Úvaha nad Slovanskou magií

Kniha Slovanská magie od známého slovenského mága Jozefa Kariky představuje individuální pokus o syntézu systému původního Slovanství a novoaeonského pohledu na magii s prvky chaos-magie, čímž vzniká novoaeonská slovanská magie jako funkční základ pro individuální magickou práci.

Slovanská magie

Rozdíl mezi staroaeonským přístupem k náboženství či znalostem jakkoli skrývaným a přístupem novoaeonským spočívá v jasném odhalování popisovaných skutečností a tím, že jakkoli není kladen důraz na dogma, tudíž ani výkřiky "Hereze!" nemohou zaznít.

Karika říká:"Všechny rituály v této knize jsou funkční a mocné, avšak jsou jen příklady a návrhy k vlastnímu tvořivému sebevyjádření. Pravá magie začíná hledáním vlastního individuálního výrazu.(…) Filosofická tvrzení (…) jsou spíše výzvou čtenáři k ověření jejich platnosti životem nebo magickým experimentem."(s. 76) Systém se tedy nevrací ke skutečnému lidskému náboženství a zaujímá mimonáboženský postoj stoupenců chaos-magie. Autor je v celé práci silně ovlivněn hlavní svatou knihou thelémského magického proudu, Knihou Zákona – Liber AL vel Legis Aleistera Crowleyho, k níž se často obrací jako k zrcadlu systému, který vytváří. Hlavním spojovacím prvkem, který Karika nalézá mezi Knihou Zákona a Slovanstvím, je tendence k jednotě, která vzniká v dané božské entitě sléváním "…i pěti principů klasických astrologických sil a to ve velmi vyrovnaném poměru, což činí téměř nemožným jakékoliv "zaškatulkování" božstva." (s. 10) Zároveň s tím Karika upozorňuje na "mocnost, úžasnou nespoutanost a divokost bytostí" (s. 8), se kterými Slovanská magie pracuje a "která jsou však na základě vnitřní kultivace často tvarovaná do jemných a citových výrazů" (s. 8.). Autor také zájemci o praktikování slovanské magie doporučuje, na základě vlastní zkušenosti, řádný několikaletý výcvik například podle systému popsaného v knize Františka Bardona: Brána k opravdovému zasvěcení, ze kterého vychází i sám autor.

Karika jako historik a filosof hledá systematizaci obtížně uchopitelného slovanského panteonu skrze panteon řecký, egyptský, germánský a hebrejský. Pokouší se o syntézu adekvátních odrazů božstev skrze dějiny, nalézá odlišné úhly pohledu, které jsou však občas drtivě odlišné. Například Veles, který je ve slovanském pojetí rohatým bohem ovládajícím dobytek, hojnost, podsvětí, magii a který je zároveň bohem lesa, obchodu, básníků a bardů, je v knize mimo jiné srovnáván s pojetím Lokiho C. Lecouteuxem jako:"…složitá postava, již protichůdné analýzy dosud nedokázaly osvětlit. Jakožto bytost bez víry a bez zákona, bez srdce a beze cti, lstivý a nemorální, Loki ztělesňuje zmatek a zlo, pohání svět k apokalypse." (s. 18)

Tendence k jednotnosti však není to, co shledávám na systematizaci hlavních božstev slovanského panteonu obtížným prvkem. Zdá se mi, že právě tento úvod, tak důležitý pro pochopení celého systému, se tváří staroaeonsky, ač psán novoaeonským mágem. Je trošku samolibý a hra na to, že autor toho ví víc a "kdo hledá, najde, a heč, neřeknu kde, jenom musíš, čtenáři, správně chápat to a ono", není zrovna to, co bych na jakémkoli textu oceňovala. Nicméně i přes tuto výtku je základ božstev popsán dostatečně, zvláště, když čerpáte z celé knihy a nejenom z úvodní systematizace. O božstvech se hodně dovíte z výborně zpracovaných adorací a volání, protože právě tato část knihy je užitečným návodem k vycítění smyslu podstaty toho kterého božstva, stejně jako slovanský kabalistický kříž a cvičení slovanské podoby kabalistického cvičení Středního pilíře.

