Máme divný zvířata

Kanibalský žáby. Asi…

A pejska se chová jak kdyby přišla o rozum. Zjevně.

Před nějakou dobou dobou nám zmizela žába a začaly se objevovat místo žab tří žáby dvě. Mysleli jsme si, že při čištění terárka utekla za skříň a tam chcípla, protože nějakou dobu to u nás bylo dost cítit smrtí a pak nic. Dnes, kdy jsme měnili vodu v nádobách u ropuch a dělali pořádek, koukám a hele ona to kost. Maličká kostička, tak stehenní, od žáby. Kojot nevěří. Přeci bychom tam našli víc kostí, kdyby tam byla chcíplá žába, ne? To bude nějaký zbytek od cvrčků.

A tak hledáme a nacházíme. Kosti jsou ale po celé oblasti terárka. Jak se ale dostaly do všech koutů, když nositel kostí je evidentně mrtev? Napadají mě sice nějaký folklórní nesmysly, ale vysvětlit se to dá jedině tak, že žáby svou mrtvou kolegyni prostě roznesly na kopytech, tedy, v tlamičce. Možná, že ji roznášely, když jí ožíraly a jsou to tedy kanibalky. Proč by jinak byly kosti všude? Nechaly by jí přeci shnít tam, kde byla, ne?

S tím souvisí to, že jsme oba důkladně prošli veškeré kouty a hlínu, když jsme zjistili únik žáby. Ani jeden nic nenašel. Pravda, nepřehrabovali jsme substrát vidličkou, jako teď, ale stejně… Museli jsme se ostatků dotýkat, protože tam prostě byly. V jakém ale byly stavu, když jsme ostatek nepoznali, to ani nechci domýšlet. A už tehdy musely být kousky žáby všude, protože solidní kus ničeho jsme neviděli.

Hmm. Rozmyslím se, jestli mě to má nechat chladnou a mám to přejít a nebo jestli se mám začít štítit a mýt si ruce mockrát denně.

Z jiného soudku – pejska hárá. To, že my ženy naprosto regulérně blbneme v ty dny a taky předtím a vlastně tak trochu i potom a mezi tím, vím z vlastní zkušenosti. Ale takový výpadky jako má Eliška, to teda nevím. Chodíme na zahradu, kde je to víceméně od pejsků chráněno. Více méně. Asi tam chodí psů víc, protože Eliška místo aby míček přinesla a spolupráce mezi házením a přinesením byla svižná tak, jak jsme zvyklé, chodila s míčkem v tlamě a neustále očuchávala zelený prostor ohraničený domy. Jednou za uherský rok tenisák přinesla a nepřítomně mi ho položila k nohám a už koukala, kde je jakej psí chlap, co by jí to udělal.

Vezmu míček poprvé, podruhé, potřetí a pak ho hodím hodně doleva, kde se pejska vždycky vyhýbá asi metrovému přechodu a schodům a… Eliška plavně přímo přes zeď hodí takovou držku, že si udiveně sbírá všechny čtyři končetiny, které jí neodpadly, a stejně se divím i já a už míček neházím. Je to o život. Její. Pes nemá devět životů.

Pochybuji, že v prvním případě je to jedem a v druhým jarem, i když oba důvody jsou na J, asi blbnou z něčeho jinýho… Začíná to na S – sex a smrt.

A to solidně

4 komentáře: „Máme divný zvířata“

  1. Proč by měla být divná zvířátka?To jen my, paní a páni tvorstva ,-) máme tendence přirozené chování kohokoliv obracet naruby, zkoumat a vysvětlovat ze všech možných i nemožných úhlů pohledu.A přitom je to tak prosté.Zvířátka se chovají přirozeně.

  2. asi jsem divnej, ale během čtení jsem se musel strašlivě chlámat :o) Dík, Lucy! :o)))

Komentáře nejsou povoleny.