Robert D. Putnam – Bowling alone – Hrát kuželky sám

Západní demokracie a USA byly brány jako vzorové modely fungující, hluboce zakořeněné a široce rozprostřené občanské společnosti. Díky těmto modelům mnoho studentů zdůrazňovalo význam silné a aktivní občanské společnosti k upevňování demokracie, bohužel vhodný příklad silné občanské společnosti v USA upadá do nízkých čísel, které znamenají stagnaci a snižování sociálního kapitálu.

Amerika je tradičně považována za velmi občanskou a je tam shledávána silná vazba mezi demokracií a občanskou společností, jež je studována v systematických studiích, kde hraje hlavní roli. V posledních pětadvaceti letech se však situace mění a dnešní vědci odkrývají v americké společnosti jiné souvislosti, než jaké viděl Tocqueville v roce 1830, když Spojené státy navštívil. Tenkrát byl Tocqueville nadšený z jejich sklonu budovat občanskou společnost a formovat sdružení kdekoli a kdykoli – „každou minutu".

Dnešní američtí sociální badatelé, neo-Tocquevillovci, tvrdí, že kvalita veřejného života a výkon sociálních institucí je silně ovlivňován normami a sítí zapojení se do veřejného života, nalezení vhodného pracovního místa a další ekonomické výstupy závisí právě na funkční sociální síti. Sociologové ekonomického vývoje také zaznamenali „síťový kapitalismus" zaměřený na roli sociálních sítí ve východní Asii, v západních demokraciích zaznamenali „průmyslové oblasti", které jsou spojeny sítí společných zájmů mezi dělníky a malými podnikateli. Putnam v roce 1993 také zveřejnil fakt, že normy a sítě občanské angažovanosti významně ovlivňují výkon vlády – snižuje-li se občanská aktivita, také se snižuje úroveň vládnutí. Z mnoha důvodů je tedy výhodnější žít v komunitě požehnané silným občanským a sociálním kapitálem. S tímto východiskem Putnam začíná charakterizovat současnou Ameriku.

Dnešní Američané mají o čtvrtinu nižší návštěvnost v národních volbách, pokles postihl i volby regionální, zároveň s tím klesla o třetinu občanská angažovanost při účasti na městských nebo školních záležitostech, miliony občanů se stáhli ze správy jejich komunit a to nejenom fyzicky, ale také psychicky. Zajímavé je, že v roce 1966 věřilo vládě ve Washingtonu „občas" a „téměř nikdy" jen 30% občanů, zatímco v roce 1992 to je již 75%. Podobný pokles také postihuje skupiny spojené s návštěvami kostela – během šedesátých let minulého století zaznamenali odborníci pokles ze 48% na 41%, přičemž skupinu tvoří především ženy. Také se zdá, že náboženské cítění v Americe se stává méně instituované a více sebedefinované. Další občanské zájmy žen jsou skupiny spojené se školou (rodič-učitel), sportovní, profesionální a literární skupiny. Muži mají také tradiční zájmy – sportovní kluby, odbory, profesionální skupiny, bratrské, servisní a kluby veteránů. Putnam uvádí ještě mnoho dalších rapidních změn v prioritách občanské společnosti v USA, kromě snižování i zvyšování – Sierra club, Národní organizace pro ženy a Americké asociace penzionovaných osob. Uvádí také změnu vztahu mezi členy – sdílejí stejný cíl, ale nezajímá je existence ostatních, členství se omezuje na placení poplatku a občasné přečtení novin.

Robert Wuthnow (1994) uvádí, že 40% Američanů se hlásí k nějaké formě malé skupiny, která se pravidelně schází a pečuje o své členy, avšak říká také, že tato forma občanské spolupráce víceméně nahrazuje rodinné a sousedské vztahy, když nefungují a nehraje typickou roli občanských sdružení. I v dalších případech nalézá Wuthnow trvalý pokles občanské angažovanosti.

Udržování sousedských vztahů při setkání jednou ročně pokleslo v průběhu dvaceti let o 12% ze 72% na 61%, Američané také méně důvěřují – na otázku, zda lze většině lidí věřit, odpovědělo kladně v roce 1960 58% respondentů, zatímco v roce 1993 jen 37%. A protože lidé organizovaní v občanských sdruženích se více účastní politického dění a tráví více svého času se sousedy a vytvářejí sociální důvěru, existuje zde významná korelace mezi snižováním na účasti v občanské společnosti a snižováním potenciálu sociálního kapitálu, přestože i přes tak významný pokles za posledních třicet let je občanská angažovanost stále na vyšší příčce než u mnoha jiných států. Bude-li však tento trend pokračovat stejně dalších dvacet let, USA se dostanou na úroveň dnešní Chile, Portugalska a Slovinska.

Proč se to děje? Putnam nachází několik důvodů, kterými vysvětluje toto dění – přesun žen z domácnosti do pracovního procesu, mobilita trhající vztahy v sociálním prostředí, další demografické transformace jako méně uzavřených manželství, více rozvodů, méně dětí, nižší příjmy…, technologický přerod trávení volného času a jeho individualizování.

Co je potřeba udělat, aby se poměr sil změnil? Putnam doporučuje další výzkumy, aby se našly typy organizací a sítí nesoucích efektivně ztělesněný či generalizovaný sociální kapitál. Dále doporučuje zkoumání makrosociologických dějů a toho, jak veřejná politika zasahuje do formování sociálního kapitálu, protože veřejná politika může být destrukčním elementem vysoce funkčních sociálních sítí a forem.

Amerika by měla věnovat co největší zájem právě zvrácení postupující destabilizace a snižování sociálního kapitálu ve Spojených státech, protože další snižování účasti občanů v občanském životě může být pro demokracii osudné.

 

Robert D. Putnam (1995). "Bowling Alone: America´s Declining Social Capital". Journal fo Democracy 6(1).