Vnímám, že autor se snažil oddělit formální jména nebo postupy českým slovem a prociťovaný výsledek slovem pravděpodobně staroslověnským, leč ve mně vyvolávající ruské asociace, s důrazem na možnou větší účinnost staršího pojmosloví a jmen. Kupříkladu u rituálu karugu se domnívám, že to je konstrukce, kde nás autor vede k procítění dvou stejných slov, každé v jiném jazyce a přesto obě používá zároveň, přičemž cize znějící slovo staví nad české, které je českému čtenáři pojmově i významově blíž, nehledě na pocity. Domnívám se, že není důležité pojmenovat vše odděleně, pocit od činu, a tato cesta místo sjednocování vede k diferenciaci, což zpětně váže mnohost místo jednoty.

Stejnou tendenci k mnohosti vnímám u často pocitově nepřesného překladu, kdy jedna a tatáž entita je nazvána v určitém rituálu dvěma jmény a v textu jsou používána další dvě mírně odlišná (s. 26, s. 41, s. 65) Ráda bych si přečetla originál ve slovenštině, abych se dopátrala původního znění textu. Bohužel tato kniha vyšla jen v češtině a slovenský originál není dostupný. Had Zaltys tak zůstane už navěky zkroucený u kořenů světového stromu stejně jako kundalini u páteře. Pojmosloví si upravuji dle vlastní cesty, jak ostatně Karika doporučuje na několika místech. Věřím, že ze slovenského originálu bych měla velmi dobrý pocit.

Autor dále uvádí mapku pro hledání jednotlivých božstev v mentálním světě, přičemž při procítění esence daného božstva ho zákon přitažlivosti přitáhne k chrámu. Zajímavě vysvětluje rozdíl mezi mentálním a astrálním cestováním a klade důraz na cvik a ovládání aktivní imaginace, aby se nestala neovladatelnou. V jeho knize je neustále přítomná jakási sebereflexe, zastavit se na každém kroku a podívat se, kde vlastně stojím a jak vnímám realitu, prohmatání aktuálních souřadnic pomocných lan vzhledem ke konstrukci stromu života a smysluplnému životu jako takovému.

Jaká je vlastně aktuální logika světa, ve kterém se nacházím já a jak se tvarují meta-objekty z univerzálního těsta nazírané slovanským úhlem pohledu? Mohu a nemusím použít to či ono podle chaos-magického přístupu, mám možnost volby nástroje, protože jsem vyzkoušela a vím, co který nástroj umí, s veškerou pokorou, kterou k tak živému a citlivému nástroji mám. Tohle považuji za velmi cenné, je to jedna z věcí, která mě okouzlila, ač magie nebyla nikdy to, k čemu bych se vztahovala. Určení jednoznačného středu v sobě a začleňování jednotlivých božstev jako svých stránek, které poznávám skrze ně, to je velmi novoaeonské, velmi thelémské ("Ve sféře jsem všude středem, kdežto ona, obvod, nikde." AL, II:3), velmi sympatické, ač nejsem chaos-mág či thelémita. Vlastně se dotyčný učí zkoumat široké spektrum svých vlastností navázaných na božstva s určitými danými archetypálními vlastnostmi a schopnostmi a také navázaných na živly a skrze pochopení a začlenění daných archetypů a schopností do své vlastní osobností se stává identický se středem, vlastním sluncem, vlastní božskou podstatou své Pravé vůle, vůle božské, která přináší radost a uspokojení z existence. Pojem "archetypální" však v tomto významu chápu ne jako "archetypálnější = protikladnější, vnitřně diferencovanější" (s. 8), ale jako pratyp, pravzor, tudíž jednotu, byť složenou z více pravzorů (viz Akademický slovník cizích slov. Academia:2000. s. 69).

Kniha se nevyhýbá problematice přístupu k sexualitě a drogám, velmi střízlivě popsanému. Zpracovává přehledným způsobem magické čtverce a z nich odvozená zaklínadla a talismanologii. Načrtnuté jsou i další magické oblasti, jako je práce s přírodními bytostmi, evokace entit a magie boje. Velmi dobře je popsaný pocit z různých přístupů k vnitřním "já" a jejich rozdílných manifestacích, přičemž si neujíždí na projevech, ale bere je jako součást cesty od já k já. K této problematice bych dodala, že ji přesně vystihuje věta z thelémské svaté Knihy Zákona: "These are fools that men adore; both their Gods & their men are fools. v překladu Kojota: "Ti, které lidé uctívají, jsou blázni; jejich Bohové & jejich lidé jsou blázni." Nemohu uctívat něco, co jsem já sám od sebe, tudíž ani projevy, jež mohu označit za božskou manifestaci sebe.

