určitých mezích může jeden druhého nahradit. Trh má své přednosti, jako je dobrovolnost, maximalizace efektivnosti, rychlá adaptace na změny podmínek, ale také svá selhání, protože v politické praxi se neuplatňuje pouze kritérium ekonomické efektivnosti a ani ekonomická realita nikdy neodpovídá ideálu dokonalého trhu.

Selhání trhu při uplatnění jiných kritérií než kritéria ekonomické efektivnosti – zmenšení nerovností v rozdělování statků, zachování institucionálních hodnot, lidská důstojnost, kultivace uplatnění lidského potenciálu, udržitelný způsob života. Arrow upozornil na selhání trhu vyplývající z předpokladu neexistence ideálního tržního prostředí: existence veřejných statků, existence externalit, nedostatečná konkurence na trhu, informační asymetrie mezi prodávajícím a kupujícím, měnící se preference účastníků tržní směny, důsledky neregulované konkurence, zanedbávání budoucnosti.

Přednosti a selhání správy – moc vstupuje do směnných vztahů, aby definovala podmínky směny nebo aby sama do této směny vstupovala a tudíž vzniká riziko zneužití. Přednosti státu – příprava a realizace rozhodnutí politického charakteru k podpoření udržitelného rozvoje, kde užití veřejné správy nemá rozumnou alternativu, rychlost předností před ekonomickou efektivností, kontinuita v zajištění služeb na místě selhání trhu. Teorie selhání státu analyzují nedostatky volebních systémů v agregaci individuálních preferencí, byrokracii, odcizení politických reprezentantů apod. Dělíme je do pěti problémových okruhů, spjatých s fungováním totalitárních politických systémů (nedostatečná schopnost autokorekce a potlačení tvořivého potenciálu lidí), přímé demokracie (úskalí referenda, nevýrazná většina vítězí nad vyhraněnou menšinou), reprezentativní demokracie (volební paradox, „balíčky" preferencí, odcizení zvolených reprezentantů zájmům voličů, vliv organizovaných zájmů /lobbingu/, omezený časový horizont, vliv médií), vlastním výkonem správy (nízká efektivita a malá přizpůsobivost byrokratických aparátů, odcizení státní byrokracie jejímu poslání), fungováním decentralizovaných soustav (složitost řízení v decentralizovaných soustavách správy, ohrožení veřejných zájmů prosazováním zájmů skupinových, fiskální externality).Řešení naléhavých problémů doby netkví v omezování státu, nýbrž ve vytvoření lépe fungujícího státu.

Přednosti a selhání občanského sektoru – OS vyrůstá z podhoubí občanské společnosti, ta pak čerpá zdroje své existence z občanských postojů veřejnosti, je institucionalizovaným vyjádřením života občanské společnosti, která zahrnuje dvě složky – právní rámec vymezující podmínky vztahu mezi státem a samoorganizující se společnosti a sociální aktéry vyznačující se občanským postojem k veřejným záležitostem: občanstvím.Funkce občanského sektorusociální (jeho prostřednictvím se realizují činnosti, o něž lidé projevují zájem a v nichž se chtějí realizovat), politická (upevňuje se politická soudržnost a rozvíjí se politická kultura dané společnosti), ekonomická (spotřebitel a producent zboží a služeb stejně jako zaměstnavatel). Přednosti občanského sektoru – je lepší v činnostech generující minimální nebo žádný zisk, vyžadujících vcítění a celostní přístup do problematiky, vyžadující dobrovolnou práci… Selhání občanského sektoru – nedostatečná kapacita pro řešení rozsáhlých úkolů, absence občanských iniciativ tam, kde by byly potřebné, zvýšená citlivost na osobní charakteristiky účastníků, hrozba byrokratizace činnosti, nejistota a nestabilita občanského sektoru, zástěrka pro krytí ziskového motivu.

