Policy, politics a polity

Východiskem úvodního textu Fialy a Schuberta – Moderní analýza politiky je vymezení pojmů. Text věnuje pozornost jak anglickým, tak německým základům odvozeným od slov policy, policy analysis. Centrálním prvkem policy analysis je obsah (what), determinanty, důvody, příčiny (why) a účinky, výsledky a souvislosti (what diference it makes) státní politiky. „Policy analysis is finding out what governments do, why they do it, and what diference it makes." Thomas R. Dye (1976). Od doby zformování této teorie by bylo správnější mluvit o politických aktérech, tedy všech institucích s regulativními kompetencemi, je mají společenský dosah, než jen o vládě (užší pohled) či systému státní moci (širší pohled). Dyeho definice, ač líbivá, moc nepomohla příslušné teorii policy analysis, která, jak kriticky poznamenal Scharpf, nevytvořila společný pojmový aparát, žádný pokus o vytvoření generalizující teorie policy.

Základní pojmy – trojdimenzionální pojetí pojmu politika vychází z výzkumu policy a odvozuje se od různých označení politiky v anglickém jazyce (polity, politics, policy). Německý pojmový aparát v podstatě převzal tyto pojmy a mírně si je upravil, protože tomu vycházela vstříc možnost tvoření nových slov složeninami (Politikfeldanalyse). V češtině se po několikaletém hledání pojmosloví přiklonilo k používání anglických pojmů a víceméně tak napodobilo jiné evropské politologie, které na bázi policy analysis pracují.

Třídimenzionální pojetí politiky – polity – normativní, institucionální (formální) složka, politics – procesuální aspekt politiky, policy – zbývající obsahová a materiální stránka. Polity, politics a policy jsou jednotlivé aspekty jednoho celku – politiky. Konkrétní politický řád tvoří rámec (polity), v němž na základě strategie politického konflikty a konsensu (politics) vzniká materiální politika (policy).

Polity – konkrétní existující nebo požadovaný politický řád, má normativní charakter, vymezení hranic prostoru, ve kterém se politika odehrává ajeho struktury. Institucionální dimenze politiky je tedy dána ústavou, právním řádem, tradicí…

Politics – postihuje dynamický aspekt vytváření politiky, označuje konfliktní proces utváření politiky, konkrétní politická a socioekonomická rozhodnutí, požadavky, plány, dohody.

Policy – obsah politiky, výsledek, materiál, cíl, konkrétní politika. Z politických idejí a rozhodnutí se stávají konkrétní opatření, tj. zákony, nařízení, programy, výstupy či jen symbolická funkce nějakého výsledku politiky.

Klasifikace policy:

Klasifikace podle nominálních kategorií – jak jsou jednotlivé politiky označovány v běžné řeči, např. podle předmětu (hospodářská, sociální, vzdělávací politika), podle příslušné cílové skupiny (rodinná, důchodová politika), politická rovina (komunální, regionální, federální politika)

Klasifikace podle účinků – koncepce politických arén (Lowi) – distributivní a redistributivní politika.

Klasifikace podle principu řízení – jak a za pomoci jakých nástrojů je politika prováděna – nařízení a zákazy (stavební zákon, pravidla silničního provozu), pozitivní nebo negativní pobídky (daňové zvýhodnění), řízení skrze nabídky (sociální pomoc), řízení za pomoci pozitivních příkladů (zaměstnávání invalidních osob).

Klasifikace podle povahy programu – co je podstatou konkrétní policy. Materiální výkony programy finanční pomoci, programy rozvoje infrastruktury a věcné programy, nemateriální výkony a vytváření norem jednání.

Rozdílné perspektivy výzkumu – v policy analysis se ptáme místo na systém na výsledek – jaký výsledek se dostaví, jestliže v daném politickém systému (polity) bude použita (nebo by mohla být použita) určitá – principiálně však měnitelná – strategie řešení problémů (politics).

Vzhledem k tomu, jakým způsobem čeština přejímá množství cizích slov a jak jazyk drží krok s vývojem společnosti, jež je třeba pojmenovat, nepřekvapuje mě přebrání anglického pojmosloví. Koneckonců, je to aspoň jednoznačně rozlišitelné a v cizině se na akademické půdě domluvíte.

Pramen: Fiala, Schubert: Moderní analýza politiky.