Vnímám u Kariky, stejně jako u dalších autorů, propagaci Slovanů jako národa vyvoleného pro budoucí duchovní centrum světa, zde konkrétně proud spojený právě se Slovanskou magií (s. 9, s. 33, s. 145), jejíž rekonstrukce přes thelémský a chaos-magický přístup k věci vytváří zdání "je to jasné, jsme to my." Není to jasné. Stejně jako berlička u převrácení světa a světového stromu inspirovaného Steinerem, podepřená domněnkou, že "To, co bylo "dole", nyní intuitivně umísťujeme "nahoru" (např. na mapách). Poznamenejme, že původní obyvatelé severních polárních oblastí se nazývali "Inuiti", což znamená "lidé"." (s. 17), kterou pokládám za dost přitaženou za vlasy už vzhledem k tomu, že "lidé" se nazývaly většinou všechny kmeny, co měli kolem sebe jiné kmeny, které nazývaly "ne-lidé". Zmíněné názvosloví samozřejmě fungovalo i opačně… Zájemce odkazuji na antropologické prameny.

Smysl nevidím v prosazování toho či kterého kmenu lidí, protože je nesmysl hledat venku, ale v sebe-sou-střed-nosti na své vnitřní já, co se nachází uvnitř každého člověka a jedině tam má prvotní sídlo duchovnost, ne ve vnější symbolice chrámů. Když nebude člověka, který by uctíval, kde je a pro koho je chrám? Jedině zevnitř může přijít impuls k vnitřní změně a tudíž zrození "magického dítěte Theriona v podobě nového a revolučního duchovního impulzu" (s. 9) a jeho následného pochopení, mluvíme-li thelémskou mluvou, kterou Karika argumentuje. Koneckonců i Aleister Crowley napsal: "Neboť kdyby se rituál vyjadřoval v pojmech (jakkoli vágních), které by zdánlivě implikovaly filosofii egyptskou, buddhistickou, hindskou, perskou, řeckou, židovskou, křesťanskou nebo muslimskou, nechť si uvědomí, že je to nedostatečnost jazyka, literární omezení, a ne duchovní zaujatost osoby P.". Takže proč nepřidat "filosofii thelémskou" v tomto kontextu poukázání na magické dítě Theriona. Už proto, že vnímáním a sebeprosvěcováním slunečním aspektem Peruna – Svaroga – Dažboga – Slunce a zároveň vnímáním Peruna – Praboha plus úroveň manifestovaného ohně (i emočního) v Perunu – Svarožiči, akcentuje právě sluneční já, o které v celém textu jde. Proto se domnívám, že členit lidi na Slovany a ne-Slovany a tudíž vyvolené a nevyvolené je stejně slepá ulička jako je členit podle velikosti lebky nebo penisu na vyvolené či zaostalé.

Knihu Karika doplnil několika přílohami, z kterých bych ráda poukázala na přílohu B: Jak objevit svou pravou vůli a přílohu D: O nebezpečích magické cesty, přičemž zvláště příloha D by se měla nacházet na úvodní stránce jakékoli magické knihy, natolik jde o dobrý text.

Stručně řečeno, z málokteré knihy udělám salát častým čtením, tady se mi to stalo. Hledala jsem styčné body mezi svým viděním světa a systémem, který by mě ukotvil a umožnil jiný náhled na realitu kolem nás, přičemž jsem hledala docela dlouho. Základ daný v téhle knize mi umožnil se odpíchnout z bodu nula a vyplout. Nezbývá než přes veškeré výhrady k textu vznesené s pokorou poděkovat za Karikou odvedenou práci, zvlášť když o původním Slovanstvu víme tak málo…

KARIKA, J.: Slovanská magie. Vodnář: Praha, 2003. 192 stran.

3 thoughts on “Úvaha nad Slovanskou magií”

  1. Je to zajímavé, nicméně, není to fatální, když to nemáš. Konkrétně tohle je magie, je to dost v rozporu s islámem, třeba už jenom denní adorace mám čtyřikrát místo pětkrát denně 😉 A vzývám do světových stran místo jednosměrně. Tudíž, jak vidíš, rozdíly obrovský 🙂 No a pak je tam drobný rozdíl ve jménech :)))Až to budu mít zpracovaný, můžu Ti to půjčit 🙂 Myslím, že pokud s tím nebudeš pracovat denně, tak je zbytečný si to kupovat… Je to primárně jednoúčelové.

  2. magieLucienne, kdybys věděla, co to magie je, nikdy by ses do ní a do esoteriky nepouštěla. Věř mi, že znám lidi, kterým to zničilo život. Zlatý nikotinismus a alkoholismus!

Komentáře nejsou povoleny.