Trh a stát – historie i současnost nabízí řadu příkladů změn proporcí a vztahů mezi trhem, státem a občanským sektorem. V průmyslové společnosti 20. století se stále více zvyšuje role státu ve srovnání s regulační funkcí trhu, podíl veřejné spotřeby na HDP se v současnosti pohybuje v průmyslových zemích od 30 do 50%, jde především o objektivní vývojovou tendenci vyplývající ze složitosti společenského života a nutnosti zprostředkovávat lidem poskytování různých veřejných statků. Lindblom se zamýšlí nad rovnoměrnější distribucí příjmů jedinců ve společnosti při uplatnění trhu a státu – bariéra k větší rovnosti příjmů a bohatství neleží ve vnitřní logice fungování trhu. Je to historicky zděděná a politicky udržovaná nerovnost individuálně držených statků, úrovně platů a podílu na příjmech. Politický a ekonomický systém spolu souvisejí, demokracie bez trhu existovat nemůže, zatímco autoritářský režim ano. Gellner je pro regulaci trhu, protože vedlejší efekty hospodářských operací, kdyby nebyly omezovány, by zničily všechno – prostředí, kulturní dědictví, lidské vztahy. A tak se vztah státu a trhu neustále vzájemně přizpůsobuje a tudíž dochází k pozoruhodné symbióze státní správy a podnikatelské sféry.

Stát a občanský sektor – občanská aktivita se lidem vyplácí. Trh a občanský sektor – závislost OS na státem vytvořených podmínkách, instituce sponzorství získává dobré jméno pro sponzora, ale zároveň rozhoduje o tom, které činnosti budou vyvíjeny přednostně a kde není činnost vhodně regulována zákonem, může docházet ke zneužívání této institucionální formy.

Jednostranná řešení nejsou výhodná, ač se o tom v historii přesvědčují lidé znovu a znovu. A ačkoli neexistuje ideální model vztahů mezi státem, trhem a občanským sektorem, je možné dosáhnout pozitivního synergického efektu mezi jednotlivými sektory. Toto nové paradigma vztahu trhu a správy záměrně intervenuje tržní prostředí tak, aby miliony občanů a podnikatelů obdrželi signály a stimuly, které by je vedly i ke sledování veřejného blaha a sledování veřejného blaha povede k vytváření větší efektivity při správě, ale i v tržním prostředí a občanském sektoru. Paretovo optimum věčně nedosažitelné nedosažitelné zůstane, nicméně relativní občanská spokojenost se zračí již v pojmu „chléb a hry". V souladu trhu, státu a občanského sektoru jako regulátorů života společnosti nejde v zásadě o nic jiného…

4 komentáře u „Trh, stát a občanský sektor jako regulátory života společnosti“

  1. No, nějak nevidím zdroj, odkud jste většinu tohoto textu čerpala. Tak doplním za Vás: Co třeba Veřejná politika M. Potůčka a kol.? A nepřijde Vám trochu jako krádež to vydávat za své?

  2. 2Eva Srnová:Děkuji za upozornění o tom, že mi chybí zdroj. U ostatních textů to projdu, ale u většiny jsem si jistá, že je zdroj uveden. Navíc je příspěvek koncipován typicky jako výpisek, navíc v rubrice "Studuji". Kdybyste byla pravidelným čtenářem mého blogu, věděla byste, že studuji obor Studia občanského sektoru a pravidelně publikuji na svém blogu zejména o svých zážitcích, nikoli práce akademického typu na akademické půdě.Budu ráda, když mi v rubrice Web dáte rubriku na Vaše stránky, kde pravidelně publikujete. Zatím totiž žádného profesora ani mého spolužáka nenapadlo kritizovat takové mininedokonalosti, které vznikly omylem. U semestrálky totiž odkaz na zdroj musel nutně být 🙂 Prostě – jděte rejpat jinam, kde o korektury budou stát.

  3. Pokoušela jsem se marně odpovědět na tuto státnicovou otázku a vaším prostřednictvím se mi to z části podařilo.Nebudu mít pravděpodobně čas na podrobné studium publikace p. Potůčka, takže vám moc děkuji.

Komentáře nejsou povoleny.