Jak se do lesa zpívá, tak se z lesa ozývá

Ráda si zpívám, i když to poslední dobou nedělám často. Bývaly doby, kdy jsem si brávala walkmana a zpívala si venku West side story nebo jiné písně, kterých jsem byla aktuálně plná. Takové karaoke. A vůbec mi nevadilo, že si zpívám z plných plic v noci třeba v parku nebo na parkovišti u práce, na takovém bezpečném a přitom liduprázdném místě. Potřebovala jsem to a tak jsem to dělala. A dělala jsem to tak, abych rušila co nejméně lidí, protože zpívat v noci v domě obývaném více partajemi, není zrovna v souladu s domovním řádem.

Včera jsme v nějakém obchodě koupili kazetu Spirituál Kvintetu "Šlapej dál", z roku 1985. Písničky, které jsem slýchávala jako malá holka z desky, kterou máma často pouštěla, mi přišly tak známé a plné života. Pak mi vytanuly na mysli noci u táboráků, kde se písničky zpívaly až do vyhasnutí ohně.

Na kazetu přišla řada večer, když jsem myla tunu nádobí, kterou jsme za den vaření a provozu vytvořili. Kazeta hrála a já… Zpívala jsem si a postupně jsem se otvírala na srdci, stejně jako když uděláte rituál a najednou je ve vás takové teplo a pocit štěstí, že musíte zpívat ještě víc a do větší hloubky a šíře, že hudba najednou rezonuje celým tělem, které zpívá a vibruje a je to krásné.

Přála jsem si, aby Kojot zůstal u svého filmu a nešel mě umravnit, protože jsem zpívala docela hlasitě a jeho to mohlo rušit. Přála jsem si, aby nepřišel a neřekl, že zpívám hrozně a je to falešně, přičemž u toho jeho hudební sluch trpí. Chtěla jsem své malé soukromé místo, svůj malý kuchyňský vesmír, jen pro sebe. I s trpícím výrazem vnikl Kojot do kuchyně, že zrovna tenhle můj kuchyňský vesmír ho popuzuje, z jistých důvodů jeho osobního nastavení. Ztlumila jsem, také s trpícím výrazem, spirituály a čekala jsem ještě vyjádření ke svému hudebnímu vyjádření. Nepřišlo. K mezi jeho tolerance jsem se asi ještě nepřiblížila.

Večer se přehoupl v ráno a já šla opět na praxi, kterou nyní zažívám a kde jsem šťastná. Proč si cestu nezpříjemnit zpěvem a dobrou hudbou? Vylovím walkmana ze zaprášeného úkrytu, leč sluchátka nikde. Kojot pro probdělé noci konečně usnul spánkem spravedlivých a ani já ho nedokážu vzbudit – poslední ruka, která se dotkla sluchátek s discmanem, jež si střídáme, byla jeho. Kam discmana dal, to ví jen on. Vzhledem k tomu, že jsem ho nikde nenašla, může být kdekoli.

Žádné zoufalství z nepřítomnosti seriozních špuntů do uší mě nedostane! Pátrám dál… Sluchátka, která používá Kojot na filmy v noci, aby nerušil, se před mým zrakem neukryly. Velké studiáky Technics RP-FT30 se nedají přehlédnout. Když jsem si je dala na uši v mrazivém ránu, neunikly ani zrakům kolemjdoucích, očividně. Pohledy jsem přitahovala. Podle toho, jak se tady lidi tváří na holku se studiáky na uších, je Brno stejné jako Praha.

Ani nemusím stát v mínus dvaceti na parkovišti a zpívat árie, abych byla jiná…

 

Šlapej dál

 

5 komentářů u „Jak se do lesa zpívá, tak se z lesa ozývá“

  1. Abys věděla, tak zpíváš hezky, já jen prostě zrovna Spirituál kvintent nemusím, i když musím konstatovat, že způsob, jakým kultura spirituálů ovlivnila Nicka Cavea, opravňuje její existenci. Jsem opravdu rád, že jsi to s těmi sluchátky vyřešila a užíváš si své oblíbené muziky. 🙂 Hm. Po pravdě řečeno to nejméně rušivé byl právě tvůj zpěv. Prostě jsi tu kazetu měla puštěnou tak nahlas, že to proniklo i zmíněnými sluchátky na uších a to jsem měl zvuk naplno. Tož tak…

  2. No, nechtěla jsem do toho rýpat, ale přesto – domníváš se, že existenci jakékoli skupiny ospravedlňuje ovlivnění někoho jiného, viditelného a slyšitelného? Jsi si jist, že „to“ je ten pravý důvod ospravedlnění existence čehokoli a kohokoli?

  3. No, já neměl ani tak na mysli skupinu, v tomto případě Spirituál kvintet, ale spirituál jako žánr ( http://cs.wikipedia.org…8hudba%29 ).Ten je ostatně dodnes dostatečně viditelný a slyšitelný, patrně i více než Nick Cave. Svým způsobem je tato extatická duchovní hudba (a nutno dodat, že náš Spirituál kvintet je jen slabý odvar) velmi specifický fenomén, který má svoji děsivou a uhrančivou krásu jako vše, co je cítit fanatismem. Ale mne děsí. A ano, v mých uších (neb jde o hudbu) je existence tohoto žánru ospravedlněna tím, jak byla reflektována v jiných uměleckých směrech a žánrech. A způsob, jak Cave reflektuje americký puritanismus a evangelikálství je vpravdě jedinečný. Tož proto…

  4. Viz též: http://cs.wikipedia.org…ki/GospelNikdy nezapomenu na jeden vrpavdě iniciační a děsivý zážitek. S kamarádkou nás uvěznil déšť v tenisové hospůdce v Lužánkách a nějaká partička křesťanů tam při kytaře hulákala jeden gospel za druhým…

Komentáře nejsou povoleny.